Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sepnu

28. 11. 2018
2
4
321
Autor
MAJKL65

Tak jako plamenu na hrotu svíce 
je mi jak v temnotách nocí a dnů
vzdechneš-li, nebudu svítit ti více
zemřu ti na rtech jak polibek snů. 

Jsem ti jen září mou v smutku a temnotách
v kruhu kam dopadá světlo a stín 
s věčností tančíme jak bosí na jehlách
na těla usedá prach starých vín.

Snídáme v posteli jizvy a kosti rán
havrani na nebi krouží noc dál
jakoby vzlétali z dětství a dávných ran
nebo snad z myšlenek na ptačí grál.

A sepnu ruce své v modlitbě za ticho
hostii ňader jím namísto slov   
nám chleba svítání rozlámu na břicho
nasytím rybou tmy hvězdy i nov.


4 názory

oran
30. 11. 2018
Dát tip

prilis silnych slov. poza, na efekt. vysledkem zadny pocit.


Musaši
29. 11. 2018
Dát tip

První sloka mi připadala nadějná , jako takový ten archaismus psaný s nadhledem a s vnitřním úsměvem . Je škoda , že v dalších sokách už pro tebe byla konstrukce "klasického" verše a rýmu příliš obtížná .


Štírka
28. 11. 2018
Dát tip

Velice se Ti povedla... A havrani ve spojení s ranami dětství, které možná nikdy nevymizí... to je velice výstižné...


Lerak12
28. 11. 2018
Dát tip

Teda! Ta je pro mě hodně povedená.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru