Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

On-line

    +1 neviditelných
    Tak už jen oceán
    datum / id03.12.2018 / 492250Vytisknout |
    autorMovsar
    kategorieMiniatury prozaické
    zobrazeno227x
    počet tipů11
    v oblíbených2x
    zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
    Tak už jen oceán

    Služba světla

    Za sedmero olověnými mraky, v nepředstavitelné výšce stojí a žhne, rozsvěcuje vesmír. Služba světla, říkají teď za nepřízně počasí mnozí. Za jedním z oken k nebi smutně hledí i Ludvík Šinagut. Chtěl být pilotem a létat slunci nadosah; podobně jako velitel stíhačky Vojta, který právě překonává Atlantik. To smělé přání bez naděje těžké jak olovo mraků, křehké jak dřívka papírových draků..


    Inzerát

    Prodává v galanterii. A taky pásky na hodinky. Má čtyřicet, žízeň po žízni a dva synky. Devět let žila s běsem, teď hledá stabilitu a muže s mercedesem. A bývala štíhlá jak prut z břízky na kraji Něvy, pak si ale tělo vzal mléčný čas. Ale sakra pořád je plná něhy, i když z cigaret jí trochu drhne hlas. Ta kronika života vepsaná do pár milionu pixelů, několika prostých vět a výmluvné upoutávky: Ruslana, 40.


    Zachumlaná

    Zachumlaná v kostkované šále na zastávce čte. Kam ji asi věty odnášejí? Je tam hezky, anebo podobně lezavo jako tady? Plaví se zaoceánskou lodí ve společnosti galantního muže, nebo jde po svých vyčerpaná a žíznivá pouští? Je k svedení křehká, nebo s rameny Xeny myslí jen na válku?Anebo je ta knížka dětská a ona se zas mění v malou Amálku? Pod teplou šálou jako tenkrát pod dekou,tenkrát v pokojíčku..


    Tak už jen oceán

    Nahá ramena stromů proti mlze a usedaví ptáci. Poslední odpočinek na cestě odsud. Jen překonat oceán a zahnízdit v korunách baobabů. Trocha soli a bílého písku v peří, sluncem rozhořelá jitra a za večerů drobná slova milenců, kterým se věří. Tak už jen překonat oceán..


    Za tmy

    Za tmy se někdy připomene dětství. Dlouhé dny, koupání v pěně, pevnost z peřin, černobílá pohádka a v zimě sníh a tajemství svátků. A povídavá zvířátka a ruská skládačka - rádio z drátků. A leží to všechno někde hluboko na dně paměti a voní to sirupem proti kašli. A někdy za tmy se to rozkucká.

    Sdílejte dílo:



    Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

    |< <
    > >|

    05.12.2018 21:31:33Movsar

    děkuju vám přátelé za milá slova a hlavně za pozorné čtení.

    04.12.2018 21:35:27Dagmaram
    Hezké mikrosvěty:-)
    04.12.2018 13:31:14agáta5

    Ruslana je skvělá

    04.12.2018 09:15:27Yan73

    Líbí, ahoj Y.

    03.12.2018 17:34:50Gora
    redaktor poezie a prózy

    My, bažící /jak by řekl primář Nešpor/ po poetice všedních i nevšedních dní, máme dostaveníčka u tvých mini...poslední je nádherná:-)

    03.12.2018 12:56:56K3
    redaktor prózy

    Moc hezké, nostalgické.

    03.12.2018 08:08:40qíčala

    Dneska Za tmy - je taková svátková ... a voní po jitrocelu:)

    03.12.2018 06:09:21srozumeni
    Pěkné. Druhá a třetí se mi líbí nejvíc...***
    03.12.2018 00:49:04Lerak12

    Víš, klidně čtvrtá a pátá by klidně mohla být básní.

    Máš vrozné poetické "vidění." Jen tak - vedle Tvé prózy, by sis nějakou báseň sem tam mohl střihnout.

    Dnes opět výborné. 


    |< <
    > >|
    Všechny kritiky na jednu stránku



    Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
    Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.