Vstupuješ do místnosti, ze stropu trčí průhledné žárovky na černých řetízkách. Objednáváš si celozrný chléb s chorizem, v dýňové polévce plavou plátky mrkve, promícháváš tuhle prapodivnou směs, voní to po koriandru. Svlazuješ si suché rty žlutým pitím, nad rty, mezi nosem a horním pyskem, se ti uvelebila bílá pěna. Svíráš plastový kelímek, rozmazala se ti červená rtěnka, po ruce nemáš papírový kapesník. Přisedají si k tobě dva muži, a to ses dnes ani nesnažila. Spadeno si měla na tamtoho nepatrného kluka v rohu, s kudrnatýma vlasama a zapadlýma očima. Přes místnost na sebe vysíláte erotické signály, možná si toho už kdosi všiml?

Zábava začíná, řechtáš se od ucha k uchu, proléváš se žlutým pitím, bolí tě hlava a trochu se motáš, v mraze kouříš několikátou cigaretu, utíkáš na pochcané záchodky, posloucháš přes zeď proud moči na vedlejším záchodě - je to žena nebo muž?

Na dvoře se zastavíš u černovlasého zvukaře, prohodíte pár slov, snad si nebude tvůj pivní dech vysvětlovat jinak, než má. Žertuješ, vnímáš ho, díváš se mu do očí, tvým vtipům se směje a ty to nezarazíš, nepřiznáš, že jsi zadaná, že přes to vlak nejede, necháváš ho chtít, doufat, natahuješ tu pomlku, ze které nebude úniku a která tě už tolikrát přidusila. Vždy si to obhájíš a vždy zvítězíš: taková byla i tvá matka, kdybys to nedělala, potlačíš svou přirozenost, miluješ být alespoň na chvíli zábavná, záhadná a tajemná.

Kluk z rohu ti připaluje cigaretu, nebylo to nijak obtížné, nemusela ses snažit cokoli vysvětlovat, teď se jen zbav toho malého zvukaře a nech se unášet studenou rukou kluka, co doposud postával v rohu.