Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Barcelona 11/2018

07. 12. 2018
0
5
368
Autor
wiedzmin

>> ponaučení? ..važ dobře, čeho si přeješ, protože vše se Ti splní.

#1

>>>>>>>>>
Já - ač jsem s tím pracoval, jsem dnes dojel na svou sebelítost - schválně, jestli to v tom příběhu najdeš.

Nejsem zcela zdravý, tedy přinejmenším se necítím nejlépe a po sérii nočních, sobotě, kdy jsem trénoval kluky a skoro nespal, zastání různých povinností, jsem dnes měl vyrazit do Barcelony.

Tělo si říká o odpočinek a já to vnímám.
Tělo - a především já sám - si ale říkám i o naplňování svých tužeb, snů a o prožívání okamžiků. A jsem betonově cílevědomý v tom, vždy a za každých okolností dodržet své slovo.

V neděli jsem po noční vstal v 16 hodin (!!). To se mi snad ještě nestalo. Zrušil jsem trénink, masáž i jógu a šel jsem spát v 21. Už tohle koliduje s hlavou, protože já chci trénovat, chci být aktivní. Každou absenci vnímám negativně, přestože teď byla naprosto nezbytná.

Dobře se ale necítím už třetí týden a není to první absence ze zdravotních důvodů.

Vím, že mi pomohou homeopatika a vím, že nechci antibiotika. Proto jsem jako jedno z postupných řešení už v neděli zvolil návštěvu mého homeopata v Kroměříži. V pondělí měl podle netu ordinovat od 7 ráno.

Vstal jsem už po páté, přes nevoli - fakt se mi vstávat nechtělo.. byl jsem sice vyspaný, ale vyčerpaný, zpocený a chtěl jsem mít prostě VOLNO bez povinností.

Jsem naštvaný.

Sprcha, snídaně, umytí nádobí, úklid kuchyně, ložnice, postarání se o polévku, sbalení se, oholit se ..naplánovat cestu a vyrazit.

Do Kroměříže jsem dorazil kolem půl deváté. Vyzvedl jsem si kuličky (homeopatika).. hned si jednu dávečku dal a na nástupní stanici na vlak vyrazil do Hulína. Tam jsem parkování i přebalení pár věcí tak, aby batoh byl okey, zvládl v pohodě a nasedl do vlaku. Tohle vše proběhlo v pohodě. I s návštěvou Lidlu (byl čas, proč ne.. ale díky zbrklosti jsem si natočil jinou kávičku než jsem chtěl. Jasně, drobnost, malichernost, ale i ty se sčítají).

V Břeclavi - přestup - měl mít Metropolitan 19 min zpoždění, a tak jsem si zašel na polévku a pivečko. Zpoždění měl ale jen 10min, a tak jsem si vlak nechal ujet. A protože lístek platil jen na tento vlak, propadl mi. Koupil jsem tedy nový a jel o hodinu později osobákem s přestupem. Dojezd do Bratislavy byl v 13:43, letadlo odlétá v 14:40. Podle jízdních řádů jsem teoreticky mohl stihnout bus v 13:47 a na letišti bych byl v 14:07. Ještě obstojné.

Stejně jsem naštvaný.

Ve vlaku jsem zjistil další nepříjemnost. Nemám peněženku. Nevím, opravdu nevím, jestli mi ji někdo sebral nebo jsem ji někde nechal. Možností je více. Břeclav nádraží, první osobák nebo ten druhý, kde jsem na to přišel.

Pozitivní je to, že mám občanku, na kterou i letím. Tu mám v kapse, protože jsem se prokazoval průvodčímu.
..tzn mimojiné nemám lístek na mhd v Bratislavě. A taky homeopatika, která jsem v peněžence měl.

Do Bratislavy jsem přijel asi 45 a můj autobus viděl už jen odjíždět.

>>>>
Tedy.. jsem v Bratislavě na nádraží, je 13:50, mám do odletu 50 min, jsem bez peněz, bez karty, bez řidičáku (což mi zrovna nechybí), jsem v ne zcela optimálním zdravotním stavu a právě mi ujel bus.

>>>>
Plakat nebudu.

Našel jsem další spoj. Jelikož přímý bus jel až s dojezdem 14:27, došel jsem na jinou zastávku a jel jinak s přestupem na Slovinské.

Čím blíž jsem letišti a svému cíli, myšlenky a přání se konečně sbíhají.

 Vztek pomalu mizí.
..a já zdravím revizory, kteří si ke kontrole vybrali jiné linky.

Z autobusu na letišti jsem vybíhal v čase 14:24:57. To je na krev i na mě.
Proběhl jsem k bezpečnostní kontrole (naprosto prázdno) a i díky spolupráci kontrolorů pro mě ještě otevřeli bránu (nástup pro nalodění do letadla), kterou chvilku předtím zavřeli.

>>>>
Tzn teď letím do Barcelony, pálí mě oči, nicméně víc a víc pracuji na tom, abych si udělal JASNO v tom, že teď a tady jsem přesně tam, kde být chci.

Protože tohle všechno jsem si zajistil jen já sám dvojím přáním - odpočinout si / dostát svému slovu a vyrazit.

Teď si to vyložím malinko jinak.
Tento týden si odpočinu, dostojím svému slovu a užiju si každý okamžik. Jako nadstavbu si po cestě zpět vyzvednu nalezenou peněženku a do Olomouce se vrátím spokojený a zdravý.

Všechno je jen mé rozhodnutí. Buď se rozhodnu být zdravý, spokojený a silný - a pak se mi dobro vrátí, vztek zmizí a lidé mi rádi pomohou.
Nebo se rozhodnu pro opak, být vyčerpaný, unavený, naštvaný a vztekem bez sebe. A pak si mohu být jistý mimojiné tím, že mi nepomůže už nikdo.

Život se skládá z mnoha drobných rozhodnutí, z různých malicherností a to, jak celá ta mozaika bude vypadat, volíme jen my sami tím, jak se k těmto jednotlivým kouskům stavíme. Můžeme je buď s klidem skládat jeden je druhému.. některé si zatím odkládat, pokud pro ně ještě nemáme zařazení a ještě ty situace tedy plně nechápeme - anebo můžeme tu skládačku ze vzteku roztřískat a zašlapat do země.

Jenže pak nám to opětovné skládání bude trvat zas o něco déle. A buďme si jisti, že k tomu dojde, protože je to jediný způsob, jak být se sebou spokojený.

Uff.
Ještěže ten čas neexistuje.

 

------------------------------------

#2

První pocit z Barcelony? Tráva. Tedy aspoň její vůně. A táhla se celým městem, kamkoliv jsem šel. Ne soustavně, ale čas od času, tu a tam, na sebe upozornila - jen abych nezapomněl, kde jsem. Výborní byli dva frajeři, kteří vykládali nějaké zboží do krámku a při předávce si cigaretu měnili, aby uvolnili ruce.

Pak takové nejasné cítění něčeho, co je jiné, ale nedokážu to přesně pojmenovat. Po nějaké době mi to došlo. Mimoto, že je Barcelona nechutně souměrná - bloky jsou snad naměřené na přesné čtverce, a to jak horizontálně, tak i vertikálně; a že téměř všechny obchůdky, krámky nebo služby vypadají stejně - prostě vstup na šířku vrat (v noci byly téměř všechny zavřené a vidět, najednou to byla úplně jiná Barcelona) a dlouhý tunel dovnitř bloku - takto se musely vtěsnit i některé kostely, což vypadalo dost nezvykle; tak prostě mimo tady to všechno je Barcelona pro mě nečekaně a vzhledem k velikosti až neuvěřitelně čistá a uklizená. I těch žebráků je jak šafránu. A ti, kteří tady jsou, jsou alespoň vtipní, když vybírají do několika kelímků na jídlo, alkohol, drogy, trávu nebo třeba Disneyland.

Můj přílet proběhl navzdory předchozím událostem daného dne velmi klidně a dle očekávání. Dolet, bus, časový harmonogram - vše běželo jako po drátkách. V Barci jsem si našel na mapách adresu hostelu a vydal se. Peťa mě nakonec čekala na místě, její dojezd byl opravdu úplně jinam a sejít se v hostelu dávalo největší smysl. Navíc, když mi navigace ukazovala cíl za pouhých 25 minut.

To by se mi ovšem telefon vzhledem k nadcházejícím komplikacím nesměl vybít.

O té možnosti jsem ale věděl, a tak jsem si trasu i ulici dopředu našel a zapamatoval. Ono to ve čtvercovém poli Barci fakt není takový problém. Problém ale byl, když jsem na místě, kde hostel měl být, žádný hostel nenašel.

Prošel jsem ulici nějakých sedm bloků jedním i druhým směrem, prošel jsem i menší navazující uličky, oslovil některé místní, z toho jednu mladou slečnu, se kterou jsme se po chvilce trpělivosti domluvili a na mapách mi hostel našla (jenže tím mě jen utvrdila v tom, co jsem věděl.. každopádně její radost z toho, že pomohla někomu anglicky mluvícímu, byla skvělá) a jednoho mládence, který přede mnou utekl. Z nějakých dvaceti minut od příjezdu bylo nakonec zhruba sedmdesát.

Situace tedy vypadala zhruba takto - jsem nachcípaný a procházením s báglem se to rozhodně nelepší, bez peněz, platebních karet, peněženky, nyní i bez telefonu a už přes hodinu hledám a nemohu najít hostel, okolo kterého musím zákonitě kroužit. A lidi přede mnou utíkají. Ovšem na druhou stranu - jsem v Barceloně a po velmi náročném cestování už jen pár metrů a minut od cíle a překonání dnešních překážek.

Stačilo si to plně uvědomit, soustředit se na fakta, která jsem měl - a věděl jsem, že mi stačí. Vrátil jsem se na tu původní křižovatku, na správnou stranu cesty a bez naprostého zaváhání jsem vedle Burger-baru zaplul do vchodu, kde v prvním a druhém patře sídlil Buba house hostel. S jednou cedulkou 30 x 10 cm schovanou mezi dalšíma cedulkama vedle vchodových dveří.

Večer pak pivečko, lahev vína, k večeři sýr, anglická, rustikální pečivo a Coldrex. Zvládl jsem to - co víc si "přát"?

 

------------------------------------

#3

V pohodě ještě nejsem - říkám si, že asi tak nějak může vypadat staří. Přes den se dovedu probrat, tělo funguje, ale ve chvíli, kdy odpočívá, cítím a počítám šrámy: potím se - patrně tedy mám zvýšenou teplotu a důvod proč se to děje, je zřejmý. Pálí mě oči. Jsem zahleněný a škrábe mě v krku. Ikdyž zrovna tohle odešlo už nejspíš úplně a jsem za to patřičně vděčný a hrdý. Jen při kýchnutí mi intenzivní bodnutí připomene, že tam stále něco je. A čas od času mě bolí hlava.

Od úterý do čtvrtka jsem bral Panthenol 100mg, nějaké tři tablety denně a pomohlo to. Letos v únoru mi to jako alternativu k atb pověděla doktorka, a tak to mám doma. No a při ztrátě homeopatik se mi tyhle pilulky hodily. Jednoznačně je to chemická sračka, co asi už nedostanu z těla (cítíte to při cucání na jazyku), ale stejně tak jednoznačně to pomohlo. Jsem rád, že dnes jsem už po žádné nesáhl, nemám v úmyslu pokračovat.
Nicméně je vtipné si Panthenol vygooglit. Dokud jsem nezadal i firmu, od které jej mám, vyjížděly mi pouze informace o tom, že budu mít krásnou a hebkou pleť. A to se počítá.

Kdykoliv se blíží sprcha, vím že to bude bolet. Vím, že víc než kdy jindy mi pomůže ledová sprcha a víc než jindy se mi do ní nechce. Je mi po ní ale vždy lépe než po horké, ze které trpí sliznice. Kdykoliv si jdu lehnout, vím že mě čeká namísto zdravého spánku s dobitím energie, stav ne nepodobný knock-outu, ze kterého se nebudím proto, že už jsem čilý, ale protože jsem propocený, je mi zima nebo vedro a pravděpodobně mě i bolí hlava.

Každopádně se na to těším, protože vím, že jsem každým dnem blíže zotavení - pokud své tělo a svou mysl budu poslouchat. A také proto, že opak mi nijak nepomůže.

 

------------------------------------

#4

V Barceloně je toho k vidění dost. Kolikrát jsem si říkal, že být třeba tento kostel nebo tahle budova jinde, bude to pamětihodnost - tady to ovšem tak nějak zapadá.

Každopádně aspoň něco málo zmíním. Úchvatný je vrch, na kterém sídlí Park Güell a celé jeho zpracování. Antonio Gaudí byl jistě geniální architekt a zároveň naprostý magor. Jeho díla, kterých je ve městě víc, prostě chcete vidět.

Velmi známý je i rozestavěný Gaudího kostel. Na jeho příběhu lze krásně popsat jižanskou kulturu tamních obyvatel. Se stavbou začali roku 1882. Jenže stavba je to holt náročná a velkolepá, proto možná kvůli důsledné rozvaze, možná kvůli někdy až přehnaně častým siestám, od roku 1899 navíc bezpochyby i kvůli pravidelným fotbalovým střetnutím oblíbeného klubu, se stalo, že stavba se táhla tak, až hlavní architekt roku 1926 umřel. No a pak nezůstal nejspíš už vůbec nikdo, kdo by na dokončení tlačil. Do toho druhá světová, 25 ligových a 9 evropských titulů, 1 olympiáda (letní), 1 výstava World's fair (známá jako EXPO) a ani se nenadějete a máte termín dokončení 2026. Což se teď narychlo obhajuje stým výročím Gaudího smrti. Myslím, že autor v hrobě plesá.
.. dosti bylo nadnesenosti, tou stavbou je Sagrada Familia a opravdu stojí za to.

Na druhé straně města je majestátní Montjuic s katedrálou a magickou fontánou. Ten jsme si užili v noci, kdy skýtá klidný a všeobjímající pohled na město.

Ne, nebyl jsem na Camp Nou. A ne, nijak zvlášť mi to nechybí. Aspoň je proč se vracet.

V Barceloně nám (zase) vyšlo počasí. Rozdíl oproti nynějším bratislavským třem pod nulou. Celý týden bylo sluníčko, 15 až 20 stupňů, na pláži, kde jsme si i zacvičili na workout plácku, mohlo být chvílemi i více. Vlastně pršet začalo až dnes, v pátek, těsně před mým odletem.

Potěšily mě i obchůdky se suvenýry. Těch kýčovitých tahačů peněz jsem potkal pomálu, naopak tady najdete obchůdky s typickými barcelonskými drobnostmi, které v sobě tu danou atmosféru mají a - aspoň doufám - doma se hned neokoukají a nezapadnou.

Doporučit mohu španělské víno (ač tradiční vinotéku s více než stolitrovými sudy jsme našli jen jednu - a paní domácí trochu vyděsili cizím jazykem) a rozhodně i pivečko, zdejší Estrellu Damm. Z domácí kuchyně jsme toho moc neochutnali, buď jsme si vařili sami nebo jsme si objednali něco jiného než jsme vlastně chtěli. Ale to se tak někdy stane.

Sumárum, jsem vděčný za celý výlet, za jeho průběh a za příběh, který jsem tím psal - a mohu konstatovat, že jsem už téměř vše zvládl. Když teď po týdnu stojím na bratislavském nádraží - tam, kde mi v pondělním dešti ujížděl autobus na letiště, mohu konstatovat, že vše, co jsem si předsevzal, klaplo. Snad jen ta peněženka uletěla.. ale - v Břeclavi jsem ještě nebyl, a tak neházím flintu do žita.

A protože mám čas, jdu na zasloužené závěrečné pivečko.

 

Protože přece peníze nejsou všechno.


5 názorů

Lakrov
07. 03. 2019
Dát tip

Přijde mi to jako velmi podrobně zapsaný průběh dne,  doplněný o úvahy typu "proč" nebo "kam".  Být to záznam z cesty nějaké známé osobnosti, zaujalo by to víc čtenářů;  takhle to u části z nich narazí na nepochopení smyslu.  


wiedzmin
24. 12. 2018
Dát tip
Ahoj, Goro - díky za zpětnou vazbu. A Fruhlingovi za pobavení =)

Fruhling
20. 12. 2018
Dát tip

Shodou okolností jsem se z Bcy vrátil v pátek. Postřehy:

- Na Nou Campu jsem byl

- Gaudího kostel je sračka a věnovat mu pozornost je dojení provařeného tématu. To už stojí za zmínku lehce nakousnutá struktura ulic nebo 80´s postmoderna.

- Napsat, že na ulicích je pořádek, je odvážné, zvláště pokud jsi letěl z Vídně.

- Žebráci jsou stejně vpiči jako ti v Česku, Německu nebo Urugvaji.

 

Úvod textu mi připadá příliš dlouhý a emocionální na to, že se z toho vyklube cestománie.


Gora
07. 12. 2018
Dát tip

Ahoj, není mi úplně zřejmé, kam zařadit tvoji povídku. Stejným dílem "deníkové záznamy", zdravotní vsuvky, cestopis, příběh smolaře...je toho hodně. Anotace mi mnoho nenapovídá - tak nevím, převládají rozpaky, o čem to mělo být a co jsi textem chtěl říct. Možná odstaveček, který začíná 

Život se skládá z mnoha drobných rozhodnut

je to zásadní?

Stylistika a gramatika mi připadají v pořádku. jen tady:

A pak si mohu být jistý mimojiné tím, - mimo jiné

Jsem zvědavá na příp.komentáře jiných čtenářů...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru