Zatím v kosmu | |||
datum / id | 12.12.2018 / 492558 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 118x | ||
počet tipů | 7 | ||
v oblíbených | 2x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Zatím v kosmu | |||
Opilé tramvaje Podvečerní Prahou se kolébají opilé tramvaje. Rozvonělé punčem a stopou horkých vín a třebas kapkami proti kašli, vším čím lidé plaší splín. Jedou z pohádek o firemním večírku anebo jen z krátké pouti ulicemi ke stromečku. A jsou trochu hlučné, jak opilé jařilky vylétají z úst cestujících. A někde mezi všemi ukrytí bezhlesní milenci. Vždyť to tak milenci mají, že spolu jen tak tiše naslouchají. Tlukotu svých srdcí, bezlítostnému běhu času, šumění limonád. A prosti výčitek hádají, kdo koho víc má rád. A jedou až na nekonečnou..
Do tmy svým světlem hoří, nad řekou a nad tratí. Jako maják v noci vprostřed moří, jako slovo které platí. V čase krátkých dnů plavíme se za pevnými břehy, oči trochu od soli, srdce plná něhy. A o nedělích zapalujeme svíčky, druhá, třetí, a pak, v oparu z purpury, bláhové světy pod víčky..
Až sněhem půjdou ptáčci cupitáčci a kočička Ježonka za oknem bude dumat, kam asi jdou, z komínů vystoupá bílo a z rádia koledy, budou Vánoce. Lidé se obléknou do pastelových svetrů, potřou vonělínem a vypijí kapku staré pálenky. Zacinká sváteční servis a pak z přítmí pokoje maminka, která jediná může vstát od stolu dřív. A z výšky neuvěřitelné jako tolik věcí zasvítí hvězda naděje. A budou Vánoce.
Na kosmické lodi Nemesis 10 taky mají advent. Prostorem se vznáší věnec s pomeranči a skořicí, vánočka v tubě a taky jmelí. Je těžké líbat se pod beztížným jmelím, usmívají se kosmonaut Pete s kosmonautkou Nadine. Večer, který je v kosmu relativní, si pustí zprávy a po nich něco koled. Pak se zavřou do skleněného tubusu doublebad a sáhnou si pod skafandry. A za okýnky budou zářit miliardy hvězd..
Kde se vzalo, tu se vzalo před Vánoci deštivo. A vítr láme větve smrčků přesazených z lesů do ulic, houpá hvězdami, odnáší světýlka. A děti čekají na sníh, nejlíp tak moc sněhu, až by z něj sotva koukala postýlka. Ale ono nic. A tak z té navlhlé tmy koukají jenom jejich smutná očička a taky ryb. Svět je plný chyb. | |||
Sdílejte dílo: |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |< < > >| |
14.12.2018 01:09:31 | Movsar |
děkuju, moji noční přátelé. jsem rád, že v stále divočejších vodách (nejen) internetu jsou místa jako toto. | |
13.12.2018 09:20:57 | aleš-novák |
Zlíchovská rýmovánka...ale jinak všechny, taková nostalgická pomalá nálada z nich jde. | |
13.12.2018 09:15:55 | agáta5 |
až si říkám jestli nejsi zamilovaný.. krása! | |
13.12.2018 07:07:22 | Whitesnake redaktor poezie |
Takhle se hlava nehlava pracuje na vlastní originatě výpovědi. Autora to bezezbytku baví, čtenář potěšen. A za komín, z něhož stoupá "bílo" - tohle bylo skutečné potěšení číst, jak praví Gora. | |
13.12.2018 05:27:11 | srozumeni |
Krásné. Opilé tramvaje se mi líbí nejvíc...*** | |
12.12.2018 23:53:08 | Gora redaktor poezie a prózy |
Potěšení číst... | |
12.12.2018 23:02:19 | Movsar |
děkuju vám, noční přátelé. | |
12.12.2018 22:14:47 | Lerak12 |
Ty bláho! Tak krásné a protkané poezií. Jsem opravdu nadšený. Velká poklona! | |
12.12.2018 21:49:12 | Dagmaram |
Krasné Ptáčci cupitáčci cvrlikají za vše |
|< < > >| Všechny kritiky na jednu stránku |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.