Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+19 neviditelných
Kulinářská soutěž
datum / id15.12.2018 / 492602Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno367x
počet tipů33
v oblíbených0x
do výběru zařadilK3,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Kulinářská soutěž

Kulinářská soutěž

Žena se pachtila s kličkou. Balkonové dveře nešly otevřít. Přimrzly.
Konečně! Vzduch, který sevřel průdušky, byl o mnoho ostřejší než ten ulepený nocí uvnitř domku. 
Na chvíli se zasnila. Pohledem strnula kdesi u jabloní.


Koho bych tam tak ráda viděla? Děti, než vyrostou a odejdou i s partnery žít kamsi do Irska? Manžela, jak ořezává ruční pilkou větvičky, než v nich začne proudit jarní míza? Pouhé tři roky, a větve spletou stromu korunu do rozcuchu.


Chlad Anežku roztřásl. Vrátila se do reality. Vyvětráno. Zabouchla dveře.
„Dobré ránko, Hugís. To mi ani nepovíš, jak ses vyspal? Určitě dobře, jako já. Pojď, posadíme se ke stolu… Ale nejdřív rozcvička!“ Připadalo jí, že vzpurně pohodil vlnkou ve vlasech.
Rozkročila se. „Vydechnout, a ruce vzhůru s nádechem, a ještě, a zase…“ protahovala celé tělo, krkem kroutila tak razantně, až jí naondulované bílé kadeře vlály kolem hlavy jako svatozář. Po očku sledovala Huga. Zamračila se a přistoupila k němu. 
„Takhle ti klouby ještě víc zatuhnou, když to budeš flinkat!“ Rozpohybovala Hugova ramena. Zalekla se své síly. Jen aby ho to nebolelo. Naštěstí neprotestoval.
Po chvíli nervózně koukla na starožitné pendlovky.
Postavila na čaj a dala mu pod bradu bryndák.
„Jen jez, ať se posilníš. Dnes přijedou filmaři z televize. Přece víš, že jsem se přihlásila do toho pořadu Prostřeno. No, možná jsi byl v té době v Paříži. Anebo jsi už zapomněl?“ 
Mlčel. Tvářil se nezúčastněně.
„Bude tady zmatek. Natáčení přečkáš v ložnici. A taky „šmejdění“, lidi jsou až moc zvědaví a lezou i do skříní! Musíš to strpět, i pro tvoje dobro! Chceš přece na výlet do Mnichova nebo Londýna, že ano,“ sundávala Hugísovi bryndák.
Cestou do ložnice bedlivě zkoumala jeho tvář, co na to říká. Nehnul ani brvou. Pod záda dostal polštářek a nohy přikryla dekou. Pohladila ho po hlavě a usmála se.
„Drž mi palečky!“ Pak naznačila prstem na rtech - pssst… 
Cedulka: Prosím, nerušit, zde bydlí Hugo, se zavěšena na klice mírně pohupovala.
Pár zeleninových soust zapila čajem a už někdo zvonil. Byl to štáb z televizního pořadu. Hned před domkem udělali několik záběrů pro medailonek o ní, první soutěžící. Přesunuli se dovnitř.
Dnešní hostitelka Anežka ještě na poslední chvíli spěchala do Květinky s kameramanem za zády. Domů přinesla předem objednanou dekoraci. Pak už éterická, ale rozhodná dáma zaujala své místo v kuchyni a otáčela se kolem plotny. Připravovala veganské menu – a netajila se obavami, co tomu řeknou strávníci. Brzy přestala vnímat světla lamp a obrovskou kameru na rameni astenického kameramana. Ještě svátečně upravit stůl. Na bílém ubruse zasvítily malované babičkovské talíře. Všechno bylo připraveno. Pondělní Prostřeno mohlo začít. Hosté – jeden po druhém – přicházeli.
Byli mladší než Anežka. Vegan jako ona bohužel žádný. Nikdo z nich nepodepsal jakési veganské organizaci slib, že nebude konzumovat – až do konce života – vejce. Zcela běžně se omlouvala zelenině na svých záhonech, že jí musí vytrhnout a použít k jídlu. Dokonce i citrón do čaje mačkala co nejšetrněji s tichou omluvou za „způsobenou bolest.“ Netradiční přístup ke stravování prezentovala i jako určitý druh osvěty z televizní obrazovky.
To všechno se stalo součástí konverzace u stolu. Pět neznámých se navzájem oťukávalo. Zaujal je i starožitný kafemlejnek na polici, nejvíc však tajemný Hugo v zamčeném pokoji.
„Paní Anežko, co ten váš pejsek? Že je tam tak tiše, ještě ani neštěknul,“ zeptala se nejmladší soutěžící Kamila. Všichni si s ostatními potykali, ale k Anežce si to nedovolili – pro výrazný věkový rozdíl.
Anežka odpověděla s neměnným jemným úsměvem:
„To záleží jen na něm, jestli vás bude chtít poznat. Je stydlivý. Dojdu se ho zeptat.“
Za chvilku byla zpátky.
„Hugo vás pozdravuje, ale raději zůstane v anonymitě.“
Proč vysvětlovat něco, čemu ti čtyři mladí stejně nemohou porozumět. Už takhle jsou si s ostatními soutěžícími na hony vzdáleni věkem i životními prožitky.

Cestu svrchovaného porozumění pro druhé poznamenaly krátery bolestí.  Zůstala po nich zajizvení. Jinak nic, nic. Vše bylo vydáno. Jen ta bolest je všudypřítomná, nekončící.


Kamera natáčela po celý večer překvapené pohledy účinkujících s velkým gustem. Kdo by to byl řekl, Anežka vypadá tak obyčejně, ale její názory - třeba na „citový“ život ovoce a zeleniny - všechny šokovaly.
Svíčková bez masa a další veganské chody nebyly přivítány právě nejvřeleji.
Tomu odpovídalo i závěrečné hodnocení. Anežka ještě nic netušila.

Pozdě večer vše utichlo. Odešli účinkující i členové štábu.
Přenesla Huga do kuchyně. Celý den nejspíš prospal. Teď přihlížel, jak vylévá zbytky omáčky.
„Víš, jestli to vyhraju, pošlu tě zase do světa. V Paříži se ti přece líbilo, a ještě je tolik krásných míst, která bys měl poznat. Ta agentura, se kterou cestuješ, je naprosto skvělá. Pošlou i pohled jako důkaz, že jsi tam skutečně byl, a v pořádku tě dopraví domů. Nesmíme zapomenout zdůraznit, že jsi vegetarián, aby tě při společném obědě s ostatními účastníky zájezdu nenacpali masem!“
Kuchyně zase zářila čistotou. Anežka přeleštila sklo na rámečku fotografie. Byl na ní Hugo a za ním Eiffelovka.
„Je čas jít spát.“
Anežka vzala hadrovou loutku způsobem, jakým se nosí miminka, a položila do levé poloviny manželské postele. Rtíky na obličeji z gumy se mírně usmívaly.
„Dobrou noc, Hugísku. V pátek se dozvíme, kdo vyhrál.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

17.12.2018 23:31:32Gora
redaktor poezie a prózy

Díky, Dodolo, no, mám právě ten pocit, že různých extrémů přibývá...nic proti veganům...

17.12.2018 23:29:07Dodola

Možná už to tu někdo řekl, vegani nejedí vůbec nic živočišného - mléko, vejce, dokonce ani med - protože je kradený včelám, což je vlastně fakt. Neteř je veganka, maso nemusím, ale tohle bych asi nedala... I když s veganským občerstvením se člověk začíná setkávat stále častěji na akcích pořádaných mladými - fandím jim. Nebyl to špatný nápad, připravit v Prostřenu hostům takový šok, to by mohlo být častější :-) I když tohle byl už trošku extrém...

17.12.2018 23:02:27Gora
redaktor poezie a prózy

Inko, je to skutečnost...co -  že chtěl být, on přece chce...a už si tyká se současnou hlavou:-))

17.12.2018 22:35:29Štírka

Na odkaz klikla: šok je dokonalý... Takže tento  podnikavý člověk chtěl být v čele státu...  Jdu to rozdýchat....  A to není žádná fotomontáž, to je jako fakt ?...?...!...?  (já fakt nevím... a věřit jentak se nechce...)

17.12.2018 14:35:45Gora
redaktor poezie a prózy

Movsárku, díky:-)))

17.12.2018 14:35:03Gora
redaktor poezie a prózy

Inko, díky moc, mám v diskusi taky odkaz na tu vypečenou cestovku:-))- Okamůra...

jsem ráda, že se ti líbí právě tak, jak jsem ji napsala, ale určitě by bylo možné napsat jen o tom faktu, že paní žije s hračkou - panenkou...možností je víc

17.12.2018 11:15:21Movsar

líbí se mi. úspornost vět a spád vyprávění, povedené!

17.12.2018 10:55:50Štírka

Je to krásné a záchranné, nebo strašné, když si někdo vytvoří takovýto "svůj svět".... Touha po společnosti a smyslu života vetknutá do plyšáčka... Kdysi jsem četla o oné "cestovce" co vozí po světě plyšáky a fotí je na místech, kam je za drahý peníz letecky dopravila... A tenkrát jsem si řekla, že už se dá vydělávat na všem.... Vlastně je to totéž : sedět u Pc a být součástí jakési úžasné hry na pokračování, být stále na síti... a mezitím utíká "náš čas"... anebo pečovat o plyšáka... Prostě útěk před realitou, která je opravdově tvrdá a nic nedá sama od sebe.... No nic. Napsáno je to výborně... a právě to zasazení do Prostřeno (které je jinak docela děsnej pořad, jak vím z doslechu, protože TV nesleduji...) a vše kolem = napětí až do poslední chvíle.... než prozradíš vše... to jsi vystihla... žádné zjednodušení by z toho neudělalo zajímavý příběh... T*

16.12.2018 22:54:33Gora
redaktor poezie a prózy

Aha, mladý a neklidný humorista...těch není nikdy dost.

16.12.2018 22:45:17Alojs

Psal jsem tady jako nactilety... byl jsem ucho. Vyzralost bych do toho netahal :)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.