Miluju tě

Večer milonu mlhavých

rozpálených hvězd ve Svitu

svitu svého brzkého vědomí

pořvávají kluci ze střední

poprvé poznávají rytmiku pravého žití

s uchlemtanými hrdly

od lahví piva, ťukají si

selaví

a zjišťují, že třeba holku nesbalíš z minuty na minutu

ale že tak maximálně skončíš

se svou představou a rukou pod peřinou

a duníme

posloucháme salvy elektrických not

cukáme hlavami do stran

zavíráme oči a zapomínáme

na pozemskost

neexistuje!

Já, vypíjící se křupan po rozchodu,

nedávám své vjemy

před očima se mlží

a nic si nepřipouštím

zabuší mi telefon

píše ona

píše:

,,Miluju tě"

zastaví se čas

Panická stávka všeho okolo

Panická stávka mého srdce

Panická stávku alkoholu v krvi

třes v rukou sílí

a nerozumím

neporozumím emocím svým

natož někoho jiného

prozraďte mi v čem kouzlo spočívá

když nejseš v říši divů

a tvůj mobil bzučí se slovy lásky

extáze leze tvým krkem

zbavuješ se cigarety po cigaretě

a chceš zmizet

chceme zmizet všichni bez rozdílů

Jsme generace neviditelných řvounů

Jsme generace nedbalých opatrovníků

Jsme generace tvých vnoučat

Jsme generace poselství

Jsme generace, která nesetrvá, bude žít

se srdcem plesoucím

a prosícím o odpuštění

i když o něj nestojí

hledá důvody v reflektorech na parketu

a poslouchá, vrní se

Líbil by se ti náš život, Allene?

Co na nás říkáš, Allene?

Pochopíš nás alespoň ty, Allene?

Miluju tě

Věta zapomnění?

Věta, která smaže vše?

Věta, která dotvrdí naše společné žití?

Mikturační analýza všech

Lunapark šílenejch událostí

Jubilejní oslavy nedoceněnosti

Těkavé myšlenky, chvíle spásy

mám žít v jednom kole lásek chrabrých

kolem mne jen samý amant

opilec, opilý láskou, sebou, vším

tak proč stojíš na rohu Svitu

a schováváš se, když jsi ve společnosti divů? Když nenecháváš dýško a ležíš na silnici zády?

Mrzne to?

Jsme na křižovatce osudu

neznáme jména zmoudřelých

i tak pijeme na jejich zdraví

salom literátům, které jsem znal

kteří se zaprodali milostným románům

bestsellerům bez ducha

vytřeštěná Radka božské nekreativity

vyjukaný Michal se srdečními vzdory

neznám lůna tvých milenek

jedna by mě odřekla po první minutě dialogu

poznejte nudnou teorii verše a metrumu

bouřliváků s nenaplněnými idejemi

slabošstvím a všem říkajícím neumětelstvím

,,Miluju tě"

,,Mi-lu-ju-tě?"

,,Myju tě, Lu?"

,,Lij těmi"

,,Co?"

,,Nevím... třeba to, čím jsi včera čistil hajzly"

A pak řeknu, že pijí nefiltrovaný kuba libre

ale nebude to libertiánství

a tak poznáš dopady světla na své vlasy? A dotyky mých prstů?

Cítíš to?

Cítíš?

Cítíš něco?

,,Miluju tě!"

ÁÁÁÁÁÁHHHHH

parket se zmítá

v odraze perlí má neidentita

beze jména

dělej. Ber a nech bejt

rozdává se na potkání

s osoleným čajem na rozloučenou

a opepřeným životem bez něj

jsme tady?

a co děláme bez památek?

Máme po sobě co?

Pár fotek, listů, karet,

kreditek, podpisů,

zaplacených nájmů a odpadů?

životenství smutku!

,,Miluju tě!!!"

.

.

.

.

.

tak už to pochop

---