Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Radšej optimistické nemehlo

20. 12. 2018
9
13
1263

Mám rada majstrov, z ktorých vyžaruje istota. Poznať na nich, že svojmu remeslu rozumejú, že podobných problémov už zmákli neúrekom, ak sa im to aj nepodarí hneď, na druhý pokus určite. Pri práci si pohvizdujú, pospevujú, vzbudzujú dôveru. Pán Straka medzi nich nepatrí. Ustarostený už medzi dverami, nepočíta s hladkým priebehom, nejaký zádrhel vopred predvída. Rozloží si veľký kufor s náradím. Pri prvom ventile sa mu vráska medzi očami prehĺbi: „Toto nepovolí. Je príliš zadubený. Ak sa mi podarí pohnúť s ním, môžem ho akurát zlomiť a čo potom?!“ horekuje.

„Ide to!“

Pochmúrny výraz razom vystrieda podoba šťastného človeka. Ukáže dva rady úhľadných zubov, buď je to práca skvelého dentistu, alebo zázrak prírody, predsa len, nie je najmladší. Spolu s ventilom sa uvoľním aj ja. Nadlho nie. Rozoberá kotol, krok za krokom, rovnaký scenár – zúfalstvo, úspech. Nakoniec všetko dobre dopadne, ale tie nervy! Počúvať výstrahy, čo všetko sa môže stať. Prednášky ako na školení majstrov kúrenárov, ktorým absolútne nerozumiem, ani ma nezaujímajú, nehodlám si v budúcnosti kotol opravovať sama.

Som rozhodnutá viackrát túto chybu neurobiť. Pri ďalšej návšteve mu pri práci neasistujem. Rovno položím otázku, či bude potrebovať aj niečo iné ako handry, vedro a vysávač, to už má nachystané a zmiznem.

Posledná oprava bola obzvlášť dramatická. Odhodlaná nenechať sa za žiadnu cenu rozhodiť, sadám si v obývačke s krížovkami. Ako dobre, dcéra má zaľahnuté v ušiach, televízoru vyťala viac ako obvykle, aby jej neušlo ani slovo z obľúbeného filmu – Pošli to ďalej. Nepomohlo. Napriek hlasitosti, počujem ustarostené vzdychy, hundranie, bedákanie. Nevyvedie ma z miery, ešte stále sa povzbudzujem – poznáš ho, nakoniec to vždy zvládne. Lenže pán Straka prichádza za mnou, nedokáže ďalej znášať sám svoj neúspech.

„V kotli to nie je. Rozobral som všetko. Namontoval nový výmenník. Predpokladal som, že bude zanesený, ale nebol. Ani cez nový voda netečie o nič viac. Tok je stále slabý na to, aby kotol znova a znova neštartoval a nevypínal počas zohrievania vody.“

„Ale kde to teda je? Studená voda predsa tečie na plné pecky. Keby boli upchaté trubky, netiekla by ani studená, nie?“

Špekuluje, nerozumiem mu, potrebuje vedieť, kadiaľ idú rozvody v stene, čo ja pravdaže netuším.

Vráti sa do kuchyne, pokračuje. Mám chuť mu zbaliť kufrík a poslať ho domov. Lenže koho mám zavolať, ak to naozaj nie je v kotli? Vodárov, aby mi rozbili byt a našli potrubie? Premýšľam s krížovkami na kolenách, prestávam sa sústrediť, vidím, že tento raz je to naozaj vážne.

Po hodnej chvíli príde, či viem, kde je uzáver vody.

„Viem. Dole v suteréne,“ oznamujem hrdo.

„Vedeli by ste ju zatvoriť?“

„Samozrejme!“ bežím dolu.

Tak predsa dostal nejaký nápad, nie je všetko stratené.

Uplynie ďalšia hodina, posiela ma na skúšku otvoriť, uvidíme, či pomohlo.

Yeees! Funguje!

Obšírne ma informuje, čo kde rozšróboval, vyčistil, kde to bolo zanesené...

V duchu si hovorím – skráť to, pozbieraj náradie a choď už, tri a pol hodiny napätia ma vyčerpali, potrebujem sa ísť von prebehnúť a upokojiť.

Skočím mu do reči: „Viete, ako ste ma zasa vystresovali? Skracujete mi život minimálne o dva roky pri každej revízii a oprave. Keby ste sa videli a počuli, ako beznádejne vyzeráte. A to lamentovanie! Akoby už skutočne nebolo pomoci.“

Rozsvieti ho ten pekný úsmev, aj oči sa smejú: „Ale vy ste nejaká precitlivelá. To nemusíte tak prežívať.“

„Možno, ale už som vám to neraz hovorila, tak by ste mohli brať na mňa ohľad a nechať si katastrofické scenáre pre seba. Prídite mi oznámiť až dobrú správu!“

„Ale to nie je zdravé. Mne to robí dobre, keď sa posťažujem. Jeden kolega, všetko dusil v sebe a obesil sa. Štyridsať rokov mal.“

„Jaj taaaak! Aby sa vám uľavilo, hodíte to na mňa. Tak vedzte, že keď raz mňa nájdu obesenú, bude to vaša vina, vy ma bude mať na svedomí!“

Smejeme sa obaja.


13 názorů

fejeton? so zaradením som mala vždy problém, a tak od kistej doby hádžem všetko pod prozaickú miniaturu alebo volné verše

a áno, uznávam, toto je jedna z mojich ukecaných...vážim si, že si sa zastavila


Lakrov
28. 01. 2019
Dát tip

Zpočátku mám pocit, že spíš než povídku nebo miniaturu  to připomíná fejeton, jehož námět oceňuji. Je to sice na můj vkus trochu  "užvaněné" (=vyznačující se spoustou slov), ale i tak  tip.  


Silene
21. 12. 2018
Dát tip

To dobře činíš, gabi. Máš pravdu, tam nenůžeš přesouvat hřbítky v poličkách... Ptám se, zdali hledat nuance.


Irča, Kájo, ahooooj!


neupravovala, len na gabi už nemám prístup, tak si zhromažďujem texty do zbierok sem


Silene
21. 12. 2018
Dát tip

Pamatuji si... upravovalas, gabi? Či jak byla?


Lerak12
20. 12. 2018
Dát tip

Poutavé čtení. Líbilo.


Gora
20. 12. 2018
Dát tip

Gabi, byla jsem ve stresu, jak to dopadne...ale konec dobrý, všechno dobré...napadá mě, že pan Straka se asi minul povoláním - jako herec by byl přesvědčivý :-)


vďaka,zlatí ste, Luboš ma dnes obzvlášť pobavil


srozumeni
20. 12. 2018
Dát tip
Porúchné cokoli v domácnosti mi vytváří velký stres už dopředu. Zvlášť když vím, že naše domácnost už má spoustu slabin. Takže takové černé můry. Ale Tvůj příběh mě pobavil...***********

Kočkodan
20. 12. 2018
Dát tip
Gabi, vís, jak jsi nás tím celým vypravováním zase vystresovala? Tu hlavní cást sis mela nechat pro sebe. Zacátek by býval stacil dejme tomu az k: “Pán Straka medzi nich nepatrí.” No a potom uz jenom: “Smejeme sa obaja.” No, u pana Straky muze být clovek vlastne uz rád, kdyz mu v byte (bez klestí) neco nestípne... ;-)

revírník
20. 12. 2018
Dát tip

Tak on si ten morous takovým způsobem chrání duševní zdraví, aby se neoběsil. No, nedala ses a nakonec jste se i zasmáli. Takže příště ho už líp strpíš.

Napsalas to zas moc hezky. Ale to už se od tebe čeká.


agáta5
20. 12. 2018
Dát tip

ježkovy voči, bych ho přerazila... jsou mezi námi lidi, kteří dokážou člověka takhle zblbnout, taky jsem jich pár potkala a fakt jsem je ze svého života propustila... teď je mi náramně, pan kotlík je skvělej , Ondra komíník ještě víc a zedníka ještě nemám, dva jsem vyhodila - rok mi stojí u baráku lešení... ale já ho najdu, optimistu jednoho, někde je... :))))))

 

prima psaní, gabena, prima :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru