Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+21 neviditelných
Křížová výprava dětí
datum / id01.01.2019 / 492969Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieVolné verše
témaFilosofické
zobrazeno676x
počet tipů15
v oblíbených5x
do výběru zařadilatkij, Gora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

"Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo 3,20)

Křížová výprava dětí

tam, kde končí věčnost a začíná

teď...

jsme jen na krátké návštěvě

majitelé pravdy tu rozdávají volební guláš a telefony za korunu

 

ale láska...

je větší nežli my, protože i ten nejmenší roste

hlavou vzhůru

a nohama do hrobu

 

 

dětská křížová výprava:

kdy už tam budeme?“

 

 

tam...

kde symfonie růstu dozrává ke žni a srpek měsíce

dorůstá a couvá

kde vysoké nebe klene se

jako tělo Mesiáše

 

tam, kde skáčeme svá salta

metáme kozelce

a jsme dětmi

 

láska jako holubice může na nás sestoupit

protože vidí přímky

až k našim vzdáleným potomkům

kde teprve uzříme své dovršení

nebeský Jeruzalém

 

 

láska, svatozář a trnová koruna Země

jako římský setník stojí Koperník na štaflích a přibíjí reflektor Slunce

do středu vesmíru

 

vesmír je krčma na půli cesty

opilec Jan Kepler se opírá o Tycha de Brahe

hraje kulečník s planetami

Giordano Bruno má barevný svět v hrsti

Galileo odvolá

ale...

 

...revoluce jako Saturn požírá

své vlastní děti

 

 

láska je plná čirých bystřin, v nichž voda

mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá

tam, kde končí tělo a začíná duch, spása

 

učiní svůj první zázrak a jízda nekončí

ztrátou víry

naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě

tam, kde končí věčnost a začíná

 

teď...

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.01.2019 12:30:30dark matters
redaktor poezie

Ok:-) 

10.01.2019 12:25:36Musaši

Takže jsme se nakonec vlastně na všem shodli kromě názoru na tuto Březňákovu básničku . Ale nemůžeme se shodnout ve všem . To by byla selanka a nuda a já mám rád pohyb a vzruch a soudím , že ty taky.

10.01.2019 11:56:00dark matters
redaktor poezie

"Musaši, píšeš, že : "právětak jako civilismus má právo na život i poezie založená na fantazii jako je imaginativní poezie nebo surrealismus nebo poezie duchovní" - ja absolútne nespochybňujem, legitimitu imaginatívnej, duchovnej alebo surrealistickej poézie. Ide mi o to, aby akýkoľvek text, či racionálny, či citový, civilný, postmoderný, supermoderný, tradičný - bol napísaný dobre. aby neškrípal, aby ladil a mal pri tom ešte aj nejaký význam.

10.01.2019 11:44:23Musaši

Dark ,

ve tvém posledním komentu mě nejvíce zaujala poznámka o tvých rodičích , kteří si pustí něco krásného v televizi , když přijdou unavení z práce . Okamžitě mi na mysli vytanul rozpor mezi civilismem a poetismem , který se táhne už od dvacátých let . Tví rodiče  by měli blíže k poetismu , ty k civilismu . Už od počátku dvacátého století se řada umělců opájela moderním způsobem života , mederní civilizací , zatímco jiní zase od počátku tuhle "novou dobu" nesnášeli , ba byla jim přímo odporná . V první polovině dvacátého století vznikla také literatura fantasy , tak , jak ji dnes známe , což já osobně považuji za návrat romantismu .

Myslím , že dnešní civilismus v poezii je určitě mnohem intimnější a psychologičtější než kdysi třeba S.K.Neuman , Wolker nebo Hora a věřím ti , že jsi člověk spíše citový a zaměřený na vztahy než racionalista opěvující civilizaci . Nikdy jsem neměl nic proti civilismu , jen jsem se bránil tendenci dělat z něj cosi závazného pro všechny.Jsem přesvědčený , že právětak jako civilismus má právo na život i poezie založená na fantazii jako je imaginativní poezie nebo surrealismus nebo poezie duchovní . Ta může a nemusí opakovat známé pravdy . Její hodnota může také spočívat například v tom ,že působí jako ohlas bible , může pracovat a archaickým jazykem atp.

Tolkien nebo Lewis také vycházeli z křestánství a pracovali s posvátným archaickým jazykem a bylo by skvělé , kdyby se někdo takový objevil i v české poezii . ( Penumra se tady už bohužel nevyskytuje a já bych na to asi neměl sílu . - smajlík...) 

08.01.2019 08:14:32požadovaný záznam nenalezen

Neber tohle, prosím, jako kritiku, je to jen pár možných podnětů:

Nepřijde ti, že když se o lásce píše jako o něčem, co potřebuje čiré bystřiny, v nichž voda / mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá a podobné výrazy, že tím vzniká vlastně kýčovitá představa lásky jako něčeho nejčistšího a přesahujícího, ve stylu obrazů Reona Argondiana? Třeba. Můžeš na to jít i obráceně, láska jako malá a špinavá. Nebo láska jako nevyřčená, skrytá.

Píšeš láska je větší nežli my, můžeš ale i namítnout, že láska je přesně taková, jako jsi ty, i kdyby křesťanská nebo panteistická, je stejná jako ty, protože tvoje vnímání lásky je tvoje vnímání.

Patos je strašně těžký, pokud má fungovat. A je strašně snadný, když se nechá jen tryskat.

Beru ten patetizující jazyk jako záměr, ale zároveň je tím, co mě od básně odvrací, nemůžu se na ni dost napojit. Akcentuješ nějakou posvátnost, citlivost, nevýslovnost... Podléhání magii obrazu a jazyka. Podléhat té magii je něco, co bychom si doufám měli zkoušet udržet, stejně jako intuitivnost. Ale taky je důležitý odstup a usměrnění. Dívám se na tu báseň a říkám si, že je to záplava, sestávající z tak závažných slov a spojení jako: Věčnost, majitelé pravdy, láska, symfonie růstu, vysoké nebe, svatozář, trnová koruna země, vesmír, planety, revoluce... Zřídlo se napájí, neuhasitelná žízeň po životě... Nevím, věřím, že pro tebe je to něco skutečnýho, prožívanýho, vidím, že je v celém souboru spojující nálada a fascinace něčím přesahujícím a zároveň dětsky (nebo idealisticky) zakouzleným. Jenže tohle psaní je hrozně zranitelné, stačí se na to podívat trochu racionálně a rozsype se. Nechci si myslet, že jsou to jen velká slova a že povaha sdělení je banální. Jenže, konkrétně: Jsme jen na krátké návštěvě. Proč to říkat? Proč to říkat takhle? Majitelé pravdy tu rozdávají volební guláš a telefony za korunu ... Tenhle jakoby angažovaný moment se do tónů básně vůbec nehodí a je to v podstatě instantní moudro. Ale láska je větší... Takhle by se dalo pokračovat. Proč tolik velikosti, proč hned salta, když píšeš o dětech. Proč to zdůrazňování zázračnosti, když to je cesta spíš k tomu, jak ji zahlušit. Ale to je samozřejmě jen subj. dojem, jinému se může díky vzletnému jazyku zázračnost třeba otevírat.

Vidím dítě jako nějaký provazující prvek, mýtus dítěte jako čistoty, hravosti, naivity a tak. Když se například pohazuje s Koperníkem a podobně a staví se obrázek vesmíru, beru to jako ukázku nějaké hravosti. Jenže: Dítě sice nezná racionalitu a autocenzuru, ale nezná ani klišé, ani kýč. Aspoň na začátku. Pohled, a později i jazyk, je pro dítě nový a záhadný, zatímco tady je jazyk spíš návodný.

Kde končí tělo a začíná duch, spása – Když teda ponecháme ta slova, připadá mi, že mnohdy nejdřív končí duch, až později tělo. Proto bývá končení tragické. Jinak by se nebylo čeho bát. Ale to s básní moc nesouvisí, báseň to možná bere tak, že utrpení se děje skrz tělo, které svůj život považuje za věčnost – ostatně nic jiného než život nepozná, a že teprve zbavení se těla vede k prožití přesahu tohoto teď, které je stále, stále uniká a stále je znovu. Kde končí tělo, to může být ostatně i psaní básně: Tělo sice nekončí, ale „jako by nebylo“, protože se koncentruješ do básně. A spása může být podstatou onoho teď. Jsem v pokušení říct, že spása se může dít skrz báseň. :) Stejně jako zatracení, jak jinak.

05.01.2019 17:13:49dark matters
redaktor poezie

Musaši, to netreba písať, že si úplne inde než umbratica:-) 

ja to vidím takto: aj civilná poézia môže obsahovať tajomno, dokonca aj duchovno. civilnosť je forma - a aj civilnosť má mnoho podôb. no a ja si myslím, že je práve zaujímavé, keď sa pre vyjadrenie niečoho tajomného, čo nás presahuje, využije úplne jednoduchá, strohá, civilná, prípadne chladná forma - tvorí to pre mňa zaujímavý kontrast. taká láska sprostredkovaná formou občianskeho zákonníka, to pre mňa znie fakt inšpiratívne! trochu iný príklad - prádlo tu na písmaku používa jednoduchý jazyk na témy, ktoré sú skôr citové, osobné. a niekedy stačí detail - malý pohľad na čosi, nejaký pocit v určitom širšom kontexte - a človek má pocit, že stojí pred niečím neuveriteľným. že aj čojaviem, obrus na stole je zázrak:-)

 ale, ako píšeš - pri písaní "jako jim inspirace poslouží spíše jazyk bible než občanský zákoník" - proste je tu cesta, keď si vezmeš veľkú tému - lásku/zmysle života - a opisuješ ju veľkými slovami. použiješ silný symbol, ktorý v sebe nesie mnoho významov. a keď v texte spojíš "Ducha svatého s láskou" znovu zopakuješ tú myšlienku, alebo to nazvime pravdou, zopakuješ pravdu. no a kde je tá hranica, keď si povieš, toto je ďalšie zopakovanie veľkej pravdy, je to krásne, súhlasím s tým, ale nič mi to nedáva, lebo s jemnými variáciami je to štvrtý takýto text tento rok? a opýtaš sa, čo to dáva autorovi toho textu, keď sa oprel o niečo, čo je krásne, je to pravda, ale čo s tým? - a tu už sa môžeme pýtať, aká je hodnota osobného vkladu. 

niečo také hovoria občas aj moji rodičia, že keď prídu z práce unavení a pozrú si správy plné hnusných vecí tak chcú niečo pekné, nejaký pekný film, resp. že svet je zlý a umenie by malo byť krásne ako nejaká protiváha k tomu nudnému ubíjajúcemu životu. ja som však snob, fandím umeniu a páči sa mi, že je tak košaté a niektoré konáre siahajú aj k surovej temnote. ale to som zas odbočila.

ani by som nepovedala, že stojím na strane rozumu. skôr som čitateľ, pár rokov si čítam básničky a za pár rokov sa na písanie začneš dívať prísnejšie a začneš byť náročnejší. a ide mi o dobre napísané veci, ktoré sú zároveň dobre napísané a zároveň majú aj presah. alebo o veci, ktoré riešia samotné umenie a zacyklene odkazujú samy na seba:-) 

05.01.2019 11:52:01Musaši

atkijko ,

bylo by velmi špatné , kdyby jeden výběrář musel jinému výběráři zdůvodňovat , proč " si dovolil " dát ten či onen výběr a je pouze právem jiného výběráře  nějaký výběr zpochybnit . Pokud by se nějaká válka o výběry tady měla stát pravidlem , bylo by to dost smutné . Ostatně málokdy se stane , že  se na kvalitě jednou shodnou tři nebo čtyři výběráři . 

05.01.2019 11:39:25Musaši

Zdendo ,

dobře , že tu jsi a já nepozoruji , že by se diskuse zčínala zvrhávat v nějaké osobní konflikty . Nečetl jsem ještě úplně všechny příspěvky , ale připadá mi , že tentokrát se všichni poměrně kultivovaně baví o podstatných věcech .

Já si myslím , že jednou z kvalit díla je i jeho provokativnost . Jetliže se dílu nějakým způsobem podaří zasáhnout přemýšlivé čtenáře , pak je to pro mne dokonce podstatnější hodnota díla než estetika nebo poplatnost určitým normám , nebo dnes tak problematicky přeceňovaná origiginalita.

05.01.2019 10:54:34Musaši

Dark,

to , že Zajíček hraje svou roli mnohem kultivovaněji než Umratica , to jsem ocenil také . Ale myslím si , že i Musaši vystupuje dost jinak než Umbratica .

S tím , cos mi napsala já v podstatě souhlasím . Abych upřesnil , o co mi vlastně jde , musím se asi vyjádřit přesněji , než v minulém příspěvku.

Mnoho lidí , včetně básníků , nesmírně nudí ten obyčejný život , který žijí a tudíž je nesmírně nudí i ona civilistická poezii , která nevidí žádné vzdálené horizonty , žádné posvátno , tajemno , duchovno atd. Část lidí chce nepochybně vztahovat svou existenci k čemusi vyššímu. Někteří autoři i tady na Písmáku se pokoušejí , tu úspěšně , tu méně úspěšně psát i duchovní poezii . Není divu , že jim jako inspirace poslouží spíše jazyk bible než občanský zákoník . Pro mnohé duchovně založené lidi jsou určité symboly posvátné a pracovat s nimi v básni je něco zcela přirozeného . A jsme zase u holubice . Holubice je symbol ducha svatého. Je takto zobrazována hlavně v rámci celé svaté trojice na mnoha obrazech a sochách , hlavně barokních . Holubice je tudíž jednou z podob trojjediného Boha. "Bůh láska jest " měli zase napsáno nade dveřmi kuchyně moji druzí - československo - husitští prarodiče . Když Zajíc spojuje Ducha svatého s láskou , kterou vidí jako princip , co může organizovat svět , je to možná křest´anské "klišé" , ale to klišé je v básni plně funkční . Ona "slavná jména" v básni , která některým vadí , jsou přece jména známých vědců , tudíž tu jde o spor Rozumu (na jehož straně stojíš ty) a Lásky , na jejíž straně stojí křest´ané . Tento konflik v básni obsažený se jednoduše přenesl do kritik a personifikoval se . To je všechno .

05.01.2019 09:48:41Zajíc Březňák

Silene, děkuji za návštěvu!


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.