Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+18 neviditelných
Zajíčku, chutě do smetany
datum / id03.01.2019 / 493018Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
upřesnění kategoriePříběh s receptem
zobrazeno164x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Zajíčku, chutě do smetany

     Zajíček v své jamce sedí sám, tvrdí jedna dětská písnička. Čert tomu věř, protože zajíci se rychle množí a o samotě to u nich nejde. Připouštím ale, že někdy třeba v jamce sám sedí. Píseň posluchače dále nabádá, aby se dotyčného zajíce zeptali, co že mu je, když údajně nemůže skákati, oslovovali ho přitom ubožáčku a přikázali mu, aby skočil a vyskočil. A ještě k tomu chutě. 
     Což o to, chutě na zajíčka bych měl. Ne sice na toho na smetaně po myslivecku, který se podává v neděli k obědu, nýbrž na takového, jimiž oplýval hlavně zakladatel časopisu Playboy Hugh Hefner. Na toho by mi však chyběla odvaha a těžko si lze představit, že by tento druh zajíčka měl chutě na mě, protože sám nejsem dostatečně ochucen a v bance by mi k tomu z mého účtu potřebné množství koření nevydali, i kdybych moc žadonil.
     Zbýval zajíček v jamce. Jak se k němu ale dostat? Se zajíci je všeobecně blbá domluva. Kromě toho se vkrádá otázka, zda by mi zajíc rozuměl a ověřit se mi to dosud nepodařilo. Tedy, mně by se to podařilo, ale zajíc byl vždycky proti, neboť měl pokaždé na práci něco neodkladného a zdrhl. Zajíci mají ale asi dost slabou paměť, protože každý při útěku kličkoval sem tam, jen se mu dlouhé uši míhaly, zjevně si nepamatovav cíl cesty. Špatnou pamětí i schopností se domluvit se ostatně vyznačují i Hefnerovi zajíčci. Zvláště jeden krásný blonďatý u mě v práci. Ten navíc také kličkuje, když se o nějaký rozumný dohovor s ním snažím.
     Problém, jak získat zajíce, se však nečekaně vyřešil sám od sebe, když mi jeden mrtvý přistál v kanceláři na stole. Napřed jsem si řekl, že tento nebožtík asi vyskočil chutě z jamky a zle se mu to nevyplatilo. Následně jsem svolal mimořádnou poradu a páčil z podřízených, kdo mi sem tu potvoru mrskl. Nikdo se nepřiznal a neposkytl mi ani indicie k dalšímu pátrání, navzdory mému vyhrožování, že je všechny propustím. Tyhle potvory totiž nejspíš věděly, že k takovému kroku nemám kompetence. 
     Abych jim své strašení vynahradil, slíbil jsem, že zajíce, na něhož jsem koukal s odporem, jak se posmrtně rozvaloval na krásně vyleštěné pracovní desce, převedu sám do poživatelného stavu a pozval je všechny na hostinu. To se lehko řekne, ale realizace byla krušná. O přípravě zajíce jsem totiž věděl jen tolik, že je ho třeba nějak dostat do smetany. Navíc po myslivecku. Měl jsem si k tomu vzít kamizolu a strčit si péro za klobouk? To by ocenili nanejvýš ti Hefnerovi zajíčci. Musel jsem na to jinak. Šanci skýtal v první řadě internet. Kdo by se ale vyznal v tamních receptech.
     Mohl jsem se také obrátit na bouchaly, kteří si dokazují svou mužnost naháněním a střílením nebohých zaječích tvorů po polích, jsouce často ještě posíleni zředěným etanolem, takže odpraví i řadu koček, psů a občas i nějakého svého soudruha. Tato varianta se mi proto zajídala, a to jsem se ještě ani nepustil do vaření. Ne že by mi bylo líto přímo zajíců, stejně to jsou po povodních z konce druhého a začátku třetího milénia většinou samí Francouzi a jejich potomci, takže cizáci, a jako takoví tu nemají co pohledávat. 
     Hnusí se mi ale právě bouchalové, kteří si říkají myslivci, zdobí větvičkami chvojí tlamy trapným způsobem usmrcených zvířat, nechávají se s nimi fotit, troubí u toho na trumpety halali a pak jdou sežrat své oběti i sami sebe do nějaké knajpy. Naopak akceptuji lesníky, hajné, fořty, tedy nadlesní a jinou havěť. Samozřejmě jsem mínil lesní správce. Málem jsem si již zoufal, ale na poslední chvíli jsem si vzpomněl na známého. I on je sice bouchalem, ale zároveň majitelem penzionu s restaurací, k čemuž se dopracovat z postu kuchaře. 
     Sotva mi zvedl mobil, hned se zeptal, jak mi chutnal zajíc.
     „Tak tos byl ty, zmetku,“ poděkoval jsem. „Právě kvůli němu volám.“
     Na závěr našeho družného rozhovoru mi nadiktoval recept na zajíce na smetaně po myslivecku.    
     Jednoho zajíce bych už měl, dokonce zbaveného života, takže jsem se s lehkým srdcem pustil do odstraňování jeho vnitřností, hlavy a kůže. Netušil jsem ale, že hlavně ten posledně jmenovaný chlupatý orgán bude i po smrti svého vlastníka klást tak tuhý odpor. Opatření si tří cibulí, stejného počtu petrželí, jednoho celeru, čtyř mrkví, sto dvaceti gramů slaniny, bez jednoho deci půl litru smetany a stejného množství octa, po dvaceti gramech másla, oleje a cukru, dále tří lístků bobkového listu, tří gramů tymiánu, po pěti kuličkách nového koření i jalovce a osmi kuliček černého pepře a nakonec soli a vody, byla proti tomu brnkačka. 
     Naštěstí mě známý nenutil, abych si zeleninu vypěstoval na zahrádce, slaninu vyudil z vykrmeného a zapíchnutého pašíka, smetanu odstředil z čerstvě nadojeného mléka, a abych z ní stloukl máslo. Spravila to jedna návštěva super-anti-kontra-multi-extra-unikátního marketu. Na sčítání lístků a kuliček jsem si vzal k ruce kalkulačku, protože by stačila jediná kulička navíc a výsledek by byl v pr..., v pravdě nepříliš dobrý.
     Připraveného zajíce jsem rozporcoval, prošpikoval slaninou a zatím odložil. Skoro jsem zapomněl ale kam, neboť mě nenapadlo, že ho budu ještě potřebovat. Nicméně zajíc byl nutný k tomu, abych ho namořil. A to nebylo tak snadné. Musel jsem napřed očistit kořenovou zeleninu a nakrájet ji na kostičky, oloupat cibuli a rovněž nakrájet, všechno to šlehnout do hrnce, přelít octem, vodou, přidat veškeré koření, promíchat, povařit osm minut a nálev nechat vychladnout. Do jiné nádoby jsem nacpal porce zajíce, přelil mořidlem tak, aby byly zcela ponořené. Když jsem to vše umístil pak do chladna, měl jsem pro dnešek hotovo, protože naložený zajíc musel odležet aspoň tři dny.
     Sotva uplynuly, vytahal jsem zmořeného zajíce z láku, lépe řečeno jeho porce, a prudce je opekl na másle, čímž se maso prý zatáhlo. Pak jsem jej obložil zeleninou a kořením ze scezeného láku a dal jej péct do trouby předehřáté na 190 stupňů pana Celsia na 30 minut. Tedy pan Celsius u toho přímo nebyl, takže mi nepomohl podlít následně maso horkou vodou. Udělal jsem to sám a pekl zajíce zhruba dvě hodiny. 
     Porce zajíce jsem opět za brblání, že je to furt dovnitř a zase ven, vyňal, odstranil z výpeku koření, zeleninu rozmixoval a směs přivedl k varu. Tedy, abyste mi rozuměli, k varu ji přivedl elektrický proud, který rozžhavil spirálu plotýnky sporáku, sám jsem směs nikam nevodil, ale to se tak říká. Jen jsem pak zašlehal smetanu, promíchal to, dochutil cukrem a solí. Nakonec jsem přidal ještě několik kapek worcestrové omáčky a trošku plnotučné hořčice. To prý není nezbytné, ale já si umínil, že to tam bude. 
     Do omáčky jsem pak šplouchl zpátky porce zajíce a celé to vzal do práce. Cestou jsem koupil houskové knedlíky, budu se s nimi vařit a čekal, co na mé dílo řeknou podřízení. Cpali se, až jim naskakovaly za ušima  boule.
     „A vy si nedáte, šéfe?“ zeptal se onen blonďatý zajíček, kterému z těch boulí začaly už málem růst vedle vlastních uší ještě zaječí jako skutečnému Hefnerovu hlodavci onoho druhu.
    „Ne,“ řekl jsem. „Já zajíce nerad. Jdu někam na oběd. A pokud se nevrátím do patnácti hodin, zůstal jsem i na večeři.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

07.01.2019 20:43:44kvaj
redaktor prózy

Díky, Přemku. Já takové slovní "doslovné" hříčky miluji, akorát se to s nimi nesmí přehnat.

Pokud jde o myslivce a bouchaly, já mezi nimi důsledně rozlišuji. Myslivce, kteří se starají o les a o zvířata, celkem uznávám. Je však mezi nimi mnoho bouchalů. Měl jsem možnost se seznámit s různými praktikami také-myslivců - třeba nadsazování stavů spárkaté zvěře, aby mohli střílet, snahy svádět to například na rysy, které je tudíž nutné redukovat, a tedy si střelit nějakého rysa, střílení chovných srnců kvůli trofejím atd. atd. No a principiálně mám výhrady k tomu, aby myslivecká sdružení čili zájmové organizace považovala soukromé pozemky za "své" honitby...

Chutě na Hefnerovi zajíčky? Asi bych ani neměl moc chuť se s nějakými takovými zaplétat. To bylo jen kvůli příběhů. Stačí mi, co mám doma.

07.01.2019 20:32:57kvaj
redaktor prózy

Děkuji, atkij. Ten recept máš do zálohy. Je to ale fakt dobrý, jen ten zajíc je dnes docela drahý.

07.01.2019 17:52:15lastgasp

Je to výborné. Za změnu bouchalů za myslivce bych se přimlouval. Tento karikaturní styl podrobného (pro blbý) popisu činnosti miluji, protože se dá na něm vyřádit a rozjet svou fantazii. Chutě na Hefnerovi zajíčky si nedej ničím kazit. Tipuji - že budou další recepty. Díky.

05.01.2019 18:57:10atkij
redaktor poezie
Četla jsem již včera..."odpouštím"ti povrchní odstavec o myslivcích a tipuju. Vařit ale nebudu, to víš novoroční režim:)
05.01.2019 10:07:41kvaj
redaktor prózy

Yss, děkuji ti za názor i připomínky. Tento text je pokusem o humorné zpracování dvou banalit (jak správně podotýkáš), dětské písničky a receptu na zajíce na smetaně. Použil jsem v něm některé prvky karikatury - doslovné vysvětlování formulací, které každý chápe i bez vysvětlování, nadsázku, zploštělé a marginalizované charakteristiky činností, profesí apod.. Mezi ně lze zařadit všechny ty, kterých se týkají tvé připomínky. No a u karikatury je užití prostředků vždy ošidné. Jednomu to přijde přehnané, jinému se to nezdá vtipné..., variant je spousta.

Přemýšlím o tom, jestli z textu nevyndat pasáž o bouchalech, ale ten zajíc je zase po myslivecku... Zkrátka nevím. Kecy o Celsiovi jsou tam proto, abych nemusel napsat jen tak, že jsem maso podlil horkou vodou.

Zkrátka dělat humor je těžká a vážná práce, jak svého času říkal režisér Zdeněk Podskalský. :-)

05.01.2019 09:09:56ysslandia

Nebrala by som vetu, že si na to išiel zoširoka. Mńa práve bavil ten zdoj- jadro všetkých tých myšlienok, ktoré sa dali rozširovať, vetviť a ukázať nové obzory takej bežnej banality ako je detská pesnička. Takže tieto asociácie som uvítala, rovnako ako nosný motív textu. O tom, že si vypísaný autor,ktorý ovláda teoretické zručnosti a kontexty sa baviť nemusíme / bol tam iba jeden preklep-nepamatovav,ale  to s tým nesúvisí.../skôr mi niekedy vadila kvetnatosť prejavu, v miestach, ktoré text istým spôsobom výpovedne "hlušili " Za mňa osobne to bola napr. pasáž  Mohl jsem se také obrátit na bouchaly, 

ktorá pokračovala ešte do druhého odseku. Určite by som privítala aj menšiu redukciu, prípadne zjednodušenie celého postupu kuchárčenia,najmä vety typu Tedy pan Celsius u toho přímo nebyl, takže mi nepomohl podlít následně maso horkou vodou

prípadne toto / to už akoby si robil z čitateľa úplne srandu, že nevie koľko dve a dve /

Tedy, abyste mi rozuměli, k varu ji přivedl elektrický proud, který rozžhavil spirálu plotýnky sporáku, sám jsem směs nikam nevodil, ale to se tak říká

Celkovo text je však napísaný veľmi dobre, má humor, vtip, miernu iróniu, / v tom naozaj opatrne,vid príklad vyššie /,je civilizovaný, takže každopádne osloví.

 

 

04.01.2019 09:58:30kvaj
redaktor prózy

Také nejsem kdovíjaký humorista, ale slovní hříčky miluji. A rovněž nechtěný humor. Je docela častým jevem, že se někteří lidé snaží být za každou cenu vtipní a vycházejí z nich jen trapnosti, a naopak někteří suchaři trousí fóry, které okolí odrovnávají, ale oni to jako vtipy vůbec nemyslí.

Hezký den i tobě.

04.01.2019 09:43:06srozumeni
Já si neumím takhle hrát se slovy. Nejsem žádný humorista. Ale to nevadí, od toho jsou tady jiní. Teď jsem hledala ve svých dílkách, protože vím, že už jsem něco rádoby vtipného ze stacionáře psala, ale už ani nevím, jak se to jmenovalo. Tak měj hezký den.
04.01.2019 09:31:42kvaj
redaktor prózy

Takové nechtěné vtipnosti jsou nejlepší. Myslíš, že bys to nezvládla posbírat? Scenka s korábem S+Š byla vtipná celá. Např. Dědeček byl Ital... nebo Švéd? Každopádně byl námořníkem a na stará kolena, on měl stará kolena, se usadil v Čechách. - A nestýskalo se mu tam po vodě? - Po vodě! On samozřejmě pil rum. A ty láhve od rumu, to je zajímavé, nevyhazoval, ale skládal v nich koráby...

04.01.2019 09:11:38srozumeni
Kdybych byla intelektuálně obratnější, tak bych mohla podobné formulace posbírávat právě u nás v práci. Oni ti autisté některé takovéhle vtipnosti vytvářejí sami, aniž by o tom věděli. Někdy velmi inspirativní prostředí. To s tím korábem je vtipné. Klasikové inteligentního humoru...

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.