Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Adventní šošibe

04. 01. 2019
10
10
643
Autor
Movsar

Adventní šošibe

Objednala si adventní šošibe s rumělkovým vejcem a zeleninou. Velkým oknem restaurantu pozorovala sněžení, z reproduktorů se snášela ambientní hudba a ona ji nechala dopadat jako sníh na pustinu své duše. V ulicích proudily tisíce lidí, Tokyo vřelo večerem. Po jídle vypila opiový čaj. Vzala rýžovou čtvrtku a skládala haiku. Slova usedala na papír jako vločky, co tají. Pomalu usínala. Probudila se v ložnici svého bytu. Pokojem proudil slaný vánek. Ležela nahá na boku rozevřená vzhůru. Neznámý muž se k ní tiskl klínem. Cítila tlak a svá mokro na  stehnech. A taky horkou kůži a dech na šíji.

Ruka muže jí svírala vystrčené rameno a rytmicky je tahala a tlačila podle pohybu těl. Číšník jí lehce zatřásl. Musí platit, je po půlnoci a podnik zavírá.


Rozmarýn

Rozmarýn Šoše se zasnil. Chtěl poznat kokosové ostrovy, oženit se s pěti Tahiťankami a tulit se k jejich kakaovým prdýlkám za nocí rozhořelých miliardami hvězd. A na rtech cítit pálení mořské soli a potu svých pěti žen. Pěti.. podepřel si hlavu. Kdyby tak byla alespoň jedna, omezil svůj sen: Japonka, bělavá neřestí. Ulehal by k ní do saténem oděné postele, ložnicí by šel slaný vánek a oba by se měnili v zavlhlé soutělí.

Za špinavou záclonkou žatecké nádražní restaurace padal olověný mrak a z něj sníh. Rozmarýn si olízl mrazem rozpraskané rty a na zapomněnou je přitiskl ke sklenici s pivem.


Cvičilka

Ukončila poslední sérii dřepů. Ručníkem si otřela tvář a šíji. Osprchovala se, oblékla a na baru vypila své aminokyseliny v karamelu. Vedle ní právě dopíjel svůj koktajl opálený muž v tílku. Široký zádový sval, směs testosteronu a parfému YSL ji zneklidnila. I on jí byl zřejmě váben, neboť sledoval její mohutné pozadí a stehna upnuté do legín. Pozval ji na bananaprotein. Neodmítla.


Líbězňátka

Za pár let z nich budou líbezňátka, teď jsou ale ošklivá, zmačkaná a zmáčená. Tady pod magickým vrškem Vyšehradu přicházejí na svět. Malí mlékopijci zlobní žízní. A dostanou jméno a číslo dělitelné jedenácti, protože věci mají lícovat. A budou hodně spát a tlačit se na prsa mamince (tady gramatika ustupuje pravdě, protože maminka je jen jedna). A budou-li mít lulíka, neopustí je tento magnetismus do konce žití.


10 názorů

K3
06. 01. 2019
Dát tip

Moc se mi líbí tvé lednové mini.na zahřátí. Ta předposlední je tak vystihnutá, až jsem měl dojem, že jsem se ocitl někde mezi comiksovými supermany.


Dagmaram
05. 01. 2019
Dát tip
Moc hezké. Říkala jsem si, že se u tebe vytratilo erotično. No je zpět v celé své kráse:-)

Movsar
04. 01. 2019
Dát tip

Děkuji vám všem, přátelé, jsem rád, že jste napsali, je to - zvlášť v tom trudném čase olověných krust nad námi - povzbuzení! Ano, Aleši a Jitko, je to tak. 


atkij
04. 01. 2019
Dát tip
Díky, Aleši:)

nápověda https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Rodné_číslo 


atkij
04. 01. 2019
Dát tip

Sny, představy mají různé podoby. Ty Tvoje ožívají do překvapivých situací:) Jedinečný styl.

 

číslo dělitelné jedenácti...zatím přemýšlím, možná přijdu pro nápovědu:)

 


Gora
04. 01. 2019
Dát tip

Krásné, dnes i fyzicky...:-)


srozumeni
04. 01. 2019
Dát tip
Všechny se mi líbí...***

Lerak12
04. 01. 2019
Dát tip

Pěkné počtení... nezklameš. Každá miniaturka ma svůj originální minipříběh, tak nerozlišuji. Ale zmínim se jen o "fragmentu." V první "Vzala rýžovou čtvrtku a skládala haiku. Slova usedala na papír jako vločky, CO TAJÍ." Krásný dvojvýznam.

Užil jsem si!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru