Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+21 neviditelných
Poslední pohled
datum / id12.01.2019 / 493241Vytisknout |
autorDorazilka
kategoriePovídky
témaSci-fi
zobrazeno64x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

,,Pořád nechápu jak se mohla otrávit," vzlykla paní Moučková.



,,Bude v pořádku, jen si pár dní poleží v nemocnici." odpověděla suše policistka. Zhluboka se nadechla. Ve vzduchu zachytila pod slanou vůní slz ještě jinou, povědomou vůni z dávných časů.



,,Vaše dcera malovala?" zeptala se polistka. V jejím srdci se otevřela velmi stará rána.



,,Ano, ráda," odpověděla paní Moučková. Do jejího hlasu se vkradl nádech odporu. ,,Nikdy jsem to nechápala."



,,Umělci často snáší Zákrok hůř než ostatní," vysvětlila policistka. Její prsty zabloudily k starým jizvám na zápěstí. To já přece dobře vím, pomyslela si trpce. 

Poslední pohled

,,Za pár minut bude vše připraveno, " ozval se celkem milý hlas z reproduktoru.

Přestože zněl hlas přívětivě, naskočila mi z něj husí kůže. Pár minut, mám už jen posledních pár minut a oni mě strčí do hnusné, sterilně bílé cely bez barev, bez odstínů, bez krásy. Nic. Prázdné bezduché nic. Protáhla jsem se a prošla se po svém smutném vězení. Vyhnula jsem se nízké, měkké, bílé posteli. Prokličkovala jsem mezi strohým bílým stolem a nepohodlnou bílou stoličkou. Vykračovala jsem si podél drsné bílé stěny. Došla jsem až k bílým zamčeným dveřím. Položila jsem ruku na jejich chladný povrch a uvědomila si, že pláču. Kdo by v mé situaci udržel slzy?

Snad jediná věc, kterou jsem si v tomto podzemním světě, kam se lidé uchýlili na ochranu před radiací, zamilovala, byly barvy. Milovala jsem jejich chemickou vůni, šustění štětce po papíře, jemnou konzistenci, všechno. Hlavně jsem byla unesená možností zakódovat do obrazu část sebe tak, že jsem to dokázala dekódovat pouze já. Moc ráda jsem malovala.

Jenže zítra mi bude patnáct let, což je nejzazší  termín pro Zákrok.

Asi před měsícem k nám do školy poslali jednu starší úřednici, která nám vyprávěla o Zákroku. O tom, jak je osvobozující. Všichni jí to děsně žrali. Mě bylo na zvracení. ,,A co barvy?" zeptala jsem se jí. Spolužáci se na mě otočili. Někteří si mě prohlíželi s pobavením, jiní s odporem. Od té chvíle jsem raději mlčela.

Pak začali spolužáky odvádět. Podle věku. A já byla ve třídě třetí nejstarší. Často jsem toho využívala, ale tohle byl jeden z mála okamžiků, kdy jsem si přála být co nejmladší. Desetiletá, tříletá, novorozenec. Z chmurných úvah mě vytrhl reproduktor na stěně.

,,Vše je připraveno, slečno Moučková."

Pak už to šlo ráz na ráz. Vešli dva muži. Přikryli mi oči měkkými polštářky a odváděli mě pryč, do neznáma, do tmy. Než jsme došli na místo, úplně jsem polštářky promáčela slzami.

,,Prosím," zašeptala jsem tence. Ani jsem vlastní hlas nepoznávala. Žádná odpověď. Položili mě na lůžko. Připoutali mě. Píchli mi injekci. A sundali polštářky. To poslední, co jsem viděla, byl podivný stroj, jehož ostré rotující čepele se rychle přibližovaly k mému oku. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.01.2019 21:31:32Dorazilka

Máš pravdu, není to tam dobře vysvětlené. Mělo to být tak,že žijí v podzemním světě, kde považují zrak za zbytečnost. Nejspíš se k povídce ještě vrátím a zkusím to trochu objasnit. :)

15.01.2019 20:52:32Kytiii
Dobrá post apo představa... jen moc nechápu, ta jakým účelem by kdo oslepoval 15leté děti... taky bych to víc rozvedla a propracovala. Sloh se mi líbí.
13.01.2019 11:50:43K3
redaktor prózy

Vyplatí se po sobě číst a škrtat až do nekonečna a stejně se tam může chybka vyskytnout.

13.01.2019 11:42:09Dorazilka

Díky za přečtení a za připomínky. Někdy mě ten správný slovní obrat napadne až při opětovném čtení, takže to možná bude chvilku trvat, ale pokusím se ji ještě vylešit. Díky za doporučení. 

13.01.2019 11:35:55Dorazilka

Děkuji za názor. Prolog jsem chtěla dát jen s odstavci, ty mezery mi tam skáčou sami, ještě jsem nepřišla na to, jak se jich zbavit. :)

13.01.2019 10:20:48Gora
redaktor poezie a prózy

Tvá povídka mne zaujala - sice sci-fi neholduji, ale tohle je vcelku odstrašující poselství, které se ti povedlo zde předat - mrzačení lidí se v různých podobách provádí v mnoha společnostech...

Něco o gramatice jsem ti poslala, a ještě pár připomínek:

kam se lidé uchýlili na ochranu před radiací, - místo na ochranu bych napsala  např.... světě, který lidé vyhledávali jako ochranu před radiací...

zakódovat do obrazu část sebe tak, že jsem to dokázala dekódovat pouze já.  - zakódovat do obrazu část sebe./ tam bych ukončila/

To poslední, co jsem viděla, byl podivný stroj, - poslední věta by mohla být ještě vypracovanější, třeba to podivný je nic neříkající pojem, i bez něj by to šlo... celkový dojem z povídky mám takový, že nápad výborný, ale provedení trochu pokulhává... chtělo by více si s textem pohrát...

Na Písmáku je několik autorů, kteří píší podobné věci, např. Kandelábr, Danny, doporučuji ke čtení.

Jsem zvědavá na další tvorbu:-)

 

13.01.2019 09:44:23K3
redaktor prózy

Rád jsem si přečetl tvou první povídku zde. Líbí se mi a je zajímavě napsaná. Mnoho lidí umění nepřeje, považují ho za zbytečné. Pořád je to ale lepší než se ocitnout tam v tom světě o kterém píšeš.

Sem tam chybí písmenko, to se dá opravit. Prolog by asi bylo lepší dát bez mezer, jen s odstavci, vzhledem k délce povídky se zdá zbytečně rozsáhlý. Píšeš dobře, jen tak dál.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.