Přátelé,

Ne vždy má autor náladu psát hlubokomyslné úvahy, životné verše, či poutavé příběhy. Třeba si chce odpočinout od vážnějších témat a napsat třeba i nějakou "volovinu", pobavit sebe a možná i některého čtenáře. Viz následující

Tulák čas přeletěl

Tulák čas přeletěl, jak stěhovaví ptáci

a mrcha artróza se zas a zase vrací,

ploužím se o holích jak mořem starý vrak,

paměť mi neslouží a ztrácím sluch i zrak.

Beznaděj s depresí mě každou chvíli sevře,

Alzheimer s Parkinsnem si podávají dveře,

k čemu je zkušenost a také moudrost věku,

když šuplík v ložnici mám zcela plný léků.

Telefon, zuby, sluchadla už každou chvíli hledám

a také, bohužel, jen krevní tlak se zvedá

Až někdo přijde zas mi dlouhá léta přát,

přiznám se, že mívám chuť ho někam nakopat.

Osud

Každému je všeobecně známo,

Že dítě nejdříve se učí říkat ANO

A hodně, hodně času uplyne,

Než autority konečně dovolí říci – NE

A na svět dívá se a informace žádá

Do svého vědomí si všechna první skládá

Když osud člověka naposled vyzve k tanci

Sotva, že dostane ještě čas na bilanci

A všechna poprvé jak mementem se vrací

Aby zas zmizela, jak nebem tažní ptáci

Nebe se rozzáří, čas uhasne ti rázem

A zcela jedno je, zda moudrý jsi, či blázen

Moudrosti života

Když moudrý dělá hlouposti,

tak svět se smíchem baví,

za hlavu hází starosti,

vždyť smích je přeci zdravý.

Když hlupák moudrost předstírá

a chce jí lidu hlásat,

tu smích najednou umírá,

však dav má nad čím jásat.

Je moudré dělat hlouposti

kde moudrosti se daří?

anebo plodit moudrosti

kde hloupost hospodaří?

Když hloupost krásně vykvete

máme tu problém rázem

co lepšího je ve světě?

být moudrý, nebo blázen?

Parodické básně

1.       Na báseň Fráni Šrámka - Splav

Povzdech houmlese

Myslím a myslím, trápím se,

co bych tak mohl kde sníst.

Obchody střídám, masny a pekárny,

bojím se prošlých dat.

Bojím se hladu. V mé boudě v lese,

je nevlídno. Zima i na houmlese.

Přes můj práh pokud bys vstoupila,

bylo by dobré, kdyby ses nejdříve umyla.

Chtěl bych tě potkat v masně.

V masně je vůně

na všechny strany, má duše stůně.

V masně je život, buřty a stůl

Rozlomíš buřta, podáš ženě půl,

rohlík voní životem a naše hvězda svítí,

až k pláči je prosté to bezdomovské bytí.

A oblaka jdou a vítr skučí,

zas bude pršet, krucinál,

a mě v břiše tak kručí.

Chtěl bych tě potkat v masně, půjdeš mi vstříc.

Ne že mi zdrhneš zas, tak jako včera.

Schoval jsem lahváče, tak dej si říct.

Vyslyš ten prosebný můj hlas,

jako bych zas frajerem byl,

co dokáže na chvíli zastavit čas.

2.       Na báseň Vítězslava Nezvala - Sbohem a šáteček

Zpověď politika

Sbohem, až jednou zase volby budou,

bylo to překrásné, vždyť nahrabal jsem dost.

Sbohem a ať zvolíte modrou, rudou,

Přijde to nastejno, jen přijde jiný host.

Bylo to výživné, žel všechno má svůj konec,

Mlč, můj voliči, mlč, já tvoje kecy znám,

Výslužné, trafiky, možná, že pro mne zvonec,

Politik, pamatuj, ten nikdy není sám.

Sbohem, a kdybychom se nesetkali více

ať po mně zůstane jak věčná památka

mé konto v Švýcarech a plná pokladnice,

plamenné projevy a pachuť pozlátka.