Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBů! Voli! (aneb Ze života zvířat)
21. 01. 2019
9
7
715
Autor
Indianska
Bacha! Čuňačinky!
Roztáhl chřípí, když pod její tenkou halenkou zahlédl stín ňadra a vzápětí toho zalitoval, protože ona ten pohled samozřejmě zaregistrovala.
„Ale ale, ty čuníku!“ její hlas zazvonil, ale v něm to kovově zadunělo. Nesnášel tyhle ženský. Tyhlety mrchy, co zásadně a zcela účelově nosí provokativní oblečení a pak se strašně diví, když na ně normální zdravej chlap jen pohlédne. Byl nasranej. A zároveň se strašně styděl.
Zasmála se, jako kdyby jí bylo patnáct a ne třicet pět, a přehodila si nohu přes nohu. Pod jeho poklopcem rázem mohl stanovat celej skautskej oddíl, a co bylo horší, ona to zopakovala: „Ale ty jsi opravdu čuník!“
„Neříkej mi tak, do prdele! Nejsem kurva žádnej Churchill!“
Ten výbuch rozhodně nečekela. Znala ho jako klidného milého hocha od vedle z kanclu, kterej jí vždycky pomohl se zaseknutým notebookem, nebo s rozbitou tiskárnou. Věděla, že se mu líbí, ale jelikož se nikdy k ničemu neměl, moc jí to ani neimponovalo, jen si s ním tak občas pohrála. Ovšem teď to konečně začínalo být zajímavý.
„Ty vole“, řekla téměř vyčítavě, koukla na něj mírně podrážděně a předstírala, že si potřebuje strašně nutně srovnat smlouvy na stole.
Sledoval ji jak lovec. Občas někde četl, že se v člověku cosi „zlomí“. V něm se nic nezlomilo. V něm se něco ohnulo, zkřivilo tak, že to nedokázal pojmenovat, natož ovládat. Díval se, jak si do šanonů zakládá papíry, každý její pohyb v něm vyvolával něco jako alergickou reakci. Bitva estrogenu s testosteronem. Stříkalo to ve vzduchu. A on chtěl taky stříkat.
Vytrhl jí z ruky šanon, hodil ho na zem a nemohl se nabažit toho jejího pohledu. Naprostého šoku, že se něco takového děje.
Když ji popadl jako nějaký neandrtálec, zařvala jak šílená, ale bylo to spíš úlekem, než nějakým odporem. Koneckonců na nějakou akci od něj čekala tak dlouho, že už skoro čekat přestala. A tak když jí sundával kalhotky, skoro až s úlevou vydechla: „Ty vole…“
Bušil to do ní, až mu lítaly před očima hvězdičky a bylo to kurva fantastický. Došlo mu, že je nadšená stejně jako on až ve chvíli, kdy se udělal, a ona se, celá rudá, usmívala. Pomohl jí ze stolu a oba se sesunuli úplně vyčerpaní na zem. Nevěřícně zírala a jediné, na co se zmohla, bylo: „Ty vole …“
„Ty zasraná krávo,“ vydechl on. A po krátkém tichu se ozval její zvonivý smích následovaný tím jeho neandertálským.
7 názorů
Bez ohledu na přízemnost tématu, kolem něhož se to točí, mě to celkem bavilo číst.
Evženie Brambůrková
22. 01. 2019Tak takhle to vypadá v kancelářích!!!! Pobavila jsem se. :-))) /T
Dynamické. Napísané veľmi dobrým štýlom, prepracované, premyslené. Fajn.
"Tyhlety mrchy, co zásadně a zcela účelově nosí provokativní oblečení" no pokud ten účel je jen jeden a není to o deset let mladší mamánek...