Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Klavír
datum / id25.01.2019 / 493525Vytisknout |
autorbixley
kategoriePovídky
zobrazeno570x
počet tipů14
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, K3, Lakrov,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tato povídka tu tuž jednou byla. :-)

Klavír

Byl prosinec 1921 a v chicagské koncertní síni se připravoval večerní koncert. Na generální zkoušce vládlo určité napětí, protože měla v premiéře zaznít skladba Sergeje Prokofjeva, třetí klavírní koncert C dur. Interpretem byl sám autor.

Prokofjev pozdravil dirigenta Fredericka Stocka, prohodil pár slov se členy orchestru a usedl ke klavíru. Dirigent dal pokyn a ozvalo se téma první věty. Nejprve hrál první klarinet, potom druhý, posléze téma převzaly smyčce a pustily se do rychlého běhu. Nastala chvíle pro klavírní sólo. Prokofjev se chystal začít hrát, ale o setinu vteřiny dřív, než položil ruce na klávesy, spustil klavír sám od sebe. Prokofjeva to vyděsilo. Dirigent dál řídil orchestr, hudba pokračovala a před ním vířily klávesy bez jakéhokoli dotyku. Vtom si Prokofjev všiml, že klavír hraje jenom noty pravé ruky a honem se to snažil napravit svou levou rukou. Zničehonic ale ten divný nástroj interpretoval všechno a v polovině věty se zase zbláznil a hrál pro změnu jen noty levé ruky. Prokofjev urychleně přidal pravou. Chvílemi to bylo dost náročné, protože klavírní part složil tak, aby se ruce interpreta proplétaly. Tímto způsobem honil tu levou, tu pravou ruku až do konce věty. Byl z toho dost vyčerpaný a po čele mu tekl pot. Když věta skončila, hodně se mu ulevilo.

Začala druhá věta. V orchestru se ozvalo téma, na kterém si velice zakládal. Flétny, klarinety, v doprovodu smyčce. Chtěl položit ruce na klavír a začít hrát trylky, ale klavír ho zase předběhl. Podle partitury zopakoval téma a po něm následovaly rychlé běhy po celé klávesnici. Prokofjev neměl šanci. Ve chvíli, kdy měla přijít pomalá variace, klavír najednou zahrál úplně něco jiného.

„Takhle jsem to přece nenapsal!“ zlobil se Prokofjev. Na druhou stranu ale musel uznat, že si nástroj nepočínal špatně a že jeho improvizace byla docela zajímavá. Rozvíjel téma v jeho vlastním duchu.

Dirigent zastavil orchestr. „Pane Prokofjeve, vy improvizujete? Takhle to v partituře není.“

„Omlouvám se,“ řekl Prokofjev trochu rozpačitě, „ten klavír totiž hraje úplně sám.“

Dirigent strnul. „Sám?“

„Prosím, přesvědčte se,“ řekl Prokofjev a položil ruce do klína.

Dirigent dal hráčům pokyn, odkud mají začít a upřeně sledoval klavír. Ten se přidal k orchestru s další novou vlastní variací.

„To není možné,“ žasl dirigent a opět přerušil zkoušku. Také členové orchestru z toho byli překvapení, nebyli schopní hrát a sledovali vyvýšené pódium pro sólistu.

Dirigent se pokusil pokračovat v druhé větě, což bylo dost vysilující, protože klavír ještě dvakrát hrál to, co sám uznal za vhodné.

„Zkusíme třetí větu,“ rozhodl dirigent Stock.

Prokofjev se už předem děsil, co zase ten kus dřeva bude vyvádět. Ozvaly se úvodní fagoty doprovázené smyčci a přidal se klavírní part. Tentokrát byl zřejmě posedlý opakováním. Každou pasáž zopakoval a někdy ne jednou, ale dvakrát. Když to dirigent zjistil, zastavil vždycky orchestr a čekal, až se svým opakováním skončí. Takto bojoval klavír s orchestrem asi do poloviny věty. Prokofjev jen vše bezmocně sledoval.

Dirigent zastavil zkoušku, orchestr přestal hrát, ale klavír ještě dohrával svoje opakování.

„Pane Prokofjeve, vy jste tam ty repetice plánoval?“

„Samozřejmě, že ne. Vůbec nechápu, co se to děje,“ vzdychl Prokofjev.

Dirigent se i přes vzniklé problémy rozhodl dokončit třetí větu. Když se znovu objevilo téma ze začátku věty, klavír ho hned pro jistotu dvakrát zopakoval. Tak to probíhalo i dál. Boj s klavírem byl stále zoufalejší. Nikdy se nedalo předpovědět, co zrovna bude opakovat. Blížilo se finále, běhy po klaviatuře a závěrečné akordy. A klavír hrál a hrál a nepřestával, závěrečné akordy zněly pořád dokola, Prokofjev, dirigent i celý orchestr to vytřeštěně sledovali. Copak to bláznivé třeštění nikdy neskončí?

Vtom Prokofjev z dálky uslyšel hlas: „Serjožo, vstávej, ať nepřijdeš na tu generálku pozdě.“

Prokofjev procitl. Chvála bohu, byl to jen sen. Znovu se mu vracely některé snové zážitky. Cože to ten klavír improvizoval? To nebylo špatné! Prokofjev vyskočil z postele a běžel si přehrát po paměti několik taktů. Ano, tak to bylo! Prokofjev vzal partituru a horečně do ní začal dopisovat noty.

Byl prosinec 1921 a v chicagské koncertní síni se připravoval večerní koncert. Na generální zkoušce vládlo určité napětí, protože měla v premiéře zaznít skladba Sergeje Prokofjeva, třetí klavírní koncert C dur. Interpretem byl sám autor.

Prokofjev pozdravil dirigenta Fredericka Stocka a ukázal mu partituru: „Udělal jsem tam ještě nějaké opravy.“

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

24.03.2019 10:28:50bixley
redaktor prózy

No vidíš, to jsem nevěděla. :-)

Obecně si myslím, že sny nás hodně ovlivňují. Díky.

24.03.2019 10:09:02vesuvanka

Moc pěkně napsaná povídka. Docela bych tomu věřila. TIP Tvorbu hudebního skladatele, ale i jiného umělce,  může ovlivnit sen nebo cokoliv jiného. Kdysi jsem četla, že Antonín Dvořák tesknil v Americe po své vlasti a neměl inspiraci k napsání nové skladby. Při jedné procházce viděl vlak tažený parní lokomotivou a inspirace přišla -  vznikla slavná Novosvětská symfonie.  Antonín Dvořák miloval parní lokomotivy.

12.03.2019 13:13:38Lakrov
redaktor prózy

 Od začátku (aniž předtím čtu prolog) je mi jasné, že tuhle povídku už znám,  že už tu byla. Zda text doznal nějakých změn, to ovšem posoudit nedokážu.  

16.02.2019 08:39:19bixley
redaktor prózy

Díky. :-)

16.02.2019 08:26:28srozumeni
Super...***
30.01.2019 18:29:16bixley
redaktor prózy

Díky, Silene, potěšilo.

30.01.2019 10:51:45Silene

Krásná repetice!

28.01.2019 18:17:49bixley
redaktor prózy

Děkuji, Karle. 

28.01.2019 18:05:40K3
redaktor prózy

Už jsem se to dočetl v komentářích.

28.01.2019 18:03:32K3
redaktor prózy

Mě by zajímalo jesli existuje nějaký podklad, nebo sis to celé vymyslel? Vím, že se to stává, něco tě napadne třeba i ve snu a když to nezapíšeš zapomeneš. Pěkně jsi to napsal. T.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.