Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na samote u lesa

27. 01. 2019
9
13
1205

„Áno mamička?“

Ozve sa mi veselým hláskom najstaršia, ale aj tak poznám, že je vyplakaný.

„Deje sa niečo?“ spýtam sa skôr, než dôjde k dôvodu môjho volania.

„Práve sme sa vrátili z lesa, z vychádzky so psami a ...“

Nachvíľu sa zasekne a pokračuje: „Líška nám zabila Vedúcu!“

Keby to povie niekomu cudziemu, iste si pomyslí, že nejakú vedúcu oddelenia, len ja viem, že to bola najobľúbenejšia sliepka, ona jediná jej sedávala na kolenách. Zostalo síce osem, ale...

„Práve dnes suseda spomenula, že tá potvora navštívila už všetky susedné osady, len u nás ešte nebola. A je to tu!“ vysvetľuje rozhorčene.

„Vieš, keby ju zožrala, nenaštve ma to tak. Tak to v prírode chodí. Hlad je hlad. Ale tá p.ča ju len zahrdúsila, nahryzla krídlo a nechala tak. Chápeš to?!“ lomcuje ňou hnev.

„Príroda je krutá. Vráť sa medzi nás, dole medzi paneláky,“ provokujem.

Podarilo sa. Pochytí ju smiech. Svoju polorozpadnutú chalúpku s priateľom, kozami, psami a sliepkami na samote, by nevymenila za nič na svete, plní si svoj sen.

 


13 názorů

Lakrov
15. 03. 2019
Dát tip

Takový vztah ke zvířátkům zaslouží ocenění :-)


to nie, Lakrov, Iva by žiadne zvieratko nezjedla a také, čo má meno, tobôž - to už vôbec, aby si rozumela


Lakrov
15. 03. 2019
Dát tip

Po dočtení si sice říkám, že je toho textu pro mě málo,  ale "...Sliepka Vedúca..." mě pobavila.  Možná by ještě bylo možné ji dodatečně oškubat a po náležité tepelné úpravě zkonzumovat... nestalo-li se to před několika lety :-)  


je to každého vec, koľko má nickov a čo tým sleduje, po rokoch som sa s tým zmierila, aj tak dávam prednosť tým, čo sú vždy sami za seba, ako ja

čo už...ale pekný deň prajem všetkým tvojim nickom, Péťovi najviac :)


Ae no jo, uznávám, že to s tim střídánim nicků vypadá blbě. Ale já se tu učim jasnosti a průraznosti slov, který musej bejt jednoznačně nezávislý na recipročních tipech, na reálných lidí, na... Jenže ty bys mě asi fakt už vždycky poznala, i kdybych se nerozplýval nad beskydsko-karpatskými vílami a čarodějnicemi. Hezký den;). P 


presne tak, Luboško

viem, kam mieriš, úžasný Kemr a náš obľúbený film...u nás momentálne husto sneží, nechčije


Kočkodan
28. 01. 2019
Dát tip
Skoda ze dcerka nemluvila treba o tom, ze chcije... (Predpokládám, ze vís, kam svým na první pohled neobvyklým komentem mírím.) Mám silný pocit, ze i tohle dílko je jeste z doby, kdy gabi nebola tá istá, takze popisovaná smutná vec dávno prebolela.

Irča, ty jej rozumieš

Jarko, presne tak

Kájo, sú nevyspytateľné a vždy dokážu prekvapiť

Peťo, mnd, punk a neviem čo ešte, pekne si mi to, ďakujem

Andělka, dík, že si sa podelila


Andělka1
28. 01. 2019
Dát tip

Vzpomněla jsem si, jak nám pávi, žijící u ná ve vsi v parku a zámku - klovali do hlaviček kuřátek, které tím zabili, aby je odehnali od zrní a jídla na našem dvoře...Je to příroda. liška do ní patří. A MÁ I JINOU TVÁŘ - MALÝ PRINC VIZ....hi, hi...


Tyhle tvý věci miluju. Tak nejdřív formát. Nic jinýho dnešní („většinový“) zákazník neskousne. Pokud psát pro druhý, aby nás četli, jinak to nejde. Ale jiný ti pochválim: vždycky tam máš nějaký praktický doporučení, jak se k životu stavět, abychom ho snášeli líp. Tentokrát „vykolejení“ dcery ze smutku přesně cílenou provokací s vtipem. Tyhle způsoby miluju a - tebe asi trochu taky. Čus P

 


Lerak12
27. 01. 2019
Dát tip

Někdy i řízené cesty  pudů jsou nevyzpytatelné.


revírník
27. 01. 2019
Dát tip

Ó, jak jí rozumím! Takové jednotlivosti, i když jsou zlé, můžou sice naštvat, ale od plnění snu nemůžou pravověrnou chovatelku nikdy odradit.


Gora
27. 01. 2019
Dát tip

Rozumím jim...když mi lišák před očima zabil kohouty Kalimera, Strakáčka a několik slepic, byla jsem dlouho zničená. Navíc je nesežral, drze je zahrabal jako nějaký pes na sousední zahradě:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru