Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na horách

04. 02. 2019
4
7
502
Autor
RUZIGEL

Stmívá se.

A já jsem sama,

v takové výšce.

Jak je tu zima.

Najednou smutno.

Tak divně ticho.

Je skoro temno.

Jak mám teď sejít,

kde je má cesta?

Čeká mě pád?


7 názorů

RUZIGEL
27. 03. 2019
Dát tip

Lído, dík i za další návštěvy.Mně se to nestalo, vše je vymyšleno.


neznamaxy
27. 03. 2019
Dát tip

*/  komu se něco podobného nestalo a nemusel být právě na horách


RUZIGEL
06. 02. 2019
Dát tip

Jano, leraku,Karpatský knihomole,moc děkuji.Nic takového se mi nestalo,vše je vymyšlené.


Pre mňa to má aj taký východný (čínsky) nádych.


Lerak12
04. 02. 2019
Dát tip

Samota horalů. Pěkně si jí definovala !

I klidně báseň ve významu zbohatlého kariéristy, který se na vrcholu blahobytu ocitne prakticky sám.  Bez upřímné lásky, povrchním okolím, bez upřímných přátel. A případnou, strmou cestou "dolů" ho čeká jen pohrdání a posměch. Ale to já jen fabuluji.  


vesuvanka
04. 02. 2019
Dát tip

Pěkná báseň, dovedu si to živě představit  :-))) TIP  Něco podobného jsem zažila v Podkrušnohoří, a to jsem  nebyla moc vysoko. Dělala jsem průzkumnou cestu, šla podle mapy a na křižovatce mě čekalo "překvapení". Byla jsem tam úplně sama a sluníčko zvolna zapadalo... Svůj zážitek jsem podrobněji popsala ve svém vyprávění: "Jak málo stačí k radosti", které mám zde na Písmáku na tomto odkazu:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=271232


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru