Pivo a čaj

,,Vstávej, Hej vstávej!" 

,,Co je?"

,,Jdeme na drink."

,,Neee už další nezvládnu!"

,,Vždyť jsou teprve tři hodiny ráno."

,,Teprve?! Ale i tak, dnes už to nedávám."

,,Ale no tak, snad neodmítneš drink."

,,Už chci klid a ticho."

,,Klidu a ticha si užiješ v hrobě víc než dost."

 ,,... tak jo jdeme."

 

Jooo někdy se mi stalo, že jsem musel tímto způsobem lámat lidi. Takto je psychicky "deptat". Jenom proto, aby párty jela dál a my si užili další minuty či hodiny našich mladých životů. Jen málo z nich podlehlo a zachovali se podobně. Jeden z nich byl i Pax. S ním nikdy neuvázla párty na mrtvém bodě. Navíc to byl člověk, který věděl jak žít. Každý by se od něho měl co přiučit. A přesně o něm je tento příběh...

 

Mě se říkalo Pinta. Jako pinta piva, jestli znáte tuto měrnou jednotku. Paxe jsem znal už nějaký ten pátek, a tak bylo potřeba opět prolít hrdlo něčím chladivým, co nám zajistí patřičné opojení. Proč také ne, vždyť byla teprve středa a víkend daleko. Proto jsme zamířili s menší skupinkou lidí do jednoho nechvalně známého místního baru. Ano chodili jsme sem často. Jakmile byla prvotní pachuť ze dne plného přemýšlení a pocení se nad "složitými" testy smyta, tak se naše konverzace odebrala směrem k tématu, ke kterému jsme ji prvoplánově směřovali. 

,,Kámo ta barmanka je dnes nějaká chcíplá, vůbec nekroutí bokama."

,,Nikdo nekroutí bokama, když při tom nese šest piv."

,,Ale tahle jo."

,,Možná občas, nemám čas jí tolik sledovat."

,,To bys musel na chvíli odložil ten IPhone, a pak bys poznal ten rozdíl."

 ,,Ále, neser mě s tím a navíc mám pro tebe jeden úkol."

,,Jakej úkol ty vole, hrajeme snad vadí nevadí?"

,,Nee, ale potřebuju, aby ses omluvil té holce jak jsi s ním před týdnem pil a pak jste mi opilí volali." 

,,A za co bych se jí měl omlouvat?"

,,Prej jsi byl ožralej jako prase a nablil jsi jí do kabelky."

,,Jooo za tohle, ale proč bych se jí vlastně měl omlouvat?" 

,,Protože bych jí chtěl časem navštívit a ty jí znáš, proto by tento incident na mě vrhal špatné světlo, jelikož jsem tvůj fellák." 

,,Ále, to nesmíš tak hrotit, stejně bych ani nevěděl jak začít.

,,Něco vymysli." 

,,Dobře, takže to jí mám napsat: "promiň, že jsem se ti vyblil do kabelky a doufám, že ty tampóny co tam leželi byly i po tomto mém drobném excesu použitelné"? 

,,Nee, napiš to nějak citlivě, vytříbeně a hlavně ať to nevypadá, že jsem tě k té omluvě navedl já."

,,... Dobře tak já to zkusím."

 

Věděl jsem, že Pax má na tu slečnu opravdu zálusk, a tak jsem se rozhodl, že mu vyhovím. Proto bylo nezbytné vymyslet nějakou kulantní a nenápadnou omluvu, která všechno špatné smyje. To pro mě nebyl problém, jelikož procento alkoholu v krvi stoupalo, a proto se mé výřečné a neotřelé já projevovalo čím dál tím více. Napsal jsem jí to tedy tak, jak by to dokázali vyjádřit pouze přední světoví básníci:

,,Zdravím tě má rozmilá, nádherná a spanilá krásko. Právě jsem si uvědomil, že moje chování a činy tě možná zaskočili, pohoršili či zneuctili, a tak zde přicházím s omluvou. Mrzí mě má netaktnost i slabost mého trávícího traktu, jenž polevil v tu nejméně vhodnou dobu. Doufám, že mi kdy dokážeš odpustit, protože si to budu až do nejhlubší smrti vyčítat. Tvůj velice zahanbený přítel Pintoslav"

Pax zprávu zhlédl a každé mé slovo odsouhlasil. Vše bylo vyřešeno a naše veselí panovalo dále. Až do rána, než jsem si přečetl skutečnou verzi mé omluvy:

,,Čau kotě. Zrovna jsem zjistil, že jsem se fakt choval jak kokot, a tak bych se ti asi měl omluvit, takže sorry jako. Fakt mě sere, že jsem ti zeblil kabelku a doufám, že bude ještě použitelná. Snad budeme v pohodě a někdy zase zachlastáme. Tvůj fellák Pinta."

Od té doby jsme tu slečnu ani jeden už nikdy neviděli.

O nějaký čas později se Pax rozhodl, že dá víkendovému chlastání jiný rozměr, a proto jsme měli za úkol obejít co nejvíce hospod a v každé z nich si dát pouze jedinou pintu piva. Neváhal jsem, jelikož Pinta se mi neříkalo jen tak bezdůvodně. V prvním baru bylo pivo velmi osvěžující a lahodné. Hned vedle byla menší "nalejvárna", do níž jsme bez váhání vstoupili a i když zde byl požitek z napití, kvůli menší údržbě pípy horší, tak i přes to do nás pivo vklouzlo jako nic. Naše třetí štace byla za rohem. Zde jsme ihned po dopití poprvé ždímali obsahy svých močových měchýřů, jelikož točili desítku po níž, jak známo, to teče daleko dříve a daleko rychleji. Ve čtvrtém lokále byla krásná barmanka, pro jsme to zde protáhli o tři pinty déle. V pátém baru jsme potkali několik přátel, proto nebylo těžké zde setrvat o dvě až tři další pinty na víc, než někdo navrhl, aby se uskutečnil přesun zase dál. Z naší šesté štace si již moc nepamatuji. Vzpomínám si až na naší, údajně devátou hospůdku, jenž byla krásná a malebná, na městské poměry až nezvykle klidná. Hodně nás proto mrzelo, že naše zvratky znesvětili její sněhově bílou fasádu. 

Ale přesuňme se k tomu hlavnímu. Jednoho dne v pátek byl čas na schlazení nervů v jednom z našich oblíbených lokálů. Bohužel ten den měl Pax velmi napilno, a proto se rozhodl, že si dá pouze čaj.

,,Jak to můžeš pít vždyť tohle pijou důchodci."

,,Není to špatný, měl bys to taky občas zkusit."

,,To bych do toho musel nalejt něco říznějšího, stejně tak jako bys to teď měl udělat ty."

,,To až zítra jakmile se vrátím z velkoměsta a když už jsme u toho, pojedeš s námi?" 

,,A co tam jedete dělat?"

,,Jenom menší nákup, nějaký věci do bytu a možná tam někde najdeme v akci flašku Jagermeistera."

,,Zní to lákavě, možná bych jel."

,,Dobře, vyjíždíme v deset."

,,Jestli do té doby vstanu a zavolám ti, tak pojedu."

,,Tak se dnes moc neožer."

,,Zkusím to."

,,Dobře zítra do deseti čekám hovor a my se pro tebe zastavíme, jestli nezavoláš tak vyjíždíme bez tebe."

,,Beru na vědomí."

,,Dobře tak se měj."

,,Ty taky."

,,A nechlastej dnes tolik ať vstaneš."

,,Zkusím to, čus."

,,Čus."

 

Den plynul a já se už chystal odjet domů, když najednou mě odchytla parta lidí, kterou jsem tak velmi důvěrně znal. Zapadli jsme do baru a užívali páteční odpoledne a následně i večera. Když bylo ráno a všichni již odešli, tak na mě začala také doléhat únava, a proto jsem usedl k baru. Zde jsem potkal dalšího kamaráda s nímž pochopitelně padlo několik dalších drinků. Poté mi nabídl, že má odvoz domů a že mě mohou hodit také. Neváhal jsem. Náš řidič byl sice amatér ale v opilosti mi je jedno kdo mě odveze. Při jízdě našel kamarád pod palubní deskou zbraň a láhev whiskey. Řidič naštěstí nebyl proti, aby jsme si tyto věci vypůjčili. V pistoli byli sice jenom slepé náboje ale i tak s ní bylo možné zažít spoustu legrace. I přes to, že jsem se ráno probudil ve své posteli, tak mi rozhodně nebylo do zpěvu. Zdálo se velmi složité se z ní po celý den  vyhrabat. Lepší večerní rozpoložení mně i přes nově nalezenou sílu nedovolilo jít opět někam pít.

 

Ta chvíle kdy se vše změnilo, nastala právě den po tom... v neděli ráno. To ráno kdy mě probudilo vyzvánění telefonu:

 

,,Haló."

,,Čau tady Mick, jsi střízlivej?"

,,Joo jsem!"

,,Víš... nevím jak to říct, ale... Pax je mrtvej."

,,Cože, hele nemám po ránu chuť na fóry, ať Pax zvedne prdel a napíše mi, od včera se neozval."

,,... Ale tohle není vtip... je to tak, včera, když jeli večer z nákupů, tak se vybourali v autě a..."

,,A co?!"

,,A nezvládli to."

,,................."

,,................."

,,................."

,,Jsi tam?"

,,Jo, jo jsem tady, já... já jen tomu nemůžu uvěřit."

,,Já taky ne."

,,Tak díky za zprávu."

,,V pohodě."

 

Možná se teď ptáte co z tohoto příběhu plyne a nebo co si z něj máte odnést. Pravda je taková, že s blízkým člověkem můžete zažít spoustu skvělých věcí, co se vám vryjí do paměti a už na ně nezapomenete. Stejně tak jako některé úplně běžné, všední věci, jako třeba když jdete na pivo a váš přítel na čaj...

---