Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
O jaru a o Kozihorkách
datum / id11.02.2019 / 494002Vytisknout |
autorzeleda
kategorieJen tak pro radost
témaPřírodní
zobrazeno88x
počet tipů5
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Košťálov, Kozihorky, Skalka, to byly kdysi dávno, za mého mládí, taková malá poutní místa, kam jsme s otcem moc rádi chodívali, zejména na jaře a na podzim, kdy celá středohorská krajina dostávala charakteristickou vůni a barvu. Otec se v Třebenicích narodil a když jsme občas do Třebenic jeli za dědou a babičkou, otec říkával, že jede domů a matku to pokaždé štvalo. Jenže to vědomí třebenického domova bylo u něj zakořeněno daleko hlouběji, než nelahozevský poštovní úřad  i s památníkem Antonína Dvořáka. Když babička s dědou zemřeli, jezdili jsme do Třebenic i nadále, za otcovou sestrou a strýcem, zasloužilým umělcem Františkem Horou, malířem Středohoří. Všechny ty krásné obrazy krajiny se už od mého dětství ukládaly do mého podvědomí a zůstávají tam i dnes, kdy mi už pokročilá artróza neumožňuje ty náročnější výlety absolvovat. 

O jaru a o Kozihorkách

 

Až bude jednou zase jaro a vyjde slunce, půjdu se na ně podívat s vrcholku Kozihorek. Tedy, spíše s  vrcholků, neboť Kozihorky mají vrcholky dva. Slunce bude vylézat odněkud zprava, z křivoklátských lesů, a bude pomalu stoupat po obloze a ohřívat miliony květů na kvetoucích stromech, začnou lítat chrousti a bzučet včely a já se budu dívat na malou planinu pod Košťálovem, jestli se tam už nechystá slavnost květů, tak, jako každým rokem.

Pode mnou se budou probouzet Třebenice, děda se bude procházet po zahrádce a kontrolovat, jestli je všechno v pořádku a strýc František si vezme na záda malířský stojan, barvy a paletu, do batohu svačinu a vyrazí někam za inspirací. Možná, že zamíří sem, na Kozihorky, aby namaloval červené střechy  dlažkovických  stavení, vykukujících z  moře bílých květů jabloní, možná, že zamíří na člověkem ohlodaný Vršetín, aby už alespoň po sté zvěčnil na malířském plátně to neopakovatelně krásné panorama kopců, kopečků i vesniček na jejich úpatí. Možná, že si svůj stojan postaví na svazích Raškovce hned kousek nad městem, aby namaloval Chodoulice, obklopené širokým obloukem vinic a jabloňových sadů. A možná, že nebude vůbec nic malovat, jen si lehne do trávy a bude vdechovat vůni květů a jara.

A já sejdu dolů k fotbalovému hřišti, na zahradě u strýce Františka bude u malého stolku sedět otec se svojí sestrou Ančou, budou popíjet kafe a hádat se o politice.

   

* * *

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

12.02.2019 11:49:51zeleda

Zahrada Čech, to je dnes už pouze litoměřické výstaviště. V řetezcích dostanete chemicky ošetřená jablka z Polska, či Holandska, sady jsou zdevastované, zaplaťpánbůh za nepočetné soukromé ovocnáře, kde si člověk může koupit jablka zdravá a hlavně levnější. Přeci jsme to v roce 1989 chtěli, ne?

12.02.2019 08:43:16vesuvanka

Ano, Litoměřicko bývalo výstižně nazýváno Zahradou Čech. Ty nádherné meruňkové i další kvetoucí sady už jen při pohledu z vlaku! Existuje ještě dnes pojem Litoměřicko - zahrada Čech?... 

 

12.02.2019 00:30:27Lerak12

Děkuji za odpověď. I když mám o další iluzi méně.

12.02.2019 00:04:41zeleda

Karle, je docela smutné, že na Litoměřicku a Třebenicku dostaneš v řetězcích chemicky ošetřená jablka z Polska, Holandska a bůhví ještě odkud. Přitom je to prastarý ovocnářský kraj. Chodíme pochopitelně pro jablka k místním pěstitelům, kteří mají ovoce zdravé a daleko levnější.  Dřívější JZD, které se zde věnovaly pěstování ovoce, byly jedny z nejbohatších v celé republice. Koncem roku dostávali jézeďáci neobyčejně vysoké doplatky, o kterých se dělníkům ve fabrikách mohlo jen zdát. Ovoce a včely. To bylo bohatství tohoto kraje. Bohužel musím zdůraznit to slovo bylo. Stačilo tenkrát vylézt na jakýkoli kopeček a všude kolem dole bylo bílo od květů. A skončila i stará tradice Slavností květů, které se konaly vždy koncem prvního týdne května. 

Nyní si tak akorát můžeme zazpívat tu starou písničku - Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela. 

11.02.2019 22:18:33R. L.
/*
11.02.2019 12:51:05vesuvanka

Ráda jsem se po delší době do Středohoří vrátila díky Tvé poeticky napsané vzpomínce, která mě potěšila a za niž děkuji :-))) TIP.

Třebenice znám, a dokonce jsem měla tu čest se setkat s malířem Františkem Horou na vernisáži mých obrázků v Muzeu českého granátu. Výstup na Košťálov mě inspiroval k napsání básně, kterou jsem kdysi vložila na Písmák. Je na tomto odkazu:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=303398

11.02.2019 11:20:30Musaši

Myslím , že snění , kterým prolínají vzpomínky , může vytvořit zajímavý a čtivý literární útvar . Každý z nás má nějaké ty Kozihorky , ve kterých by rád přivítal jaro . Tip .

11.02.2019 02:00:15Lerak12

V Třebenicích jsem nikdy nebyl. Ale z vyprávění vím, že je to malebný kraj a rodilo se zde spousty ovoce.

Jeden pamětník mi vyprávěl, že měl na své staré Jawě 175 s řazením pákou na boku motoru, udělaný rám nosiče. Vozil na nich z Třebenických sadů pytle paběrku Pannenských jablek a Koženáčů. Vyhledal jsem si je v Pomologickém atlase a opravdu existovaly!

Hezké putování krajinou a historií.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.