Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+22 neviditelných
POMPEI - DOJMY Z CESTY
datum / id11.02.2019 / 494022Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
témaHistorické
upřesnění kategoriereportáž
zobrazeno206x
počet tipů22
v oblíbených0x
do výběru zařadila2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Staletí zmizela v moři času, láska a vzpomínky však žijí dál...

POMPEI - DOJMY Z CESTY

POMPEI - Dojmy z cesty

Při našem putování po italských vulkánech jsme zavítaly s dcerou i do Pompejí. Vystupujeme na parkovišti a vcházíme branami do města, kde ožívá starověký Řím. S prvními kroky na mě dýchne zvláštní atmosféra, je tu úplně jiný svět než tam venku. Několik pinií něžně šumí ve vánku a vrhá na nás vlídný stín. Pinie, milované stromy, jež jsou symbolem tohoto kraje, ke mně promlouvají. Mám zvláštní pocit, jako bych se po dlouhých cestách vrátila domů. Vpravo je amfiteátr, němý svědek krvavých soubojů. Tisíce lidí sedí na kamenných lavicích, napjatě sledují, křičí, tleskají a pak  zvedají ruce. Palec nahoru nebo dolů nemilosrdně anebo milosrdně rozhodne o životě nebo smrti. Při té představě mě podivně i v tom horku zamrazí. Raději nevzpomínat, krev umírajících už dávno splynula s touto zemí.

01

Naše cesta vede dál do města. Procházíme prvními uličkami, kolem nás se hemží davy turistů, dokonce i japonských, kteří na sebe mávají vlaječkou. Obdivujeme krásné domy. Muselo tu být velmi pohodlné a příjemné bydlení, velké prostory, nádvoří, kašny, sochy, květiny, úžasné malby na stěnách - zaujmou nás výjevy z antické mytologie a červené pozadí zobrazených dějů. Zvláštní tón červené barvy, který dostal název pompejská červeň. Tato červeň se získávala mísením jemně a hruběji umleté rumělky (nerost cinabarit, sirník rtuťnatý). Obě směsi se mísily v určitém poměru. Zastavujeme se a já uvažuji nad tou červení, která se stala osudovou barvou pro toto město... Co inspirovalo malíře k červenému pozadí? Východy nebo západy slunce? Anebo to bylo náhodné? Těžko říct. Město bylo velmi dobře vybavené i po stránce technické, mělo vodovod a dokonce i kanalizaci, byly zde i veřejné záchodky. Prohlížíme si obchůdky, hostince, zachovalé amfory na víno, jsou tu dokonce i nevěstince. Uličky tady žily zpěvem, halasením, lidé se veselili, víno teklo proudem a tam za městem se tyčil Vesuv, tiše trpící ve své ukrutném vnitřním žáru, o němž nikdo neměl nejmenší tušení...

02

Zajímala ta obrovská hora, která dokreslovala kolorit celého kraje vůbec někoho? Tato otázka mě napadla jen tak z ničeho nic. Každá probouzející se sopka varuje určitými úkazy - zemětřesením, a ta v Pompejích byla zaznamenána. K silnějšímu došlo v roce 62, kdy byly pobořeny některé domy i Jipiterův chrám. Lidé se domnívali, že Vesuv je už dávno vyhaslý, takže záchvěvy země si nedávali do souvislosti s ním, ale považovali je za projev hněvu bohů. Znovu se mi vkrádá otázka, zda někoho v Pompejích zajímala štědrá Bakchova hora, jak byl Vesuv nazýván. 

Odpověď přišla rychle: Rozhlížím se kolem sebe, přede mnou procházejí lidé drobnějších postav v tógách. Mezi nimi se mihne poměrně mladá žena, nápadně se odlišující od ostatních svým jednoduchým účesem - volně spuštěnými rovnými vlasy s pěšinkou uprostřed. Spěchá a nevnímá dění kolem sebe. Její pohled se upíná k hoře, jejíž vrchol je odtud dobře vidět. To ona chodí za bránu města obdivovat svoji horu, která se jí zdá v poslední době smutná... Obrázek té doby, jenž se najednou zrodil v mé fantazii, mizí jako sen a my procházíme dál.

03

Hladím obnažené kameny a cihly domů, fascinuje mě hrubá dlažba z lávy. Celé město je tak zachované včetně nejrůznějších nástrojů tehdy používaných, šperků i peněz. Setkáváme se dokonce s očitými svědky té osudové události z 24. srpna 79 - se sádrovými odlitky lidí, které vypovídají o posledních chvílích jejich života. I když jsou v pohybu, jenž náhle ustrnul, jejich výrazy v obličeji jsou však uvolněné. Snažím se najít logické vysvětlení. Zřejmě první vlna sopečných plynů omráčila lidi a způsobila jejich omámení a následné uvolnění. Zdá se, že jejich smrt byla velmi rychlá.

04

To ráno vyšlo slunce jako každý jiný den, ale ptáci už je nevítali svým zpěvem. Tušili dávno jakési nebezpečí a odletěli. Obloha měla nezvykle špinavě žlutou barvu a sám Vesuv hrozivě strměl do té žluti a jeho vrchol se ztrácel v cárech tmavých mraků. Zlověstné ticho, které se rozhostilo po krajině, bylo přerušováno občasným temným duněním vycházejícím z nitra hory. Dunění sílilo a měnilo se v rachot. Z vrcholu vyšlehlo několik blesků a po chvíli začal se sykotem vystupovat vzhůru sloup téměř černého dýmu, který houstnul a nahoře se měnil v mračno, rozprostírající se do šířky a podobající se tak koruně pinie. Ta postupně narůstala, až zahalila slunce a byla úplná tma. Z mračna začaly pršet drobné i větší částice popelu i kamení, jehož vrstvy pak na celá staletí zahalily Pompeje. Někteří lidé stačili ještě z města utéci, ale jiní se chtěli na cestu připravit, vzít s sebou cenné věci, to všakl již nestihli... Vrchol hory byl zcela rozmetán. Z otevřeného ohnivého jícnu Vesuvu se linula červená záře nad Neapolským zálivem a odrážela se v moři. Trvalo to nejméně několik dní, než se Vesuv zcela uklidnil.

05

Nad krajinou, která byla k nepoznání, znovu vysvitlo slunce. Vesuv, který své rozžhavené bolestné nitro vydal do okolí, byl teď mnohem nižší. Plynul čas a rána v krajině se postupně hojila. V úrodném popelu se uchytila semínka rostlin, kterým se tu výborně dařilo. Vrátili se ptáci a znovu vítali východy slunce. Bohatá vegetace přilákala i člověka. Štědrý Vesuv znovu obdarovával krajinu životem.

06

Pompeje byly objeveny v 18. století. Jejich odkrývání bylo započato v roce 1748. Město se objevilo tak, jak se tu život osudného dne zastavil. Nedokončená práce, nedokončené pohyby, smrt a zmizení v popelu i v čase. Město zřejmě muselo zemřít, aby jednou vstalo z mrtvých a vydalo nám veliké svědectví o životě dávných dob. V současné době žijí Pompeje bohatým turistickým ruchem. Odkryta byla pravděpodobně jen třetina města, ostatní už odkrýváno nebude, protože stavby podléhají erozi vlivem počasí a vegetace, která se na nich uchytává, a chybí finance na jejich údržbu.

Po prohlídce města ještě chvíli posedíme pod pinií a já si udělám několik skic. Vesuv se halí do mraku a pomalu se zatahuje celá obloha. Začíná drobounce a hustě pršet. Je to přívětivý déšť, který svlaží krajinu spalovanou jižním sluncem. Čas neúprosně běží a nás čeká rozloučení s tímto magickým koutem jižní Itálie. Ještě poslední pohledy na Pompeje a Vesuv. Trochu smutku, který mě v té chvíli přepadl, nakonec vystřídá radost z krásných a silných zážitků a hlubokých dojmů z celé cesty, která se pro mě stala obrovským zdrojem inspirace k malování a psaní.

- - - - 

Tuto reportáž jsem napsala v roce 1998. O několik let později bylo zjištěno, že lidé, kteří zůstali ve městě, se neudusili pod vrstvou popela, jak se dříve psalo, ale rychlým tepelným šokem - přes Pompeje se přehnaly žhavé laviny (pyroklastické proudy), jichž bylo šest.  

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.02.2019 12:03:12vesuvanka

Musaši, není zač. Máš pravdu, že v něčem byl život ve starověku lepší než ten dnešní, ale hlavně  záleželo na tom, kým se člověk narodil.

15.02.2019 11:48:25Musaši

Takže v Herkulaneu ... Děkuji za upřesnění . V něčem byl starověký život určitě lepší než ten dnešní ale mnohem víc záleželo na tom , kým se člověk narodil .

15.02.2019 11:40:05vesuvanka

Musaši, děkuji. Ty nalezené kostry v jeskyni byly v Herkulaneu, které bylo zasaženo erupcí Vesuvu o den později než Pompeje. O výzkumech v Herculaneu jsem viděla před několika lety film v televizi. Tenkrát byli lidé celkově zdravější. A středověk, co se týká způsobu života a zejména hygieny, to byla hrůza,  krok do tmy...

15.02.2019 10:46:41Musaši

Když už se tedy bavíme o těch mrtvých . - Některým lidem se podařilo při výbuchu doběhnout do jakési jeskyně .Tam pak byly zasypáni , ale dobře se dochovaly jejich kosti . Z těch se dal celkem dobře určit jejich zdravotní stav . Ten byl překvapivě dobrý a tito lidé měli také zdravé zuby , což odborníky překvapilo . Jaký rozdíl v porovnání se středověkem !

15.02.2019 08:19:18vesuvanka

Dagmaram, těší mě, že se Ti dílo líbí. Děkuji za zastavení a milou odezvu :-)))

15.02.2019 08:11:56Dagmaram
Moc pěkné vyprávění. Obrázky super. Jako bych tam byla :-)
14.02.2019 20:21:41vesuvanka

Lenko, mám radost, že se Ti dílo líbí, děkuji za přečtení a milá slova :-)))

14.02.2019 16:41:20Lnice
Líbí se mi*
14.02.2019 15:41:24vesuvanka

Marku, díky. Řím je nádherný, Capri, Anacapri, Ischia a další místa tohoto koutu Itálie mají své kouzlo, ale Pompeje zvlášť - vyzařuje z nich klid, a přitom před osudným 24. srpnem 79 to bylo hodně rušné město. Přiznám se, že kdybych o jeho zkáze nic nevěděla, měla bych pocit, že se tu nic nestalo a že město jen spí... Bylo zvláštní a překvapivé, že i ty dva sádrové odlitky lidí, které jsme s dcerou viděly, nevyvolávaly hrůzu, ti lidé totiž měli v posledním okamžiku života v obličeji klidný výraz... 

 

Musaši, díky za zastavení a milou odezvu. Sádrové odlitky lidí jsou v Pompejích k vidění, nevím, kolik jich je vystaveno teď, my jsme s dcerou viděly jen dva. Ono se to tam mění, exponáty jsou různě přestavovány, o čemž svědčí i fotky mých známých, kteří Pompeje navštívily později. Jak píši výše Markovi, město působilo klidným dojmem a ani ty dva sádrové odlitky  dospělých mužů nevyvolávaly hrůzu, protože měly uvolněný výraz v obličeji. Skoro jako by to byly jen sochy... Pro mě byly překvapivé  jejich malé postavy (odhadem kolem 150 cm). Detaily ze života Pompejanů, které tu byly k vidění,  nás spíše zaváděly k představám, jak lidé žili před výbuchem Vesuvu a k obdivu vyspělé civilizace i techniky.

14.02.2019 12:18:12Musaši

V jednom starém časopise jsem viděl odlitky těl obyvatel Pompejí . Když těla kdysi zapadala sopečným prachem a potom se rozpadla , zůstala po nich "forma" , do které se dala nalít sádra . - Vystavují něco takového přímo v Pompejích ?

Díky za zápisky i obrázky z Cesty. ...Být tam , asi bych myslel víc na chvíle té katastrofy než na běžný život kdysi .    Tip .


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.