Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stopem na konec světa

03. 03. 2019
16
29
2810
Autor
Gora

Stopem na konec světa, Petr Bobek, TRITON 2019, Praha, ilustrace Sofie Helfert.

 

"Délku opravdové cesty nelze měřit na kilometry. Zásadní je, jaký jí sami dáme rozměr a jestli dovolíme, aby nás dovedla, kam má. Deset příběhů o tom, že jít neznamená dát do pohybu nohy, ale duši," je napsáno na zadní straně obalu rozsahem útlé, ale obsahem nepřehlédnutelné knihy.

Poetika Petra Bobka, známého na Písmáku pod nickem Coutinho, nahlíží na zdánlivě beznadějné, krušné chvíle v životě jeho hrdinů s jemným humorem, který je autorovi v povídkové knížce Stopem na konec světa vlastní.

Osmdesátiletý klient Pepa ( ve stejnojmenné povídce) se jednoho podvečera svěřil Tomášovi, mladému zaměstnanci LDNky, že přibližně v padesáti měl všeho po krk a stopem se vydal ze své vesnice na cestu kolem světa.

 „Bylo krásně, když jsem jel z Prahy na Chrudim… jako teď slunce zapadá, pamatuju si, že tenkrát naopak vycházelo. Je zvláštní, co si člověk pamatuje a nepamatuje – ale kdo by zapomněl na tu šedou oblohu, co vypadala jako nějaký plátno a teď se jím jako zub dásní začne prořezávat slunce… sakra, bylo to tak krásný.“

Shodou neblahých okolností nedoposlechnutý příběh má na Tomáše silný vliv. On i čtenář se ocitají „na cestě“. Na takové, jejíž pohnutkou je například Opravdová láska nebo Cesta na vlastní pohřeb a zase zpátky.

Zápletku téměř detektivní rozplétá poručík Heřmánek v příběhu Nikam. Nabízí pohled na soužití dědy a vnuka, kterému „cesta nikam“ připadá jako momentálně nejlepší řešení.

 V Dámě na c1 autor zvažuje, alespoň ve fantazii, své priority, jistoty.  Spolu s Pankrácem přemýšlíme, zda stojí za to posunout – přes drtivý pohled zaměstnavatele -  dámu na c1 a vyslovit: šach, mat?

Podobné dilema je obsahem hned několika povídek, kdy hlavní postava bilancuje, vzpomíná, dává „osudu“ úlitbu, lituje a odpouští…

( O spisovateli, který měl slona, Odpustit).

Každý z deseti textů skrývá „moment překvapení“, který láme dosud poklidný děj.

I když se ze zdravého stane den ze dne nemocný („… v hlavě na to nebylo místo. Tam byla jen vzpomínka na osm třicet ráno, kdy se stal potvrzeným majitelem leukémie“) a ze ženatého vdovec, pokaždé se text obejde bez patosu, a vkusně i vtipně nabídne naději. Nic ale není zadarmo, ani ta naděje. K jejímu dosažení je třeba opět ujít kus cesty…

Bonusem povídkové knížky je výtečně, řekla bych až empaticky podaný popis přírody, krajiny, města, vesnic.

„Nevšimli si, jak se vesnice jmenuje, ale připomínala třicátá léta v Sovětském svazu. Pár chalup chránily rozpadlé ploty, silnicí klopýtali dědové v otrhaných kabátech. Návsi vévodil domek s nápisem Smíšené zboží.“

„Vyjeli. Nad Prahou ležela krémová obloha, připomínající ušmudlané zrcadlo. Nepatrně odráželo město. Tisíc věží kostelů a vysoké komíny továren. Vlak se mezi nimi proplétal s hadí mrštností. Vršovice, Braník, Modřany.

Na Prahu navazovaly drobky vesnic rozsypané v působivé přírodě. Mohutné skály a zbytky uranových dolů jí přidávaly na důrazu, husté lesy vysázené podél kolejí zase zjemňovaly. Koleje drnčely a hrály jednotvárným unisonem tlumených ran. Břízy podél tratě se nakláněly ve větru, jako kdyby ve vlaku seděl král.“

Musím zmínit kouzelné obrázky nadějné ilustrátorky Sofie Helfert. Provázejí více či méně nápadně každou stranu z 94 včetně obalu knihy. Kresby citlivě doplňují náladu povídek.

Nezdolná touha psát je dalším názvem, ale zároveň vyznáním všech autorů – i když se momentálně dílu nedaří, touha tvořit, psát zůstává.

„Jestli mne tato kniha něco naučila, tak to, že být spisovatelem je nádherná věc. Protože můžete cokoliv,“ píše Petr Bobek v částečně autobiografickém Doslovu formou povídky.

Uvěřila jsem mu.


29 názorů

Gora
19. 05. 2019
Dát tip

Květoni, já děkuji za pozornost - knížku jsem si koupila a je opravdu dobrá.


Recenze čtivá a poutavá, navíc to vypadá na zajímavou knihu. Díky za tip.


Gora
14. 04. 2019
Dát tip

I tak díky! 


Silene
14. 04. 2019
Dát tip

Moc se omlouvám, jsem to chtěla poslat jen potichu a přehmátla se, abych byla co platná, když už mě nenapadlo nic oduševnělého na veřejný komentář ke tvému recepočinu.

Dnes se nějak zmůžu jen na chabounké "líbí" totiž.


Gora
14. 04. 2019
Dát tip

Hm, to mi uniklo, díky, pozorná Silenko:-)


Silene
14. 04. 2019
Dát tip

Mohutné skály a zbytky uranových dolů jí přidávaly na důrazu, husté lesy vysázené podél kolejím zase zjemňovaly. 

Iren, to "m" v "kolejím" ...


Gora
04. 03. 2019
Dát tip

Přemečku, díky:-), podle Jardových poznámek jsem pár drobností upravila. A Petr bude mít jistě radost.


lastgasp
04. 03. 2019
Dát tip

Přátelé, nevím komu dříve poděkovat. Vezmu to od Jardy. Díky, za velmi stručné, ale výstižné poučení o recenzi na příkladu Irenky, která vkusně uvedla knihu Petra Bobka. Jemu předem, nejen za Pomeranč, ale za knihu, kterou si určitě opatřím.


Gora
04. 03. 2019
Dát tip

Dík!


kvaj
04. 03. 2019
Dát tip

To bych řekl, že recenze není lehký žánr. Zhostila jsi se toho ale slušně.


Gora
04. 03. 2019
Dát tip

Kvaji, díky, cením si ...

Vzhledem, k tomu, že je to první pokus o recenzi, tak byl u mne přednější dobrý úmysl než preciznost dílka:-) - není to snadná disciplína:-)


kvaj
04. 03. 2019
Dát tip

Vlídná recenze, podle níž kniha vypadá velmi zajímavě. Určitě jsi mě na ni nalákala.

K samotné recenzi. Je v ní podle mého hodně citací v poměru k vlastním větám. Na druhé straně jsi patrně vyhmátla takové pasáže, které jsou působivé a příběhy obsažené v knize přiblíží. Trochu bych si dal bacha na přívlastky. Kdekdo má "osobitou poetiku", "jemný humor", maluje "kouzelné obrázky". A ještě jsem si všiml "kresby dokreslují" a formulace "musím zmínit" - jestliže musíš, netřeba to avizovat. Ale to jsou jen detaily. Odvedla jsi dobrou práci. Coutinhovi gratuluji a jeho knize přeji hodně čtenářů a ať jde na dračku.


Gora
03. 03. 2019
Dát tip

reko, dík!!

Coutinho, myslím, že tam, jak jsem ji koupila já, je uvedena i jako e-kniha, ale raději odpověz prosím ty sám:-))


Coutinho
03. 03. 2019
Dát tip
Jako e-kniha nevyšla. Pokud tak nakladatel učiní v budoucnu, určitě dám vědět :-)

reka
03. 03. 2019
Dát tip

Krátká recenze, ale dobře naláká. Coutinho, vyšla ta kniha i jako e-kniha? Koupil bych si ji, ale našel jsem jen papírové vydání a nežiju v čr.


Gora
03. 03. 2019
Dát tip

Karle, díky...


K3
03. 03. 2019
Dát tip

Děkuji za upozornění, o knize vím.


atkij
03. 03. 2019
Dát tip

Aha:)) a řidiče mi poskytne kdo?

Takže jedině symbolicky:)

Díky za info.


Coutinho
03. 03. 2019
Dát tip
Je to od 17hodin. A bude dost vína :-)

atkij
03. 03. 2019
Dát tip

V kolik hodin? :)


Coutinho
03. 03. 2019
Dát tip
Já děkuji Irče (Goře) za krásnou a milou recenzi. Vážím si toho, stejně jako vašeho zájmu. Snad se vám kniha bude líbit a potěší vás:-) a pokud jste někdo z blízkosti Havlíčkova Brodu, ve čtvrtek 7.3.prijdte do Krajské knihovny Vysočiny na křest ;-)

Gora
03. 03. 2019
Dát tip

Moc děkuji, Renato...


bixley
03. 03. 2019
Dát tip

Z názvu jsem nejprve myslela, že jde o cestopis. Teprve posléze jsem pochopila svůj omyl. Autora Coutinho čtu ráda, zaujal mě už povídkouPomeranč, takže věřím, že i tato povídková kniha stojí za to. Nalákala jsi mě citáty v závěru. Děkuji. T.


Gora
03. 03. 2019
Dát tip

To jsem moc ráda, Jitko, a díky.


atkij
03. 03. 2019
Dát tip
Nalákala jsi. Díky za to. Poslouchala jsem rozhovor s autorem díky jeho odkazu. Má mé velké sympatie:)

Gora
03. 03. 2019
Dát tip

Jsem moc ráda...na knihu má u sebe na autorské stránce upoutávku. Stojí za přečtení, rozhodně.

Evo, děkuji.


zvedavec
03. 03. 2019
Dát tip

zaujala si ma svojou láskavou recenziou/upútavkou a vytvorila si vo mne túžbu zoznámiť sa Petrom Bobkom cez písmenká :)


Gora
03. 03. 2019
Dát tip

Hanko, díky za upozornění, samozřejmě Petr:-))

Knížka mi učarovala. Petr zde občas publikuje, nyní tady má myslím povídku Pomeranč...

S nesmírnou elegancí zvládá i náročné záležitosti, jako je stáří, smrt, soužití několika generací. Jsem hrdá, že začínal na Písmáku.


8hanka
03. 03. 2019
Dát tip

trošku si ma zmiatla úvodnou vetou "Stopem na konec světa, Pavel Bobek", hneď ma napadol spevák Pavel s jeho Veď mně dál, cesto má...

po prečítaní recenzie mi je jasné, že ide o niekoho celkom iného, naviac s menom Petr...kniha je určite skvelá

priznám sa, že v mojom veku ma občas prepadajú myšlienky na koniec cesty... kedy príde, v akej kondícii asi budem, v podvedomí strach, či nebudem  imobilná, odložená niekde v nemocnici bez kúsočka súkromia, desí ma, že si vybrať nemám ako...

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru