Krutý byznys

          Do prdele Leone co tady děláš? A proč máš v ruce tu... BANG!

Proč? No ano, jistě vás také zajímá proč Leon, tedy já, držím v ruce svůj zbrusu nový Revolver Taurus Model 44 - 4" hl. No dobře, povím vám to...

          Píše se rok 2006 a já se svým přítelem Kurtem Lampkinem procházel naší čtvrť. Nebyli jsme ten typ chlápků, kteří obírají kluky o kapesné. My měli vyšší ambice... no abych řekl pravdu, už v této době máme skvěle nakročeno. Naše práce se skládala z vymáhání dluhů a často bylo třeba skřípnout i pořádného parchanta. Prachy, kurvy, chlast a násilí. To je náš denní chléb. To ráno, kdy se všechno začalo srát, mi zrovna servírka donesla jedno silný kafe. Často po probuzení vysedávám v kavárně u mého bytu a pokouším se zahnat kocovinu prvním ranním šálkem. V tu chvíli vtrhl dovnitř Terry Daniels a namířil si to ke mě. V očích měl hrůzu. ,,Leone neuvěříš co se stalo", vykřikl Terry. ,,No tak Terry sedni si, vypij kafe a v klidu mi to pověz.". ,,To nejde Leone, šéf totiž... Trenton je mrtvý!" řekl Terry. ,,Marcus Trenton je v márnici? do hajzlu." ,,Jo je to drsný", zasmušil se Terry. Chvíli jsem si to přebíral v hlavě. Na jednu stranu mi bylo do smíchu, jelikož Trenton je sadistický kripl bez špetky důstojnosti, ale na druhou stranu nám dával práci a byl to nejmocnější muž v celém městě. Kdo by mohl oddělat někoho takového. ,,Musím zavolat Kurtovi, ty obvolej další chlapy, půjdeme se na to podívat." ,,Dobře jdu na to" odpověděl Terry.

          Kurt mi nezvedal mobil, a tak jsem ho šel navštívit do jeho bytu. Bydlel v o něco horší čtvrti než já, ale chlápek v mém postavení se může vydat kamkoliv. ,,No tak Kurte otevři, máme práci." Na mé bušení, Kurt nereagoval. ,,Asi tu není." Nasedl jsem proto do auta a jel směrem k Trentonovu sídlu. Na místě již stála spousta aut. Před vchodem byli Barry, Jeff a Cory. ,,Nazdar chlapi koukám, že o tom už většina ví." ,,Jo jsou tu všichni, jen ty se pořád někde couráš", řekl Barry. ,,No to víš, jel jsem ještě za Kurtem ale nebyl doma, neviděli jste ho?" ,,Jo jasně, je uvnitř", odpověděl Jeff. ,,Jdu se tam také podívat." Vyšel jsem po schodech do Trentonovi pracovny. První čeho si nešlo nevšimnout byl zakrvácený koberec. Tak tady ten parchant skapal. Další patrná změna v interiéru kanceláře bylo rozbité akvárium a mrtvé rybičky, válející se na podlaze. No a nakonec mi padl do oka otevřený sejf, zabudovaný ve zdi. Nikdy jsem ho neviděl otevřený. Ten kdo tohle spáchal, k tomu měl určitě více než jeden důvod. V místnosti byl i Kurt a několik dalších lidí. Kurt neustále telefonoval a ostatní byli také zaneprázdněni. Jdu si dát ven cigáro.

          Asi po patnácti minutách vyšel i Kurt. ,,Nazdar Leone, kde si byl takovou dobu", řekl Kurt. ,,Noo, to víš, když člověk se u tebe nikdy nedoklepe." ,,Nojo, já už byl tady", odpověděl Kurt. ,,Dokonce ani nedovolá." ,,Hele Leone na to teď není čas, musíme jednat", podotkl nevrle Kurt. ,,No dobře, o co jde." ,,Zjistil jsem kdo zabil Trentona", řekl Kurt. ,,A a co s tím, půjdeme ho požádat o práci? jelikož to vypadá, že tahle organizace skončila." ,,Co to meleš, půjdeme ho zabít ty kreténe", vykřikl Kurt. ,,A co z toho, hmmm? Trenton byl sadistický bastard, nebudu se za něho mstít, jsme bez práce, zřejmě teď budu dělat ochranku v bordelu nebo tak něco." ,,Já se taky nechci mstít, ale ten sráč vykradl sejf, ve kterém se nacházeli lejstra se všemi obchodními transakcemi, kdybychom je získali můžeme to rozjet na novo.", řekl Kurt. To co Kurt řekl mě zaujalo, a tak jsem se začal ptát dál: ,,To zní zajímavě ale kde ho hledat?." ,,O to už jsem se postaral. Mám vytypovaných několik míst, kde se ten zmetek může ukrývat", dodal Kurt. ,,Skvělý, můžeš mi o něm něco říct?" ,,Jasně bez problému. Ten chlap není odsud z města, pouze se tu dočasně skrývá, jelikož si zde potřebuje zařídit nějaké věci. Je to mladý ucho, ale jedná jako profesionál. Přezdívá se mu Steel. Nic víc o něm nevím", vyložil Kurt. ,,Zřejmě to nebude až takový ucho, když oddělal Trentona, dobře kam půjdeme?" ,,Já si vezmu severní část města a objedu tam pár míst, ty jeď k jihu a koukni se na místa, která ti vyznačím na mapě, je toho celkem dost, proto se rozdělíme, aby nám nepláchl", vysvětlil Kurt a předal mi mapku.

          Mým směrem byl tedy jih. Špinavá část města, kde to měli pod palcem černý huby. Začal jsem projíždět vyznačená místa, ale jako bych střílel na prázdno. Nikdo ho neviděl, nikdo o něm nic neví. Tahle práce mi zabrala celý den a já byl už pořádně utahaný. Zbývala poslední dvě místa ve čtvrti zvané Lincoln Boulevard. Zde se bílý kluk jen tak neschová, jistě vám nemusím říkat proč. Motel King, jedno z posledních míst. Zaplivaný motel, do kterého se vydala pouze spodina místní společnosti. Na recepci seděl chlápek a četl noviny. ,,Řeknu to stručně a jasně, hledám chlápka jménem Steel!" Člověk v absolutním klidu a bez jakéhokoliv spěchu odložil noviny a řekl: ,,Tohle je soukromý motel, podávat informace o ubytovaných máme přísně zakázáno." ,,Zeptám se jinak." Natáhl jsem se pro prázdnou flašku od piva a rozbil ji o stůl. Poté už stačilo ji jen přitisknout ke krku toho tupce. ,,Takže je tady pan Steel?" ,,Chlape... to... to... já nevím...," koktal recepční. Mírně jsem mu přitlačil střep k hrdlu. ,,Nee... nedělej to! já... jenom ho potřebuji trochu popsat... tady se každý představuje pod jiným jménem," řekl recepční. ,,Je bílý a má dost na spěch, toho by sis nespletl." ,,No dobře, ale nikde o tom nemluvte... někdo takový se tu ubytoval, přišel sem teprve předevčírem a večer odcházel z motelu až pozdě v noci kdy mi končila směna... zpět přišel prý k ránu a řekl kolegovi abychom ho nerušili", vyložil recepční. ,,Chci číslo pokoje, a jestli nechcete volat truhláře na opravu dveří, tak bych prosil i klíče." ,,Je to pokoj 123, a klíč... joo tady je rezervní", řekl recepční a podal mi jej. ,,Vidíš, že to nebolelo, ale mohlo, tak si to pro příště pamatuj hajzle."

          Teď stačilo vyjít schody a přesvědčit se, že je to opravdu on. Ten sráč vzdorovat nebude. Zbývá ho jen trochu zmáčknout a vysype mi všechno i to kdy přišla jeho matka o panenství. 123 to je ten pokoj. Rád bych ty dveře vykopl, ale ten chlap zabil Trentona, což byl člověk, který svojí moc střežil více než dvacet let. Upřímně k tomu chlapíkovi jménem Steel cítím respekt. Potichu jsem odemkl dveře a nahlédl dovnitř. Svítilo se zde, ale pokoj byl prázdný. Tak kdepak jsi. V tu ránu někdo spláchl na záchodě. Vytáhl jsem z kapsy svůj Revolver KNV 34 a namířil jej proti dveřím. Vyšel z něj chlapík. Běloch, poměrně vkusně oblečen. Ty hadry vypadaly jako nové. ,,A ty jsi jako kdo?!", vykřikl chlapík. ,,Drž hubu! tady se teď budu ptát já." Chlapík se pousmál. ,,Takže přezdívá se ti Steel?" ,,Proč tě to zajímá?" odpověděl s klidem chlapík. ,,Děláš si ze mě prdel?! mířím ti na ksicht bouchačkou, tak mluv nebo ti ustřelím hlavu!" Ten grázl měl stále ten úsměv jako předtím. Po několika vteřinách mlčení řekl: ,,No dobře... říká se mi Steel." ,,Fajn, a teď mi dej..." ,,Víš, jen mě překvapuje, že se to rozšířilo tak rychle, ale je to skvělé... líbí se mi tohle nové jméno, jednou ho bude znát celé mé rodné město", přerušil mě Steel. ,,To už se asi nestane, protože posledním koho kdy uvidíš budu já, ale ještě před tím mi řekni, kde jsou ty dokumenty a nechám tě zemřít rychle." ,,Víš ty to vlastně udělat nechceš," pokračoval klidně Steel. ,,Cože... proč bych to nechtěl... v životě jsem zabil a zmrzačil spoustu lidí." ,,Neřekl jsem, že bys to nedokázal, ale ty nechceš zabít mě... mám pocit, že víš čeho jsem schopen a že kdyby jsi se mě držel, přineslo by ti to víc než kdy jindy... v podstatě mě respektuješ i přes tu bouchačku, která mi míří do obličeje," řekl Steel. Neuvěřitelné. Můj respekt k němu ještě více vzrostl. Tento člověk má již teď v tak mladém věku víc, než kdy měl můj bývalý šéf Trenton. Mírně jsem sklopil zbraň. ,,Ty budeš určitě Leon Clay, že ano", řekl Steel. ,,Jo to jsem." Můj údiv vzrostl. ,,Víš, četl jsem si pár spisů a zdáš se velice schopný." ,,Joo říká se to o mě." ,,Rád bych tě měl ve své organizaci, změnil bys město, přátele i své výdělky, to co jsi dostával pod Marcusem Trentonem, je u mě jen pakatel," přesvědčoval mě Steel a já mu to žral. ,,Říkáš, že mi dáš práci?" ,,Přesně tak, odjedeš se mnou do mého města, kterému se mimo jiné přezdívá Město zmařených snů". ,,To nezní zrovna vábně." ,,Přezdívá se mu tak po právu, nuly zde jen přežívají, ale lidé jako my jim dáváme řád, abychom z těch jejich zmařených životů něco vyrazili... do všeho tě zasvětím", vyjádřil se Steel. Je to skvělá příležitost. Stejně už je na čase abych změnil místo a pokračoval někde jinde... co by na to řekl Kurt... do hajzlu Kurt, on po něm stále pátrá, měl bych mu zavolat. ,,Víš tvoje nabídka je opravdu lákavá, ale chci do toho jít se svým parťákem, Kurtem Lampkinem." Steelovi se ztratil úsměv z tváře. ,,A vážně si myslíš, že by to tak bylo nejlepší?" řekl Steel. ,,Ano určitě, hned mu zavolám, aby tě přestal hledat." ,,Než to uděláš, pověz mi jednu věc, kdo všechno mě z té vaší organizace hledá?" řekl Steel. ,,Jenom já a Kurt." ,,A ještě mi řekni, koho z vás napadlo mě najít a zabít, tebe nebo Kurta", řekl Steel. ,,Nooo... Kurta, já jsem v té chvíli ironicky vtipkoval o tom, že tě půjdeme žádat o práci." Steel se zatvářil velice vážně a řekl: ,,Leone, v tomto byznysu je důležité, uvědomit si jednu zásadní věc. Nehleď na přátelství, do první řady postav vždy byznys, jinak tě to jednou sejme." ,,Ale já a Kurt spolu děláme tak dlouho." ,,A co byste pak udělali? získáte dokumenty a budete na to dva, myslíš, že se jeden z vás smíří s rolí toho níže postaveného, když jste tolik let pracovali jako rovnocenní parťáci?" řekl Steel. Na dlouhou dobu jsem zmlknul a nechal si to všechno proběhnout hlavou. ,,Co mám dělat." Steel se opět pousmál a řekl: ,,Zavolej Kurtovi, že jsi mě nenašel a on ať se jde domů prospat... v noci jdi k němu do bytu a "postarej" se o něho." Moje přesvědčení a loajalita nyní stála na Steelově straně, a proto mi nezbývalo nic jiného než tiše přikývnout hlavou. ,,Já to věděl... budeš schopný společník, než odejdeš vezmi si tento Revolver Taurus, všichni chlapy z mojí organizace ho používají a tímto typem zbraně byl zabit Trenton," chlubil se Steel. Sáhl jsem po zbrani a dal se na odchod.

          Bylo na čase zavolat Kurtovi: ,,Čau Kurte, nemůžu ho najít, jak jsi na tom ty?" ,,Né moc dobře, zajdu ještě na jedno místo a končím", odpověděl Kurt. ,,Dobře, pak se jdi prospat, já už toho mám taky plný brejle." ,,Joo asi to tak bude lepší, zítra ti zavolám a probereme další postup," řekl Kurt. ,,Dobře, měj se." Udělám to kolem druhé ráno. Nešlo mi ani usnout. Nalil jsem si skleničku whiskey a přemýšlel. Čas mi utekl rychle. Je čas zabít přítele. K bytu Kurta to bylo necelých dvacet minut. Zastavil jsem před domem a v jeho okně bylo zhasnuto. Už spí, jde se na to. Stačilo jen použít drátek a potichu odemknout. Nezištně jsem se vplížil do Kurtova bytu. Na kanapi neležel. Že by to dnes zalomil v posteli. Vešel jsem do ložnice, kde svítila stolní lampička, ale Kurt nikde. Sakra kde jsi. ,,Do prdele Leone co tady děláš?" řekl Kurt, který se vynořil za mnou ze tmy. Otočil jsem se a namířil na něho zbraň. ,,A proč máš v ruce tu... BANG!

          Proč? Protože mi dnes někdo připomenul zásadní věc. V první řadě jde vždy o byznys, na přátelství tu není místo. Kdysi mě jeden přítel řekl větu: ,,Přátelství je sračka." V té době mi to moc nedávalo smysl, až do teď a Kurt se o tom přesvědčil.