Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChemie
Autor
Hrobák
Bez základů
Stavím něco
Čemu se domov
Říkat nedá
V křídlech
Černé díry
A oči zaplněné
Touhou tvořit
S tebou města
Nyní však
Vidím se tak
Jak mrzák
Před sebou
Tlačí svůj
Invalidní vozík
Vlak se rozjel
Údy pryč
Snění překračuje hranice
Z místa se však nehýbu
Roztříštěné tělo
Mává ti
Do dalekých krajin
A duše zmítá se
V chladné temnotě snění
Zafáčovat vše
Co prochcává
Studeným potem
A vyjít vstříc
Nekonečným dnům
Láska nedává
Nedává na výběr
18 názorů
Atkij to řekla výstižně: nudle. Kdyby někdo (kdo to umí) tuto báseň recitoval, určitě by se neřídil zápisem. K čemu takový zápis potom je?Vnější atrakcí? Nebo se čtenářem mají zamávat falešná křídla minimalismu? Proč bych se měl zajímat, co rozsekaným potrubím vlastně teče, když je samá díra?
Škoda té nudle. Když si ji rozprostřu, nacházím hodně citlivou, bolestnou výpověď. Duše se zmítá v chladné temnotě snění se mi moc nelíbí, marnost snění by se dalo vyjádřit i jinak, originálněji. Nekonečno, daleké krajiny mám taky s otazníkem. Překvapivý je pro mě civilní závêr. I přes tyto mušky, text má opravdu atmosféru.
Johann Wolfgang Mária Amadovič
08. 03. 2019Má to taký až excnetrický náboj , potemnelé jadro - atmosféru ktorá ma donútila si to prečítať dva krát.