Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
Na život pozdě
datum / id08.03.2019 / 494676Vytisknout |
autorAbelquin
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno120x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Možná jsem to měl nazvat indispozicí. Asi moc stojím o družnou kritiku, o lásku a porozumění a o konec samoty. Ale to jen přítelkyně byla chvíli z domu. :-)

Na život pozdě

Odporná melancholie, čím jsem si tě zasloužil, ledabyle. Mám za úkol se z toho všeho vypsat. Chlípné zvonečky jejích ňader, parazitické snění. A pak jako na potvoru budování vlastního já, připínáčky vlastností už sice trochu vyčvachtané, ale stále funkční. Kníže slabin a oproti němu opravdový kníže silných stránek, nevím, kterého si vybrat za svůj předobraz.

Potkal jsem Patricii, měla své nové šaty na sobě docela padnoucí a upnuté a já si prohlížel její ňadra a tekly mi všude slzy, byl jsem úplně hotový z toho, že jsem to s ní pokazil ještě v dobách, kdy jsem byl na tomto světě, kdy jsem byl připravený žít a přece tak neschopný, nikdy nevím, jestli něco mohlo být, zato moc dobře vím, že nikdy nebylo.

Pomalu najíždím ostrým předmětem, konkrétně jehlou, na svůj vnitřek a snažím se vše sešívat, aby to drželo hezky pohromadě, aby mě to nebolelo, sešívám to špatně, protože jinak bych musel do masa a do krve a to by příliš připomínalo koitus se skutečnou ženou z kostí a z masa a z vody a z něhy by se mi zatočila hlava, a to bych nerad, protože i tak už jsem dost závratný.

Berme toto malé představení někoho velmi ubohého jako svého druhu inzerát, říkám si sám pro sebe a opět potěšeně mlaskám, když jehla zajíždí jen do tuku a nesešívá hrubé kusy mně, ani když je napojená na stroj, se jí to nedaří, a tak si konečně beru krásný olověný revolver a natahuju ho jako velmi staré hodiny.

Potkal jsem Patricii, měla své nové šaty na sobě padnoucí a upnuté tak, že jí vystupovaly obláčky ňader a defilovaly před mýma očima jako připomenutí života dávno zaniklého. Nechci už být velikán. Nechci už být velikán. Píšu natisíckrát do notýsku samoty znovu přežvýkané a prosím boha o odpuštění za pýchu, kterou jsem byl.

Nic se neděje. To nic. To je v pořádku, říkám těm, kteří mě milovali, nebo nenáviděli, případně jsem jim byl zrovna lhostejný a oni mě nevezli do márnice ani do krematoria spálit, ne, byl to stát, co se mnou tak naložil a já ho teď žaluju o titul PHD.  

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.03.2019 11:09:51Gora
redaktor poezie a prózy

opravdový kníže silných stránekTady mi připadá, že silných stránek by se dalo vyměnit třeba za - kníže slabin a proti /oproti bych nedávala/ němu skutečný kníže v pozici síly

Druhý odstaveček obsahuje jednu větu složenou z cca 14ti jiných:-) a ne vždy dobrých /tekly mi všude slzy/ - všude?? to mi přijde moc...

Další čtyři odstavečky, ačkoliv složitá souvětí, se mi hodně líbí.Ta tvá zvláštní poetika - když ji zvládneš po gramatické stránce, je moc zajímavá... buď tak hodný a koukni na ty drobnosti, co jsem ti nahoře vypsala...díky.

Tip.

 

10.03.2019 10:21:27Skarabea

celkom fajn...myslela som, že to po prvej vete prestanem čítať, ale nakoniec ma to chytilo

09.03.2019 18:54:23K3
redaktor prózy

Nejsem si docela jistý, chvíli postava mluví jako po životě, tedy ze záhrobí nebo z jiného světa, potom zase jakoby žila, protože kdyby nežila, necítila by bolest. Tak celkově trochu chaos.

09.03.2019 08:10:25Zdenda

Ta první věta je tak divná, že mě to až chytlo.

Konec vysloveně zklamal.

A mezitím je to takový autorova klasika - ale něco ke mně z té bažiny slov promlouvalo. 

09.03.2019 07:42:16ysslandia
redaktor poezie

Ospravedňujem sa,ale vzdala som to po prvom odstavci. Mám pocit, že vety sú tak nejako až "hrôzostrašne" poskladané, Napr:Odporná melancholie, čím jsem si tě zasloužil, ledabyle..alebo A pak jako na potvoru-nemala by tam byť čiarka ?kníže slabín a kníže silných stránek...neviem, tie výrazy, celé mi to príde ať príliš snaživé, ťažkopádne, skôr ako také úmyselné participovanie slovnej exhibície, vety na mňa nečesané -ale ako vravím, zmohla som sa ina na jeden odstavec.

08.03.2019 23:55:20Lerak12

Nejdřív pozdrav ze Šanova. Vykašlal bych se na jehly a připomenutí Patricie. Bude jaro, a začne být nadějně na Život brzy.

Rád jsem si přečetl.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.