Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+4 neviditelných
Milovník přírody
datum / id29.03.2019 / 495137Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídky
témaHumorné
zobrazeno136x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Trochu humorné, trochu satirické a snad i k zamyšlení..

Milovník přírody

Dobrý den. Dovolte, abych se vám představil. Jsem Robert Pěnkava a zajímám se o ekologii, zvířata a o přírodu kolem nás. S nezájmem obyvatel naší krásné planety bojuji už od svých prvních krůčků. Však si také vybavuji první zážitek ohledně mých ochranářských pudů vůči přírodě, když mi bylo asi dva a půl roku. Kamaráda z pískoviště, který na dětském hřišti zašlápnul rozkošného chrousta, jsem rázně majznul lopatkou. Už tehdy se projevila u mých spoluobčanů neúcta k bezbranným tvorům a nepochopení mých záměrů. Matka dotyčného vraha brouků vůbec neprojevila špetku studu za svého řvoucího syna. Má matka bohužel také nic nepochopila. Dokonce jsem se musel omluvit, dodnes to beru jako velkou křivdu. Řeknete si, že lidské zdraví má přeci větší cenu a neměl jsem ho uhodit. Ale co je hlava jednoho řvouna oproti milionům bezbranných tvorů, kteří denně hynou nohama či rukama podobných spratků.

V průběhu dospívání jsem svou lásku k ekologii a přírodě samozřejmě vybrušoval k dokonalosti. Namísto lekování na skateparku se spolužáky jsem chodil s pytlem po našem lese a neúnavně jsem sbíral hromady odpadků, které tam zanechala čuňata. Záměrně neříkám prasata, neboť ubohé divoké prase je v tom nevinně. Čuňata jsou lidé, kteří bez špetky výčitek upustí na zem kdeco. Některé dny jsem v našem lese musel hlídkovat a napomínat je. Těm neposlušným jsem uděloval i důtku. Pokud odpadek nesebrali do tří dnů, chodil jsem je nahlašovat na místní úřad do odboru pro životní prostředí. Bohužel jsem neměl mnohdy štěstí, jako na potvoru měla referentka většinou nějaké jednání nebo byla nemocná. Tak jsem jí lístek se jmény hříšníků házel alespoň do schránky vedle dveří. Jistě byla ráda, že není na místní ekologii sama.

 V poslední době mě nejvíce trápí dvě věci. Za prvé hromady plastů, které se na nás valí ze všech stran. Mám už psychickou alergii na plastové láhve. Záměrně se vyhýbám obchodním domům, pohled na regály plné nápojů a jiných výrobků v těchto neekologických obalech mě dohání k zuřivosti. V noci mám pak o nich noční můry. Zdá se mi, že se v nich topím, že se hrabu v obrovské hromadě láhví, kelímků, pytlíků a nemůžu z ní vylézt. Že jich mám plný žaludek, mikroplasty mi kolují v žilách a ucpávají mi srdce. Včera se mi dokonce zdálo, že jsem na záchodě vytlačil dvou a půllitrovou láhev od minerálky.

Manželka z úcty ke mně, přemisťuje veškeré potraviny z plastů do skleněných či hliněných nádob, aby mě to nestresovalo. Však jsem jí také zakázal, aby zbytečně kupovala takto zabalené výrobky. Pořídil jsem jí kozu na mléko, slepice a kuřata na vejce a maso. Záhonů na ovoce a zeleninu má také dostatek.

Druhá věc, která mě velmi trápí, je úbytek včelstva a dalších opylovačů. Všude se mluví jen o včelách, ale takový čmelák je už dnes také rarita. Přitom i on je skvělý na roznášení pylu a je odolnější než včela, akorát je trochu línější. Blíží se totiž jarní sezóna a naší zahradu a přilehlou louku nemá kdo opylovat. Několik nocí jsem nad tímto problémem probděl a přemýšlel, co dělat, jinak nebudeme mít co jíst. Nakonec mě inspirovali v daleké Číně. Zaměstnávají tam prý ze zoufalosti profesionální opylovače. Bohužel v tom článku nebyly žádné bližší informace či fotky. Ale já jsem na to konečně kápnul. To by v tom byl metrák plastů, aby to zlaté české ručičky nezvládly vyřešit.  Je nás doma i s dětmi a tchýní šest. Manželka dostala za úkol sešít staré kožešiny do podoby vest. Já mezitím sehnal malířské štětky a štětce různých velikostí. Tchýně dokonce z vlastní aktivity oškubala našim husám brka a vyrobila několik jemných mašlovaček. Zítra je sobota a začneme. Děti dostanou vesty z kožíšků a půjdou na louku válet sudy. Já s manželkou a tchýní vyrážíme do sadu a zahrady vyzbrojeni mašlovačkami a štětci. Když nejsou včely a čmeláci, musíme zakročit my- lidé. Tak hurá do práce, přátelé!

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.04.2019 13:05:03Johanakrupa

Lakrov- díky za přečtení a koment. No, je to spíš taková malá provokace k zamyšlení. Ale trochu humorné jsem to mít chtěla :-)

12.04.2019 15:31:01Lakrov
redaktor prózy

Zpočátku váhám, má-li to být sranda nebo je-li to snad myšleno vážně,  ale dřív než v půlce mám jasno a závěrečná sčena s opylovači mě pobavila.  ...To by v tom byl metrák plastů... je hezká nadávka, prupovídka :-)  Tip.

 P.S. Prolog, který čtu až nakonec, je pro čtenáře možná až zbytečně návodný.  

29.03.2019 14:21:53K3
redaktor prózy

Místo opylovat je asi vhodnější opylit.

Je to spíš fejeton. Přírodu mám sice rád, ale tenhle text mě moc neoslovil, je to na mě dost afektované.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.