Platonická

Je to již devět dlouhých let

Kdy v jedné vteřině změnil se mi svět

Změnil se náhle, potkal jsem svou lásku

V tu chvíli však netušil, co bude to za procházku

 

Procházku životem tvrdým jak skála

Je proto nutné aby láska plála

Ve štěstí, zmaru, nemoci i zdraví

Vždy jsme někým milováni

 

Však život sám není lehké žíti

Máme proto potřebu stále s někým býti

Tak tedy hledáme v životě našem

Kdo by nám pomohl s tím věčným časem

 

Hledáme dlouho zkoušíme všemožné

Však najít pravého zdá se nám nemožné

Kde hledat dál? Zdá se být otázkou

Odpověď jednoduchá. Jdi za svou láskou

 

Za láskou z dětsví co drží mě stále? 

Co když to nevyjde? Co potom dále? 

Pokud ji ztratím, ztratím půl sebe

Sám však žít nemohu, potřebuji tebe

 

Jsi můj vzduch který potebuji k životu

Moje slunce co prozáří temnotu

Tvé doteky jsou můj spánek

Tvá vůně jak lehký vánek

 

Leč každý jdeme svou vlatstní cestou

Láska ta zůstane nenaplněnou

Zda budeme šťastni ukáže čas

Jen říkáme druhému neopusť nás

---