Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZahodím
Autor
MAJKL65
A uvnitř tebe je tajná zem
ostrov jak z oblaků jak zrnko písku
a cesta lehká je krátká jak sen
stačí jen malovat na tělo rysku.
A pak se ponořit do hlubin ženy
odevzdat křídla svá andělům rád
a říci o sobě že jak dřív nevím
jako ten list stromu ucítit pád.
Kam padat nevíme snad v náruč svou
zbaveni tíže vší jež je jak žár
co oheň promění na touhu mou
která mi na dlani kreslí dnů čar.
Spálíme lodě své jen kousek od břehu
a mosty necháme odejít pryč
napíšem do písku šlépěje příběhu
k myšlenkám na návrat zahodím klíč.
2 názory
Radovan Jiří Voříšek
15. 04. 2019Kam padat nevíme snad v náruč svou - příjde mi těžkopádné, kloubené kvůli tomu, aby se to rýmovalo, knižní
rým - svou - mou ... příliš jednoduchý na zájmena
zbaveni tíže vší jež je jak žár - příliš staré
lodě své jen - nepřirozený slovosled
celek se mi líbí, je to o něčem, tip
Lepšíš se, ale stále je to dost kostrbaté. Některé rýmy zřejmě vznikaly dost těžce, jsou spíše valníkem než motorem. Např. druhá, ale zejména třetí strofa. Pěkný námět, i ve slovech se lecos objeví, ale je to vždy sraženo neobratností.