Bezejmenná

Pod šedí na obloze,
s trnem v pravé noze
kulhám tebou, SVĚTE.
Pozoruji ptáky v letu,
slova s kapkami si pletu,
vítr cestu mete.

Okem pod jezírkem
dívám se jak vítr s pírkem
mává,
chvíli ticho bolí,
až člověka skolí
hluk mě udolává.

Jdu tou cestou prachu,
nebojím se strachu,
neusínám.
Čichám kvítí vůně,
piju z černé tůně-
-zpívám.

Tichou píseň v molu
se sborem lesních trolů,
jak moc se chce spát...
Na velikém světě
noha nohu plete,
sny přestaly se zdát.

S vránou po svém boku,
se slzičkou v oku
vídám jiné.
Beze slova, pokynutí,
míjíme se bez všimnutí
než cesta s cestou splyne.

I přes to cestou kráčím,
co životu stačím-
- zvládám s těží.
Však dokud oheň plane,
můj krok neustane...

...běžím...