Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Ráno v lepším světě
datum / id28.04.2019 / 495862Vytisknout |
autorJanina6
kategorieMiniatury prozaické
témaSci-fi
zobrazeno749x
počet tipů24
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, ysslandia, K3,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Sci-fi, ale jen trochu :-)

Ráno v lepším světě

     Ospalým pološerem přicházím k zastávce. Na jedné z kolejnic sedí kos. Celý v maskovací černi, jen žlutý zobáček mu svítí jako povinný reflexní prvek. Pochybuju ale, že by tím zastavil tramvaj.

     „Co ty tady?“ oslovím ho dobromyslně. „Tady nemáš co dělat.“ Pozoruje mě klidným pohledem, pak dvakrát švihne ocáskem a vypustí lakonickou odpověď. Přímo na tu kolejnici.

     Mám kosy rád. Takhle brzy ráno, dokud je všude klid a já nemusím bojovat o život, mám vlastně rád veškerou přírodu. Necítím vůči ní žádnou hořkost. Ale to se do večera ještě změní. Už vidím přicházet první skupinky lidí. Zdánlivě klidně a pomalu, ale jak se přibližují k nástupišti, někteří začínají nenápadně zrychlovat. Potom už docela nápadně. Uchechtnu se a sebevědomým krokem se posunu až k ceduli s jízdním řádem. Na nejvýhodnější pozici.

     Jako první ke mně dorazí plešatý chlápek, kterého si podle vidění pamatuju. Někdy minulý týden mi pomohl vstát, když mě v tlačenici před zastávkou Multitesco nějací hajzlíci srazili na zem. Mohlo to být docela nebezpečné.

     „Dobré ráno,“ pozdravím ho, ale on se jen ušklíbne. Zřejmě se ho dotklo, že není první ve frontě. Jo jo, když se chcete svézt do práce, musíte vstávat brzy. Hodina předem vám opravdu nic nezaručí.

     Čas ubíhá a lidí přibývá. Nalevo ode mě i za mými zády se postupně rozšiřuje zeď čekajících těl. Je slyšet polohlasný hovor, takové mírné bzučení úlu. Kos ještě chvíli pozoruje cvrkot, ale pak se rozhodne, že už je tady dost těsno, a odletí někam do blízkých keříků. Ten se má. Kdybych já mohl létat, měl bych s veškerou dopravou vystaráno. Možná si nakonec pořídím kolo, člověk je pak relativně nezávislý, jenomže zase vystavený rozmarům počasí. A navíc ta šílená cena… Však není divu, když kromě tramvají a vlaků je to jediný povolený dopravní prostředek. Marcela z účtárny mi tuhle vyprávěla, jak uvízla v pelotonu na Rudné. Najednou se provoz zastavil, všude kolem ní další cyklisté, nedalo se posunout dopředu ani nazpátek a nikdo kolem netušil, co se vlastně děje. Trčeli takhle přes půl hodiny.

     Ze zatáčky se konečně ozve typický zvuk blížící se tramvaje. Dav, který do této chvíle hučel, jako na povel ztichne. Je hezké pokecat s ostatními, ale přišel čas myslet na sebe. Soustředit se na to, co přijde. Plešoun, který mě minule zachránil, se do mě teď ze strany nepříjemně opřel, ale vím, že v tom není nic osobního – sám čelí tlaku svých sousedů zleva. Napadá mě příměr o kostkách domina, ale už ho nestihnu domyslet, protože tramvaj je tady. A to, co v ní vidím, představuje hodně špatnou zprávu pro nás všechny. Je plná. Dokonce přeplněná, už teď, dvě stanice od začátku své trasy. Brzdí a já vidím barevné skvrny kabátů, přitisknutých na skla oken i dveří. Tohle bude problém. Leda by někdo vystupoval, ale o tom pochybuju.

     Dveře se otvírají pomalu, s viditelnou námahou, a několik cestujících nejblíže k východu se vší silou drží madel, aby nebyli vytlačeni ven pod schody. Vrhám se k nim a jednou rukou se mi povede zachytit se držadla. Do zad mě okamžitě udeří příliv dalších těl, lačných dostat se dovnitř. Vyrazí mi to dech, na chvíli mám pocit, že tentokrát budou praskat kosti, ale v důsledku mi ti lidé vlastně pomáhají. Když se řidiči podaří zavřít dveře, jsem uvnitř!

     Zvenčí ještě tlumeně doznívají výkřiky zklamaného davu, na bok vozu dopadne pár kopanců, ale pak už se rozjíždíme. Dokážu trochu natočit hlavu a zjišťuji, že spolu se mnou se do tramvaje dostal i plešoun. Pokývnu na něj, odpoví mi úsměvem ve zpoceném obličeji. Dobré. Zatím dobré. Ale čeká nás ještě osm zastávek, během kterých se všechno může změnit. Radovat se by bylo předčasné.

     „Vážení cestující,“ ozve se z reproduktorů sametový ženský hlas, v téhle situaci skoro nepatřičný. „Děkujeme vám, že pomáháte zlepšovat stav životního prostředí a zachraňovat naši přírodu. Tato linka je provozována společností Jezdím zdravě po Ostravě.“ Přestože jsme slisovaní tak, že dýcháme jen stěží, někteří z nás obětují trochu vzácného vzduchu na cynický smích. Ozývají se komentáře, mezi nimiž „Nasrat!“ patří k těm jemnějším. Zkouším změnit polohu a ulevit bolavé noze, do které mě praštilo bůhvíkdy bůhvíco. Snažím se nemyslet na to, že je mi vedro a vzduch kolem jako by postrádal alespoň stopu kyslíku. Pokouším se neomdlít. Vzpomínám na kosa. Na jeho třepotavá křídla. Mám kosy rád.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.05.2019 06:49:19Janina6

Budoucnost bez aut. To zatím ještě sci-fi je... Jen jsem si zkusila představit, jak by v ní vypadalo úplně obyčejné ráno. Dík za čtení a názor.

18.05.2019 10:33:32Johanakrupa

Tak Sci-fi prvek tam tedy žádný nevidím. Hezky napsáno, ale jako čtenáři mi to nic moc nedalo. Trochu hurmorné čtení v podstatě o ničem..

11.05.2019 11:44:16Vampirelord

Taky se mi to líbilo.....Tip

06.05.2019 11:07:17Markel

líbilo *

04.05.2019 10:50:41Janina6

Hehe... kosi nás jako druh přežijou... bych se vsadila .-)

03.05.2019 19:54:26bixley
redaktor prózy

To je dost pravděpodobná perspektiva. Zarámování kosem se mi líbí, otázkou je, jestli v té době budou ještě kosi. :-) T.

03.05.2019 17:23:26Janina6

Zdendo, reko, díky moc za návštěvu.

Kos to měl tak trochu "rámovat". Jako zástupce přírody :-) ale není to dokonalé, to si uvědomuju. Vlastně takový rozběh k nějakému skoku, na který nedošlo.

03.05.2019 10:57:13reka
redaktor prózy

Ta historka s kosem zabírá docela dlouhý úvod a vyšumí do ztracena. U delšího textu by odbočka nevadila, u krátkého, kde se počítá každá věta, je to pro mě trochu problém. Celé se to nakonec dobere pointy, ale ta vlastně není moc překvapivá, vypravěč ji už naznačí v momentě, kdy řekne, že jsou auta zakázaná. Ale i když zklamání, tak se stejně těším na tvé budoucí návraty, Janino.

03.05.2019 07:30:15Zdenda

Já jsem furt čekal na ten geniální zvrat, kdy se ukáže, že vypravěčem je třeba klobouk, nějakej orgán, nebo reklamní leták...

01.05.2019 18:47:59Vigan

tak vidiš..:.)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.