Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+17 neviditelných
Ohně života a vrásky jara
datum / id02.05.2019 / 495957Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
upřesnění kategoriečrta
zobrazeno122x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

1. črta

Ohně života a vrásky jara

     Všechny čarodějnice už shořely. Viděl jsem jednu trčet na kůlu a trpělivě čekat na vrcholku hranice, až za noci vzplane, za té Filipojakubské. Byl kvůli tomu mumraj. Malí i velcí slavili konec moci sil temna a zmaru. Plno lidí a stánků s maršmelouny, zbytečnými dobrotami a ničemnými cetkami, lákajícími pouťovou laciností a zároveň předražeností, svou sprostě řvavou blyštivostí a barevností. 
    Kolem úhledný park pohroužený do tmy, jenom odlesky světel dopadaly do nízké trávy, na hladinu potoka v uměle upraveném korytu a stříbrně a zlatě se odrážely od kůry stromů. Nalíčené a nahastrošené čarodějnice tu zatím jen přecházely, postávaly a dosud civilně okukovaly stánky, žvatlaly spolu a z jejich hovorů občas vytryskla sprška smíchu, než začnou svůj rej. To je něco pro ženské namaškařit se a dovádět. Chlapi se spíš nalejvali pivem a medovinou. Čaroděje, aby člověk pohledal.
     Nakonec zahořela a zazářila vatra jako prastarý signál vítězství jara nad zimou. Zlá kouzelnice smrti se vzňala ve smyslném požáru, zkroutila se a zmizela v dýmu a nicotě. Tak znovu jako každý rok zvítězil život, než opět síly chladu a tmy naberou sil a chopí se vlády, pod kterou duše zchřadnou. Myslel jsem na věčný koloběh a vtom si všiml čarodějnice u stánku s barevnými hadříky. 
    Krátila si čekání na zákazníky cigaretou, sálala z ní živočišnost a známky stárnutí i hrubost svých rysů marně skrývala pod nánosy šminek, které umocnily vulgárnost její vizáže, jak jsem pozoroval v plápolavém jasu, jenž sem zalétal od hranice naděje a střídavě ozařoval její tvář, aby ji vzápětí milosrdně skryl do stínu. Šel jsem radši pryč.
     Pak se dostavil máj, ten první, magický. Probral se do slunce, jako by vesmír i příroda chtěly člověku ukázat, že zpěvy o rozpuku, mládí a životě, o novém triumfu lásky nad nenávistí nejsou jen plané řeči. Záhy se však nebe zachmuřilo a za okny se plouhaly húlavy. Hlavou mi táhly ideje o časové souslednosti svátků Ježíšova zmrtvýchvstání a oslav jara a života, o spojení atavistických obyčejů s tradicí prozřelou, že pravda a láska nakonec přemůže škaredou masku podlosti, zla a prolhanosti.
     Avšak do všech těch dávných rituálů se poměrně nedávno vlomila oslava práce. Proč vlastně ne, práce je velkým projevem života. A ten je jedním z nejpodivnějších. Hned náramně chutná a zaplaví srdce štěstím, hned člověka přidusí a zhořkne mu v ústech. 
     Taxikář mi nadšeně sdělil, že mu mladá maminka, rozcitlivělá z děťátka, přinesla jeho peněženku s doklady a penězi, jež si zapomněl na střeše svého auta a vrátila mu ji dřív, než ztrátu zaznamenal. Sotva jsem vystoupil, dal jsem se do řeči se starou paní. Řekla mi, že onehdy od ní jakýsi vykutálený páreček vylákal čtyři tisíce korun, údajně na opravu porouchaného auta. Ti dva chtěli pět tisíc, ale stařenka doma tolik neměla. Do zástavy jí dali hodiny, prý švýcarské, a tak děsně vzácné, že se na ně neměla ani do krabice dívat, aby je nepokazila. Z drahých hodin se ale vyklubal bakelitový šmejd za pár kaček. Stejný šmejd, jako byli jeho majitelé, kteří se ztratili jak pára nad hrncem.
     Potom se v životě vyznejte. Šel jsem radši do háje sakur, stále ještě obalených něžnými květy, ačkoli tisíce jejich plátků ležely na zemi a rozprostřely pod korunami růžový koberec. Připomněl jsem si starou pravdu, že nádherné květy růží, i když omamně voní, nedovedou umírat. Jako člověk se scvrknou do ohyzdnosti. Japonské třešně ale znají umění skonu. Lístky okvětí se tiše snášejí k zemi, jako kdyby padal růžový sníh, který dole vytvoří rozkošnou pokrývku z prchavého kouzla.
     Opodál už začínaly kvést šeříky a brzy se probudí i magnolie. Mezi nimi se náhle zjevila stařenka s bakelitovými hodinami. Ve skutečnosti ale ani ty neměla, protože zůstaly na policii jako důkaz při ohlášení podvodu. Babička se teď ale usmívala a jako by se rozhodla popřít tvrzení o ohyzdnosti stáří růží i lidí, její obličej rozkvetl desítkami vrásek, které zdůraznily její jarní smích. 

https://kvaj.blogspot.com? 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

21.05.2019 07:25:57kvaj
redaktor prózy

Tak jsem to nestihl. Noc jsem tomu nemohl obětovat. Myslel jsem, že je to do 28. května.

20.05.2019 23:01:46Gora
redaktor poezie a prózy

Máš na to celou noc:-))

20.05.2019 22:24:00kvaj
redaktor prózy

Není zač. Avšak připomnělas mi, že jsem se ještě nevyjádřil k prózám v aktuální soutěži. Musím to napravit.

20.05.2019 21:25:47Gora
redaktor poezie a prózy

dík a avi PM

20.05.2019 21:23:48kvaj
redaktor prózy

Určitě, Irenko.

20.05.2019 21:16:48Gora
redaktor poezie a prózy

kvaji, mohu nominovat do PM?

10.05.2019 23:18:49kvaj
redaktor prózy

Děkuji. Avšak črta a reportáž není ani skoro stejné. Reportáž přináší a popisuje skutečnost a fakta na základě osobní účasti autora. Črta se spíš podobá povídce, ale je to nefabulovaná skica založená hlavně na dojmech, s jednoduchým dějem nebo bez děje. Je ale možné, aby reportáž v sobě obsahovala jako součást črtu, nebo i několik črt.

10.05.2019 22:27:22zeleda

Črta, či reportáž, je to skoro stejné. Fejeton je přeci jen trochu jiný. Moc pěkně vystižená atmosféra. Je znát praxe. Ode mne taky tip

03.05.2019 21:31:09kvaj
redaktor prózy

Tohle je sice spíš črta, jak uvádím v "upřesnění kategorie", ale fejetony jsou dost moje parketa. Díky, Přemku.

03.05.2019 21:26:04lastgasp

Fejeton? Bezva, gratuluji. Já se o to marně pokouším.


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.