Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+3 neviditelných
Náhle
datum / id02.05.2019 / 495959Vytisknout |
autorJohanakrupa
kategoriePovídky
témaFantasy
zobrazeno112x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

„Co je důležité, je bytí teď a tady. Není žádná minulost, ani žádná budoucnost. Čas je velmi zavádějící věc. Vše, co je, je přítomnost. Z minulosti můžeme získat zkušenosti, ale není možné ji změnit, a mohli bychom doufat v budoucnost, stále však nevíme, zda tu nějaká vůbec je.“

George Harrison

Náhle

Ve vsi se za poslední týden ztratilo několik domácích zvířat. Dvaapadesátiletý Zdeněk Růžička zaslechl tuto informaci při pravidelném nákupu v místním koloniálu. Jezdil sem tak jednou za deset dní doplnit základní potraviny a drogérii. Jinak si vystačil skoro ve všem bez obchodů. Asi patnáct kilometrů od této vesnice v podhůří měl malou farmu, kde choval stádečko ovcí a houf domácí drůbeže. Žil tam nyní sám jen s pětiletým pasteveckým psem Benem. Žena ho po desetiletém soužití na farmě opustila, už ji prý život na samotě jen s pár ovcemi omrzel. Přitom to byl původně její nápad vše ve městě zanechat a odstěhovat se sem i s jejich synem. Marek byl nyní dospělý a pracoval kdesi v Austrálii jako vědecký pracovník. Zrovna dnes měl volat. Po synovi se mu někdy stýskalo, ale jinak tady byl spokojený.

Zdeňkův džíp pomalu stoupal lesem do posledního kopce před vjezdem na jeho pozemek. Bylo ten den hrozné vedro, tak si v duchu říkal, že si v chalupě konečně pustí tu jinak zbytečnou klimatizaci, kterou si  bývalá žena ještě za svého pobytu vydupala. Už pomalu vyjížděl z lesa, po levé straně už se mohl kochat pohledem na pastviny. Náhle koutkem oka na pravé straně mezi stromy zaznamenal nezvyklý pohyb. Instinktivně dupl na brzdy a dobře udělal. Z lesa se hnalo obrovské stádo srn. Jak splašené se rychle hnaly přes silnici a přitom zakopávaly jedna o druhou. Stejným tempem pokračovaly přes jeho louku do dálky.

Tolik srnek pohromadě a tak divně se chovat ještě neviděl. Jakoby je něco nebo někdo vyplašil. Navečer raději zkontroluje velkou ohradu a přitom se porozhlédne po podezřelých stopách. Kdoví, třeba se sem zas zatoulal nějaký medvěd či smečka vlků. Trošku ho nyní znepokojilo i tvrzení vesničanů, že se teď ztrácejí ta zvířata, hlavně domácí mazlíčci. Prý vše, co nebylo pod zámkem, zmizelo. I jemu samotnému před třemi dny ztratil kocour. Byl to sice takový opelichaný tulák a nalezenec, ale co ho nechal před rokem vykastrovat, od chalupy se víceméně nehnul.

Hned jak dorazí domů, zkontroluje pušku. Přeci jen je tu na samotě a může se tu potulovat i nějaké podivné individuum či banda výtržníků.

Zdeněk pomalu dojel před dům, zaparkoval na dvoře a vystoupil. Vzduch se vlnil žárem a slyšel ovce, jak ve velké ohradě neklidně bečí. Donesl nákup do chalupy a pustil klimatizaci, jinak se v noci nevyspí. Vzal si na hlavu klobouk kvůli slunci a před domem pískl na Bena. V tu chvíli si uvědomil, jak je divné, že ho nevítal jako vždy už při příjezdu. Pískl ještě jednou, pes nikde. V tu chvíli začal mít strach, zda i Ben není pryč. Muselo se mu něco stát, nebo ho muselo něco hodně zaměstnat. Jinak to není možné. Sice to nebyl žádný velký mazel, ale bylo na něj spolehnutí. Ještě nikdy se nezaběhl a poctivě hlídal, dokud se jeho pán nevrátil. Když nemohl hned přiběhnout, většinou alespoň zaštěkal. Teď nic. Nejdřív bral Zdeněk stížnosti vesničanů na lehkou váhu, ale teď začal mít tušení, že se asi fakt něco nekalého děje.

Zašel k ohradě s ovcemi, ty neklidně pobíhaly a občas narážely do ohrady. Vodu, krmení a přístřešek měly. Muselo je teda něco vyplašit. Obešel celou ohradu a volal při tom na Bena. Šel tedy pomalu přes louku až k lesu. Neobjevil žádné podezřelé stopy ale ani psa. Když už z něj kapal pot, vydal se naštvaný domů. Než půjde spát, ještě jednou to vše projde a zkontroluje. Snad se jen zaběhl za nějakou vysokou, i když, moc tomu nevěřil.

Po večeři se ještě vydal ven tentokrát i s puškou na obhlídku. Nic podezřelého neobjevil a ani Ben se bohužel neukázal. Citelně se ochladilo, obloha měla oranžový nádech jak před bouří, tak se vydal do chalupy. Poslední dobou je to počasí fakt bláznivé, pomyslel si. Ráno pomalu mráz a odpoledne vedro jak na Sahaře.

Zítra zavolá do vsi na policii, nějak se mu to vše nelíbilo. Až nyní si uvědomil, že mu měl volat Marek. Žádný zmeškaný hovor neměl, tak se rozhodl, že zavolá bývalé ženě, zda s ním už nemluvila. Vytočil její číslo, ale byla nedostupná. Koukl na displej a mobil neměl signál. Opravdu divné, většinou ho tu měl silný.

Po večeři nastavil klimatizaci na příjemných dvaadvacet stupňů a zalehl do postele. Z venku bylo slyšet jen tlumený běh motoru klimatizace a občasné zabečení z ohrady. Ovce se stále úplně neuklidily, tak zítra promyslí, co dál. S touto myšlenku rázem tvrdě usnul.

Chvíli před půlnocí ho probudilo divné hučení a také mu byla zima. V polospánku hmátl po ovladači od klimatizace a vypnul ji. Pak zas hned usnul, byl po náročném a horkém dni dost unavený.

Asi po další hodině ho probudilo nějaké cvakání. Jak po chvíli zjistil, byly to jeho vlastní zuby. Měl zimnici a zuby mu cvakaly o sebe, protože v místnosti bylo najednou šílené chladno. Zabalil se do deky a šáhl po vypínači lampičky u postele. Nešla rozsvítit, asi nešel proud, přesto viděl celkem dobře. Z venku se šířilo na noc podivné, tlumené světlo.

Přes poryvy zimnice celého těla se došoural k oknu a vzal za kovovou kličku u okna, aby se podíval ven. Podlaha ho studila, jako kdyby šel bosý přes zamrzlý rybník.

Přes sklo nebylo vidět. Už to by ho mělo zarazit, ale byl nějak zesláblý. Vzal za kličku a trhnutím otevřel okno. V ten moment nevěděl, co ho šokovalo dřív. Zda mrazivá krajina za oknem, nebo šílená bolest ze stržené kůže na dlani, kterou vzal za kovovou kliku okna, či příval omračující zimy. Zapotácel se a klesnul na zem. Ležel na podlaze a zíral do stropu, po chvíli už mu bylo příjemné teplo a chtělo se mu zase spát.

Než zavřel oči naposled, přenesl se v poslední polosnové myšlence o dvanáct let zpátky. Viděl jejich syna, který se zápalem vyprávěl, že archeologové nacházejí zmrzlé mamuty ještě s trávou v tlamě a tudíž doba ledová musela přijít náhle. Taková blbost, pomyslel si tehdy.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

23.05.2019 07:47:06Johanakrupa

K3. Ano, souhlasím, nyní už vím, o co jde. Děkuji. Teď se k ní vrátím a ještě ji trošku doupravím :-)

22.05.2019 18:27:19K3
redaktor prózy

Johano, rád bych povídku nminoval do PM, jestli souhlasíš.

04.05.2019 11:47:13Johanakrupa

Díky, budu se snažit   :-)

04.05.2019 08:59:00Gora
redaktor poezie a prózy

Johano, zadala sisi hlubší kritiku a my se snažíme, každý podle svého stylu a názoru, dát ti rady, aby tvé povídky měly vývoj k lepšímu. Věř, že se to stane, pokud se nad kritikami zamyslíš a dle uvážení něco poopravíš. Jsem na několika serverech a nejlépe právě tohle - se skutečným hodnocením, nejen s pochvalou - svede právě server Písmák. Vyrostlo zde hodně dobrých povídkářů, kteří začínali z nuly. Ty máš dobré nápady a solidní styl, jen ho vypilovat!

03.05.2019 15:02:59Lakrov
redaktor prózy

Někdy stačí  přečíst si to sám(a) nahlas a zdá-li se autorovi, že v ho tom textu něco zdržuje... tak se mu to nezdá :-)  

03.05.2019 14:56:31K3
redaktor prózy

Určitě mají chlapi dost pravdy, když se to bere do detailů, Tady je na místě trochu pokory, nemyslím před nimi, ale před tím psaním. Na to ale každý příjde časem sám. Zkus se za rok za dva k povídkám vrátit. A sama budeš škrtat a divit se proč to tam je. To je ale přirozené. Když se čte, aniž by se hledaly chyby, a nechá unášet dějem, má to sílu, takže struktura povídky je dobrá a to ne nejdůležitější, na ní se dá stavět.

03.05.2019 14:41:33kvaj
redaktor prózy

To nemá. Já ti to však nevnucuji. Napsal jsem své postřehy a nabídl ti některé informace, kterých jsem za léta nabyl. Je na tobě, jak s tím naložíš.

03.05.2019 14:30:39Johanakrupa

Kvaj- ano, přesně chápu, jak to myslíš. Přesto si myslím, že většina vět a slov v této povídce svůj účel má..

03.05.2019 13:59:45kvaj
redaktor prózy

O to nejde, jestli je povídka krátká nebo dlouhá. To jsi mě špatně pochopila. V povídce, v které nechochází k vnitřnímu vývoji postav a je založena na příběhu a hlavně na pointě, jde o účelnost použití výrazových prostředků. Každé slovo v ní má hrát. Pokud třeba popisuješ krajinu, pak ta krajina musí hrát v ději nějakou roli. O co běží v povídce, vystihl skvěle Anton Pavlovič Čechov, jeden z nejlepších povídkářů v dějinách literatury, když řekl - pokud v povídce visí na začátku puška na zdi, pak se z té pušky musí vystřelit a úplně nejlépe je, když zastřelí hlavního hrdinu.

03.05.2019 13:40:15Johanakrupa

Kvaj- no, nějaké povědomí, co je telegraf, mám :-). Co vím jistě, je, že ho nepoužívali už ani moji rodiče. Snad v dětství..

Já si stejně myslím, že povídka nemusí být krátká. Kde je psáno, že by měla být krátká a stručná? Vše přeci záleží na vkusu i náladě čtenáře..

No možná, že bych tedy měla psát raději romány. Tam bych se snad do sytosti vyřádila :-)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.