Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+1 neviditelných
Podléhám
datum / id08.05.2019 / 496091Vytisknout |
autormimikula
kategoriePovídky
témaRomantické
zobrazeno93x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Podléhám

Tušila jsem, že se něco stane, už když jsem se chystala vyrazit. Je to tak vždycky, jakmile se mi někam nechce, jakmile si říkám „být doma, tak udělám tisíc užitečných věcí“, tak se odehraje něco … co chci a nemám na to nárok …něco, co by se odehrát vůbec nemělo….

„Ahoj, já jsem Martina“ … „Ahoj, já jsem Dominik“ … a v tom momentu už tuším, že z toho může být kolosální průšvih. Zvlášť když ten Dominik má oči, ve kterých jsou ty nejtajemnější zákoutí a hned od začátku se do mě vpijou … a už mě nepustí…. A zvlášť když ta Martina má doma báječnýho manžela a dvě ještě báječnější děti. Tohle prostě dobře nezačíná a ani nekončí … ale je to tak krásný…

První pivo mi přistane na stole a říkám si, jak je příjemný, že mě ještě někdo vnímá jako přitažlivou. Příjemný to je, ale vím, že to nesmím nechat přerůst tam, kde to nepůjde ukontrolovat. Dominik přitahuje mojí pozornost jako magnet. Po druhém pivu začínám tušit, že se děje něco, co pod kontrolou úplně nemám. Mám dojem, že ani mít nemůžu … nebo možná i trochu nechci. Po těch letech manželství najednou přijde někdo, kdo po mě od prvního momentu touží, je mu to vidět na očích a ta hra je prostě opojná. Stokrát do minuty si říkám, že kdybych to pivo nepila, byla bych silnější a stokrát si odpovídám … hoď to za hlavu.

Koncert je v plném proudu a já se oddávám rytmům, tančím, zpívám a doufám, že z toho vyváznu bez šrámu na duši …. Dominik doufá v pravý opak a jako by náhodou se ke mně přiblíží tak, že se dotýká mých zad. Čím dál tím víc tuhnu a stejně tak silně, jako doufám, že se ke mně zezadu přilepí, doufám i v to, že odejde někam pryč, strašně daleko… a nebudu vystavená tomu strašnému pokušení. Jenže najednou se v mém pase octnou dvě příjemně teplé dlaně a něžně mě k sobě přitáhnou. Cítím, že to je přesně to, co tak moc chci … jenom proto, že mi to chybí…že mi chybí to jiskření, ten náboj, to napětí…

Hrajou božsky. Kapela, kterou jsem poslouchala v době, kdy jsem prožívala nejsilnější zklamání z lásky, jaké jsem kdy zažila. Chce se mi brečet dojetím, chtěla bych cítit tu něhu, ten zájem, to všechno, po čem jsem tenkrát toužila… Dominik mě pohladí po vlasech a mně se málem podlomí kolena. Nejde mi o něj, jen o tu atmosféru… o ten zájem… jsem sobec!

„Jdu pro pivo!“ rozhodnu se uniknout z toho vnitřního boje. Jenže Dominik se nevzdává, jde automtaticky se mnou. Ve frontě na pivo už nečeká na žádnou lepší příležitost … přitáhne si mě k sobě a zančne mě líbat tak, že mi kolena vypoví službu. Jsem ztracená. Marně vysvětluju, kdo na mě doma čeká, marně se bráním … vždyť já se vlastně ani bránit nechci…podléhám…

„Jak sis to užila?“ … „Bylo to fajn, hráli skvěle…dobrou noc zlatička moje…dobrou noc, lásko, miluju tě…“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

15.05.2019 11:22:34mimikula

Děkuju všem za vaše reakce a komentáře, jak ty pozitivní, tak i negativní. Vážím si toho :)

10.05.2019 08:05:22K3
redaktor prózy

Příjde mi to jako zápis z rozmaru někde v hospodě.

09.05.2019 16:46:16Zdenda
Banalni. Nuda.
09.05.2019 15:08:58Lakrov
redaktor prózy

Dočteno, takže komentuji. Četlo se to dobře, má to zvláštní atmosféru,  představitelně popsané protagonistčiny pocity.  Jen mi na konci jako by něco chybí, ale ono tam vlastně asi nic nechybí,  jen to na můj vku skončilo přiliš náhle a obvykle -- což jiní čtenáři  naopak ocení.  

08.05.2019 12:28:28ysslandia
redaktor poezie

Na mňa kúsok veľa trojbodiek. Možno by som toho manžela nevytiahla hneď v úvode, nakoľko po vybalení manžela, to už bolo dosť vybalené na čitateľa, čiže predvídateľné a stratilo to možno ten moment prekvapenia a pointy, ktorý by sa dal vygradovať v závere. 

08.05.2019 09:41:26qíčala

hezky napsané :)

08.05.2019 07:32:18hero of solitude 6

Jsem pro, pro podléhání. První pivo přistane na stole atd. Supr. Na posmáku, ve světě radostných sluncí, vlnek na vodě, geologických kladívek, košíčků po babičce a jinejch hrůzo-lží, aspoň tyhle presexuální sny dýchají.

 


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.