Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+2 neviditelných
Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU
datum / id15.05.2019 / 496270Vytisknout |
autorvesuvanka
kategorieOstatní nezařaditelné
témaPřírodní
zobrazeno122x
počet tipů21
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Reportáž už tu kdysi byla, ale trochu jsem ji upravila a přidala obrázek...

Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU

Z JEDNOHO DÁVNÉHO VÝLETU

Boreč je menší znělcový vrch v Českém středohoří s nadmořskou výškou 446 m. Nachází se asi 5 km západně od Lovosic. Patří k dalším přírodním unikátům v Evropě. 
Jeho geologickou zvláštností jsou tzv. "ventaroly" - výdechy teplého vzduchu z některých míst na vrcholu kopce v zimě. Čím větší je mráz, tím výraznější je tento jev. Není to však doznívající vulkanická činnost, jak by se na první pohled zdálo.
Při podrobnějších průzkumech bylo zjištěno, že v puklinách mezi kameny se v létě ohřívá vzduch, který pak v zimě uniká jako komínem. Vodní páry z vystupujícího vzduchu, který může být teplý až 16 stupňů Celsia, se srážejí a vytvářejí dojem kouře. V místech těchto ventarol se to pěkně zelená, i když jinde je sněhová pokrývka. Dokonce mohou rozkvést i fialky... 
Botanickou raritou je výskyt játrovky borečky (jejíž název je odvozen od této lokality), která se ve střední Evropě vyskytuje pouze na tomto místě.

Květnové ráno roku 2002 prozářené sluncem slibovalo pěkný výlet, na který jsem se moc těšila. Cesta vlakem uběhla v příjemném rozhovoru s výletníky, jejichž cílem byl Říp. Naše cesta směřovala k vrchu Boreč. Napřed jsme se zastavili tak jako každý rok u studánky, kterou jsme vyčistili, a pak pokračovali k úpatí Borče. 

Tentokrát jsme se zaměřili na květenu.  Louka na úpatí nás přivítala  mnoha rozkvetlými prvosenkami. To bylo překvapení! Tolik petrklíčů na jednom místě jsem ještě snad neviděla - byly zejména přibližně ve středu louky, směrem k okrajům spíše "rozseté". Další krásnou rostlinou, která se nám představila velkými červenofialovými květy, měnícími odstíny do modré až azurově modré, byla lecha (hrachor) jarní. Lecha si vybrala své místo v levém horním okraji louky, zatímco na opačném konci začal kvést pryskyřník a na hranici lesa zářily bílé květy ptačince velekvětého.  Středohorské louky na mě často množstvím a barevností květů působí jako mozaiky.

Posadili jsme se a obdivovali malebné panoráma Středohoří. Přímo před námi se tyčil Lovoš, nad nímž se objevovaly mráčky. Kletečná, Ostrý a Milešovka byly ve slabém oparu. Sluníčko příjemně hřálo, jen chvílemi foukal chladnější východní vítr.
Nad loukou poletuje bělásci a pak se tu  objeví větší rezavý motýl s tmavými skvrnami, který  jen rychle přeletí, několikrát se vrátí, ale nesedne si, takže nemohu motýla blíže určit. A kdo nám dnes zpívá? Budníček lesní, sýkorka, drozd, strnad luční a někdo z pěnkavovitých.  

Opustíme louku a jdeme při okraji listnatého lesa, kde ještě kvete sasanka hajní. Jaterníky už odkvetly, zato se můžeme potěšit jejich mladými svěže zelenými listy. Jiné listy nám prozradí, kde pokvete mařinka vonná, mochna husí, jitrocel a další rostliny. Trnky jsou obalené drobnými bílými kvítky.  Keře, často hustě rostlé, lemují louky i pole, což dodává krajině malebnosti, ale je to především výborné zázemí pro ptáky a zvěř. Naši pozornost upoutá "ostrov podbělů" odkvetlých i kvetoucích. V poli, které se již zelená, tu a tam kvete maceška rolní (Viola arvensis).  Zahlédneme babočku paví oko, která nám udělá radost a usedne na cestu.

Sluníčko se schovává za mraky, které rozhání vítr. Pozorujeme stíny mraků prohánějící se po kopcích. Nádhera!  A mně se vybaví dávná, prádávná doba, kterou žádný člověk nepamatuje. Tehdy se tu odehrávalo bouřlivé drama ohně, kdy země se chvěla a burácela, do výšky vystupovaly sloupy kouře s černým popelem,  tryskaly fontány rozžhaveného kamení a rozlévaly se  řeky lávy. Následovala doba, kdy vyhasly krby, vychladla láva a krajinu modelovaly chladné živly, ale jiskra ohně zůstala - rozdává život a radost v barevné kráse, vůních i zpěvu.

akvarel
Sken%2098.jpeg

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

20.05.2019 23:26:51vesuvanka

Lenko, děkuji za přečtení a milou odezvu. Moc mě těší, že máš pro botaniku slabost - napovídá i Tvůj nick :-))) Lnice květel je krásná kytička.

20.05.2019 19:06:22Lnice
Pěkné, líbí se mi nejvíc botanické pasáže, mám pro botaniku slabost :)
18.05.2019 21:24:07vesuvanka

Liduško, těší mě, že se Ti líbí, děkuji za zastavení a milá slova :-)))

18.05.2019 20:10:53Alegna

Pěkné a milé vyprávění s obrázkem

17.05.2019 21:12:43vesuvanka

Růženko, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Zeleň byla tehdy skutečně svěží - v roce  2002 pršelo hodně i na jaře.

17.05.2019 15:23:23RUZIGEL

Jano,dík. Jako bych tam byla s tebou.To vvše, o čem tak zasvěceně píšeš,úplně zbožňuji.A ta svěží zeleŇ na tvém krásném obrázku!,

17.05.2019 08:32:43vesuvanka

Entropia - přesně tak jsem to zamýšlela, ve Středohoří jsem silně vnímala sopečnou minulost krajiny v jejím reliéfu (mezi našimi ostatními krajinami působí exoticky), kamení a bohaté květeně. Děkuji za zastavení a milý komentář :-)))

17.05.2019 01:05:16Entropia

Poslední odstavec je poetickou tečkou za malebným "dokumentem". Jako by obrázkem probleskávala dávná sopečná minulost.

16.05.2019 22:54:10vesuvanka

Diano, potěšila jsi mě svojí návštěvou a milým komentářem, děkuji :-)))

16.05.2019 18:34:14Diana

Nádherné, svěží, voňavé! Díky, Jani, za krásný zážitek :-)****


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.