Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak všichni pršíme

17. 05. 2019
0
2
192
Autor
Kingman

~~                            Jak všichni pršíme

Přijížděl jsem  k náměstí lidé čekající na autobus se dívali jedním směrem ztrnulí hrůzou. Zvolnil jsem a ruce se mi chvěly na volantu. Trvalo jen  několik mžiků než se  všechno  rozhýbalo. Takhle nás  civilizace propaluje zkraty  do našich vnitřních krajin.
       Lidé už zase chodí  strach snad nikdy nebyl všechno je normální. Ulicí běží obrovský pavouk a kusadly  přeštipuje mladé lipky. Lidé se tisk¬nou do výklenků a ti šťastnější  v tramvaji. Vyděšenými pohledy sledují  let eskadry   obřích nůžek pronásledující prchající chodce.

      Natíral jsem kredenc vztekle  barva se mstila a sté¬kala kam  neměla  taky ředidlo se pařilo. Nechtěně jsem fetoval. Ležím v posteli s vysokou  horečkou  konsilium doktorů  nevěřícně protřepává teploměr. Plašivými pohyby hasí doutnající pokrývku. Potápí  mě do  ledové  řeky - zkou¬šejí   hypotetickou novinku. Klesnu u břehu na dno  a křečovitě se zachytím olšových kořenů. Potápěč se  mnou měl  spoustu  práce a  stejně  mě z vody vytáhl  mrtvého.
       Zmatkovali. Líbavě mi dýchali do krku měl jsem co dělat  abych se  nesmál jak to lehtalo.  Technik u přístrojů si piloval nehty  pak všechno vypnul a něco utahoval.  Dohadovali   se  div  ne  boxováním zatímco  mi zuby drkotaly  zimou.  Radostně  volali: Konečně!  Žije! To byla poslední slova která jsem slyšel před smrtí.
        Visela nade mnou jablka jako kozičky patnáctileté chtěl jsem se vymočit do trávy ležel tam pes. Zaplakal  jsem osamělostí. S mnoha moudrými ale mrtvými  vedu  už  dlouho  rozhovory. Někdy jsem   z toho  podchlazený jako bych buzeroval ledovec. Utíkám potom  za nemoud¬rými ale živými.
       Hulákám  do sklepního okénka kde v prostoru zú¬ženém parovodem  poskakují dva za pingpongovým sto¬lem. Pěšinka  se  neomylně vine  městskou džunglí  k demižonu vína. Ráno je nemyté a nečesané. K záchodové  míse svítí zelená. Demižon duní prázdnotou.

      Chvilka ticha nechala zaznít podkovám. Vyhlížím kdo k nám jede. Na kozlíku parta ve dvou zpitá do němoty. Koně jdou popaměti v bzučení much. Vzlétly z hromady zahníva¬jících rybích  hlav.  Blíží se hladový  pes. Teď někdo vy¬křikl vztekle žensky s lamentací. Nešla po silnici smrt? Mouchám se kovově lesknou křídla a na dvorku liják. Chvilku  i strach  že někdo fotografuje bleskem. Nejdůležitější  je  déšť protože prší  už milióny let.  Já  teprve sedmačtyřicet. Pršíme  všichni někdy od  kolen dolů jindy od pasu nahoru. Proměněni do  tekutosti prahmoty bubláme v okapech.
       Zase jsou tady mouchy  jakoby je někdo vrátil že mě špatně zmapovaly. Lezou po modrých šponovkách a nevědí  že to jsou kalhoty po tchánovi. Nevědí  o  něm  nic já o  trošku víc. Zbytečně něco mouchám vysvětlovat. Lezou po něčem co považují za hory a smradlavé doly a zatím to jsou kalhoty po tchánovi. Mrtvém sebou samým odneseném.
       Kdysi jsem miloval matku na délku pupeční šňůry. Jak je tomu dnes? Sedím  s tátou u nemocniční postele drží ji za spící ruku. Spí i slova vyřčená  za  padesát  let.  Lesem běhají černí ptáci s bílými náprsenkami . Zlobně nahlí¬žejí za duby  na  lidi si zatím netroufnou.

 


2 názory

Lakrov
05. 06. 2019
Dát tip

Hned od začátku si říkám, že se do toho nemohu začíst. Možná je to kvůli  nedostatkům v interpunkci -- hned první věta je špatně čitelná  (...Přijížděl jsem  k náměstí lidé čekající na autobus se dívali...)  Tohle asi není text pro mě, říkám si po přečtení dlasích dvou odstavců,  přeskakujícú z tématu na téma.  Přeju lepší čtenáře.  


Gora
18. 05. 2019
Dát tip

Poeticky vnímáš a píšeš, nejspíš poezii v próze - ale bez interpunkce je čtení hodně obtížné, navíc se spoustou roz - dělených slov... takhle to asi moc lidí nebude číst.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru