Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+10 neviditelných
Kdo jsem?
datum / id07.06.2019 / 496782Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieMiniatury prozaické
témaPsychologické
upřesnění kategoriebáseň v próze
zobrazeno147x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

báseň v próze, jaro 2019

Kdo jsem?

Můj kamarád by mohl napsat (kdyby byl spisovatelem a ne veterinářem a kdybych konečně zvolil schůdnou životní cestu):

 

Znal jsem jednoho Bóje, Bohem nepolíbeného bohéma z Boiohaema, Čecha z Čech, nepřizpůsobivého spoluobčana rodu a tváře slovanské. Říkali jsme mu Vávrus nebo Vávrusák. Tenhle Vávrus mi vždycky tvrdil, že napíše román, vlastní životopis. Neustále mi opakoval: „Vake, je třeba to hodit na papír. Hodím to na papír!“ To pravil i před tím, než si s konečnou platností hodil mašli.

I psy se živí z drobtů po dětech. Těch pár drobtů po Vávrusovi jsem sebral já, hladový pes. Teď chci konečně uspořádat hostinu pro Vávrusáka, toho Vávrusáka, kterého vzal čert.

Vávrus se neuměl smát, ale já to umím a budu to dělat za něj.

Z Vávrusákova rukopisu jeho vlastního životopisu nazvaného prostě Jsem se dochovala jediná stránka:

 

Jsem gorila vyšlá z lůna matky, anglický král Jindra Osmý, navždy labilní anatom melancholie, nejmenší částečka hmoty, poslední Mohykán.

Jsem pravdivý lhář, nepodložená hypotéza, syntéza nebe a pekla, jsem cholerický, melancholický, bláhový, pyšný, líný, jsem opilý koráb Rimbaudův, pramen Villonův, zločin Vilémův, loďka bláznů, sedlina tmy, zdánlivý paradox, zázrak moderní vědy, obraz Boží, makedonský velemlok, Čech jako poleno, romantický básník – kralevic, mladý cikán a mnich, poutník, nemrtvý, neživý, beztělec, nádoba hříchu.

Jsem plavec Rimbaudův a Máchův, opilec, obézní mastná bublina, hokejový fanoušek, kurevník, skoro panic, rakovinný polyp na řiti lidstva.

Jsem havlista, sluníčkář, pravdoláskař, demokratický diktátor, svrchovaný blázen, panovníček vesmíru, levoboček Ježíše Krista, schizofrenik, oběť Rorschachova testu osobnosti, praotec Adam, opilý Noe, těhotný lenochod smradlavý, Zajíc Březňák, Filip Vávra, Edmond Dantes, plukovník Aureliano Buendía, milenec bez milenky, muž bez ženy, člověk, stín, vášeň a chlad, tichý blázen, tichošlápek, řvavý rváč, alfa i omega, poslední i první, ten živý.

Jsem velikáš, Caligula i Nero, Gaius Iulius Caesar, nepochybný Napoleon, primát, velký savec, poslední slovo evoluce, nadržený samec.

Jsem vědec, objevitel Ameriky. Nemám ani ponětí, kdo jsem, ale jsem ten, kdo má sen, kdo drží pero a píše, žertéř, minnesanger, truvér a trubadúr, revolucionář, průměrný básník, odlesk kovu, žaludeční vřed.

Jsem nesmělý, hloupý služebník služebníků, Štěpán Dedalus, Leopold Bloom, Odysseus, renesanční typ, nelidský člověk, idol, fetiš, inkoustová skvrna, ruka a pero, historik, nedostudovaný kolega, bojovník, osmý statečný, snob, láva, magma, smegma, jsem člověk jako každý jiný – výjimečný.

Jsem poslední ratolest po meči vymřelého rodu Oráčova, děkan kostela pražského, jsem sen, pravda a lež, vesmír, černá díra, řiť, čas a pyramida, jsem feudál, aristokrat ducha, jsem, prostě jsem.

Byl jsem dítě a teď jsem velké dítě, nikdy nebudu dospělý, nikdy nebudu dovršen, nikdy nebudu ve své úplnosti uskutečněn.

Jsem sám, osamělý samotář, ostrov, který nepatří k žádnému světadílu, John Donne, Charlie Chaplin, hypomimický tulák po hvězdách, labužník orálně i análně fixovaný, Oidipús – král, největší, menší, ten nejmenší ve vesmíru.

Jsem marxist levý, což o mně žádný neví, invalidní důchodce, socka, trpím slovním průjmem, jsem slovní salát, spisovatel, egoista, individuum s nebezpečnými rysy, buřič a anarchista.

Jsem závislák, alkoholik, jsem tím, čím nejsem; nejsem tím, čím jsem. Jsem. Existuji. Myslím, tedy jsem. Cogito, ergo sum.

Jsem sám sobě k smíchu, jsem bolestný kámen, prase, stejnocenná jednotka s člověkem, erotoman, cínový vojáček v malé špinavé válce.

Mám smíšenou poruchu osobnosti, jsem praštěný básník, jsem vyčerpaný a přece se nedokážu vyčerpat, jedu na vlně, jsem dobrý člověk, špatný člověk, nemohu a dýchám, zvedám se a padám, jsem člověk – zahrada širá, inteligentní lidská bytost, jednota v různosti, jednota cest, perfektcionista.

Chci se zlepšit, bojovat, žít, cestovat, jsem třicetiletý muž, nejsem chlap, jsem slaboch, bojuju, žiju, dýchám, píšu, čtu, miluju, chci milovat, jsem synem svého otce, jsem vášeň, víra a pád. Trpitel. Rozervanec. Dítě. Syn. Nespoutaný čurák.

Jsem.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

14.06.2019 18:23:27Zajíc Březňák

Lady, děkuji za návštěvu.

14.06.2019 11:05:44LadyLoba

Na mne moc dlouhe i kdyz zaujalo, ale ne natolik, abych to chtrela docist :-/

09.06.2019 10:29:30Zajíc Březňák

Rendle, tak mladě se zase necítím :-D Příště se budu snažit o menší míru falešné skromnosti, protože když se člověk nepochválí sám, kdo to udělá za něj? :-D Zapomněl jsem tam napsat, že jsem taky Arnold Rimmer b.d.p. (bronzový diplom za plavání).

09.06.2019 09:02:12starej Rendl

Tento text je čirou esencí mladické sebestřednosti a nevyzrálosti, a tedy vůbec nepojmenovává to, čím autor skutečně je jakožto člověk, namísto toho předkládá horu nabubřelých nesmyslů, jejichž falešná skromnost až bolí.   

09.06.2019 07:59:57Silene

Možná je ta próza dobré rozhodnutí, Filipe - 

zvlášť jestli máš při své invenci a verbální zásobnici :) k dispozici též schopnost vystavět příběh s dějovou linkou.

09.06.2019 07:27:56Zajíc Březňák

Silene, děkuji tedy za to, že jsi to nakonec přece jen přečetla celé. :-) Těm mým básním z poslední doby něco chybí, to vím. Snad začnu psát zase osobitě, byť teď bych se chtěl věnovat trochu víc próze, protože jsem ji tak dlouho zanedbával.

08.06.2019 17:25:21Silene

Filipe,

stálo mě nesmírných pokusů se tím pročíst, třikrát jsem vzdala anebo zkusila třebas jen střed či náhodnou výseč textu. Nyní konečně na jeden zátah. Myslím, že chápu, proč jsi potřeboval sestavit takový elaborát, docela bych řekla, odměřil jsi mu délku přesně akurát, víc už by bylo strašně moc. 

A řeknu ti i proč jsem jej chtěla dočíst, ačkoli ve mně vzbuzoval zpočátku značné rozpaky - pro tu obsaženou kadenci, pro jiskru, kterou se ti v posledním čase nepodařilo dostat do těch stylisticky nemastně neslaných básní, jakkoli třeba určitou myšlenkovou snahu za nimi vytušit šlo.

Tahle zvolená forma byla rozhodně dobře, ačkoli asi průběžně a zákonitě schytáš pár očí v sloup. Kéž by ti zdravé naštvání opět pomohlo s případným nezdravím!

08.06.2019 13:54:36Zajíc Březňák

Díky, Luzz. :-)

Díky, qíčalo, jsem rád, že jsi. :-)

08.06.2019 07:56:53qíčala

:)) přiznávám - trochu dlouhá zpověď, ale bavilo mě :) hlavně že to nejsem já. Teda něco jsem :)) Jsem.

07.06.2019 22:08:06Luzz

jako román bych to vzdala po té první stránce, možná už mnohem dřív...

já nevim, ale - asi ti napíšu něco podobnýho jako minule - pokud vezmu jen ten text, jak leží a běží, tak mi to připadne jako takový pubertální sebeobjevování, kdy jakože tak trochu získáváš nadhled, ale pořád je to dost sebestředný... ale každopádně to chápu, ne, že ne... kdyby mi bylo tak o dvacet míň, tak mě to asi bude bavit víc... i proto, že kdybych se hodně snažila, tak něco podobnýho najdu ve svých starých věcech taky, jenom je to napsaný v ženským rodě :)


|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.