Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

+14 neviditelných
x ohlédnutí zpět x
datum / id10.06.2019 / 496833Vytisknout |
autormaková panenka
kategorieVolné verše
zobrazeno25x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
x ohlédnutí zpět x

fotky

 

otáčím zažloutlejma stránkama

ještě starším albem

 

černobílý fotky

se drolí při doteku

 

a ta omamná vůně připomíná

dědu

to ještě babička nosila

mámu v břiše

 

přejíždím prstem po té

jen tak opatrně

aby se nerozpadla

 

a na poslední stránce

vylisovaný čtyřlístek

 

 

tráva

 

pryč s modernou

šlápoty z bahna

 

kdosi nás učil

boty si nejdříve očistit

 

až se k tomu postavím čelem

a písmenka rozházím po papíře

tak, až nepůjdou seřadit

pěkně do zákrytu

tak, jak to chce táta po stéblech trávy

když ji seká

tak, jak to chce sousedka, když

trhá květy sedmikrásek

protože jí tam prostě vadí

 

nechápu

a já okořením trávu pampeliškami

 

 

 

podmračená

 

až už i nebe bude suché

a ty ztratíš slzy

já nebudu chodit do školy

ach, ta šikana

je jak velryba rybožravá

vyvrhnutá z chřtánu mořského

 

tajně doufám v Pinokiúv nos

a mezi zuby skřípe hlína

 

zamknul jsi okno a já?

jsem podmračená

a chci pršet

jsem beze slov

a na okenní tabuli jemně

ťukám

 

 

 

ovčí

 

cit:

Klubíčko Janička

osůbka divná

tichá to sousedka

pomalu pomalu

začínam chápat.

--------------------------

nechápala a já také ne

aspoň tenkrát ne

bylo to těžké

ale, maturu mám

 

kamarády nemám

 

ona? odjela do Prahy

a já? zůstala v Plzni

 

hlavou mi zní divný receptory

ach, co jen ty léky dokážou

 

venku bečí ovce, a to souosed řikal

že už žádný ovce nechce

 

asi se převleču do vlněnýho svetru

a pudu za ovcema, říct jim

ať už nebečej

beee

 

každý sám

 

zvony bily půlnoc

ten zvuk

popohnal mé myšlení

do nicotnosti mrtvých

 

pamatuješ, jak jsme stáli

pod kostelem, jen tak spolu

a sledovali první sníh

 

teď se moc omlouvám

ale uběhl dlouhý čas

a my? stojíme každý sám

s někým jiným

každý pod jinou věží

 

 

 

čtyři

 

po ránu sis česala vlasy

 

slunce prosvítalo oknem

a dopadalo těmi tisíci paprsky

která osvítila tvůj půvab

 

v tu ránu jsme tu byli čtyři

já, ty, a naše odrazy v zrcadle

 

 

 

peří plameňáků

 

do řeky padl můj stín

neuměl plavat

chytala jsem ho na udici

neviditelnou, pevnou

 

z měsíčního svitu

 

zrcadlí se na mě

z rybích očí

 

z kavárny se linula písnička

dávno zapomenutá

 

pod křídly plameňáků

jež nachytali růžový odstín

svého peří

do své tajné malé hrací skříňky

 

zkus ji otevřít (?)

 

 

 

fotka

 

ach, ten odstín mokré

dříve zrcadlily vedle mne i tebe

teď tě odnesla voda

a já mám oči pro pláč

 

naše duše se nesly

na rybích šupinách

dala jsem ti jednu pro štěstí

 

víš, už je to dávno

a tebe mi připomíná jen fotka

z maturitního plesu

pečlivě schovaná

aby vzpomínka nevybledla

 

 

 

velkoměsto

 

šli jsme městem

a lampy blikaly

chvíli jako bys

 

byla a pak zase nebyla

utopena v moři velkoměsta

 

město pulsuje svým rytmem života

v hudbě taxíků

zjišťujem, že ptát se

tak kam to bude

je tak běžné

 

jako život jepice

 

 

jablko

 

foukneš, a všechno je jinak

jsem sláma na podzim

do které spadlo nahnilé jablko

 

vnímám jen obrysy

kolemjdoucích lidí

které nabodlo se ptákům na zobák

 

a protože snům nevěřím

 

ach, zas ta probdělá noc

 

 

mír

 

končí válka a na mne ještě prší rány

jména koncechtivých

nemůžou, k zemi padaj

 

pod větrem

a prvních slunečních paprscích

řekla ti to své ano

 

rozpočítávání je jak kulky do srdcí

a zní to tupě v hlavě

je mír, je přece mír

 

a ta poslední z toho deště

(končí válka)

 

 

 

 

slavík

 

jako stádo ošlapaných bot

nožem tne!

a prší červená

by mohli v zem ulehnout

 

na nedaleký hřbitov

kde slavík už dozpíval

a pak k zemi pad

docela neslyšně

 

snad soucítil s vojákem

 

to ticho ošlapaných bot

 

 

 

prázdniny

 

před školou se hemží dítka

a já leč taky dítko jsem

sleduju ostatní a přemýšlím

 

tak zase na novo říkám si

 

za chvíli jsou tu vánoce

pak velikonoce

a pak prázdniny

kdybychom to brali den po dni

tak se nedopočítáme

tak hup a hop

prázdniny!

 

 

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

|< <
> >|

10.06.2019 18:17:51dievča z lesa
vďaka za trávu okorenenú pampeliškami a všetky ostatné miniatmosférky

|< <
> >|
Všechny kritiky na jednu stránku



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Veškerá autorská práva na jednotlivá díla náleží výhradně jejich autorům. Právní odpovědnost za obsah uveřejněného díla nese jeho autor v plné míře.