Nedává mi spát

se sbírky Probuzení

Kolik tváří má září?

Kdo mi odpoví?

Snad polekané hejno husí? Snad nezorané země kusy?

Němé ryby v proudu vody? Vážka Bětka, co tu loví?

 

Mlčí…

Koho se mám ještě ptát?

 

Snad opuštěných chmelnic duší? Hájovny, které samota moc sluší?

Či v kornoutech se rojících, opilých komárů bzučících?

 

Mlčí…

Odpovím si tedy sama.

 

Září má tvář stříbra tmy,

jež přechází do zlatého dne.

 

Září má tvář větrnou,

když miluje se s ozvěnou.

 

Září má tvář hudební

plnou houslového fidlání.

 

Září má tvář podkovy.

Jablky se směje.

I listovými loďkami, když z přístavu je pouští.

I letícími srnkami a hnědounkými poli…

I vzpomínkami na Tebe!

Ač

srdéčko mne bolí…

---