Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

LEGUÁNI

06. 07. 2019
5
4
344

Čelem snímáš 
otisky skleniček.
Zobeš moje narážky, 
mandličky s popelem 
a číšnici z ruky.

Řveš na holky, 
co škemrají o autogram:
- Miluju svoji ženu! - 
A mrkneš, co na to já.
(Luční koník po zásypu hnojivem.)
Přihrávám další flašku. 
- Jasně, na tvoji ženu! - 
A mrknu, co na to ty.

Řveme smíchy
a kručí nám v břiše 
po samotě.
Po životě bez kroužků, 
bez otázek.
Bez vlastních žen a mužů.

A jak nás to uvnitř drtí, 
recykluje a třídí,
přestáváme vnímat 
obrazy kolem 
i jeden druhého.

Hodinky s rozbitým ciferníkem
stékají do vázy
od Dalího,
ze který trčí 
umělá růže.

Rozpouštíme se
jako svíce
v milevském klášteře
a nevnímáme leguány
s růžovými obojky,
co právě procházejí kolem.


4 názory

a2a2a
02. 08. 2019
Dát tip

Navštívil jsem postupně 11 autorů ze seznamu nově publikujících a bylas první, kde má smyl něco napsat.

text má atributy poezie, rytmus, civilní jazyk a neschází obraznost. Vytkl bych mnohamluvnost, např. poslední sloka by tam vůbec nemusela být a tak, jak je dlouhý, vyvolává  od čtvrté sloky dojem, že jde spíše o vyprávění. Určitě bych protřídil a šel více po podstatném. Ale řekl bych, nevím, jak dlouho píšeš, ale že máš co nabídnout.


Umbratica
08. 07. 2019
Dát tip

Hezká ukázka příjemného jednoduchého civilismu, jaký bych nechtěla nikdy psát. Tip. - A vítám tě tady.


ysslandia
06. 07. 2019
Dát tip

Slušne napísané, vedela by som si to predstaviť teda aj bez tých sviečok,kláštora, umelého kvetu,-ale v rámci celého textu veľmi slušná úroveň.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru