Čas běží - část 2.

A dočkala se výsledku hned následující den. Věděla, že si Marek píše deník, ale ještě nikdy jí z něj nepředčítal, a už vůbec ho dlouho neslyšela mluvit s takovým nadšením.

 

5. dubna 2029

Jak jsem zmínil včera, život není nekonečný a proto ho musím strávit pokud možno smysluplně. Zbavím se všech neproduktivních aktivit, všeho nedůležitého, všeho nesmyslného. Rozhodl jsem se, že si vytvořím škálu, podle které budu moci objektivně zhodnotit každý den.

Pravidla budou následující:

Za každý den musím získat alespoň 100 bodů, jinak to byl den promrhaný. 

Aktivity prozatím hodnotím takto (uvidíme, jak se to osvědčí):

Práce: +40 bodů - není to práce, co by mě naplňovala, ale živí mě, proto je důležitá, navíc zabije většinu času z běžného dne.

Čas strávený s Helenou: +20 bodů - důležité samozřejmě proto, že ji miluji

Kino, divadlo, knihy a jiné kulturní záležitosti: +10 bodů - obohacení ducha

Sportovní aktivity: +10 bodů

Umělecká tvorba: +30 bodů

Vaření: +5 bodů

Domácí práce: +5 bodů

Sledování televize: -10 bodů

Surfování na internetu, sociální sítě: -20 bodů

Počítačové hry: -30 bodů

Pokud toto daný den nebudu schopný dodržet, musím následující den dohnat ztracené body.

"Tak co na to říkáš?" vydechl nadšeně.

 

"Dobrý," usmála se Helena.

 

"Jenom dobrý? Doufal jsem, že do toho půjdeš se mnou!"

 

"Hele, je to super, a jsem ráda, že se snažíš být tak produktivní. Jestli to tobě pomůže, tak fajn, ale pro mě je to trochu moc. Určitě nechci počítat za každý den bodíky jako u pokladny v Tescu."

 

"Jak myslíš."

 

"Hlavně, že máš čas se mnou strávený se mnou za plusové body!" zasmála se.

 

 

---