Nevinen?

„Jezdíš sem a tam jako blázen,“ řekl on.

„To kvůli tobě,“ odvětila ona.

„Kvůli mně?“ zeptal se.

„Ano, kdybys totiž neujel těm jezdcům, nemusela bych tu chybu napravovat,“ na to ona.

„Chtěli mě zabít,“ řekl schlíple.

„Jsi paranoidní, chtěli pouze, abys vysvětlil tu záležitost ve městě.“

„Myslíš to, jak jsem zmlátil toho nafoukanýho šlechtice?“

„Přesně to.“

„Bránil jsem se.“

„On tvrdí něco jiného.“

„On MŮŽE tvrdit něco jiného, má na to peníze.“

„Proto jezdím každý den do města a oroduji za tebe u všech těch byrokratů.“

„Kdy to skončí?“

„Buď tě tady naleznou a zajmou nebo pro tebe vyoroduji zmírňující rozsudek, pak se ale budeš muset přihlásit ve městě.“

„Já nevím, nevěřím úřadům.“

„Já věřím ve spravedlnost.“

„Úřady nepatří do kategorie spravedlivých.“

„Když máš správné kontakty, tak ano.“

„Ty myslíš toho blázna Šeráka?“

„Není to blázen, má více soudnosti než ty.“

„Dobrá, dělej, jak myslíš.“

„No, já si myslím.“

„Ech, jeď už, dnes si uvařím sám.“

„Počítej dny.“

„Proč?“

„Protože Šerák má zítra audienci u hlavního soudce a já musím dnes zařídit několik drobností.“

„Hodně štěstí.“

„Budu ho potřebovat.“

„A kolik tedy dní?“

„Dva dny, pak vezmi koně a jeď do města.“

„Jak budu vědět …“

„Nebudeš vědět, já budu pryč. Nadlouho. Musíš prostě přijet, pak uvidíš sám, buď to dopadne dobře anebo …“

„Anebo?“

Neodpověděla.

„Aha.“

„Vidím, že je ti to jasné.“

„Bohužel. Pojedu v podstatě naslepo.“

„Budu ti držet palce.“

„A já tobě.“

„Sbohem.“

„Nashledanou.“

„Jedině v lepších časech.“

„Tak tedy sbohem.“

Viděl ji jak na koni jede k městu. Snad to dopadne dobře, pomyslel si. Otočil se a hleděl do očí jednomu z vojáků městské hlídky.

„Půjdeš s námi.“