Malým chlapcům

Na okna kapky nezazvoní,

padají za lešením

Ráno si chlapci do rozpaků

hrávají s přirozením

Učitel káže:

„Tyto křivky je radno nechat být!“

Do důchodu jde za dva roky

a už chce mít svůj klid

Martinám, Petrám, Kateřinám

patlají vlásky křídou

Jak jenom vyznat obdiv ženě,

zda na to někdy přijdou…

Před domem v dešti pod lešením

maskují rozpaky,

že šípem srdce probodená

zdobí jim pijáky

Kdyby se tady objevila!

Nikdo se nedívá…

Bydlí na druhém konci města.

Naděje bláznivá…

Kdyby jí Franta sežral jabko

a já ho za to zbil;

z umývadla na moje přání

vylezl krokodýl…

Za ruku vzít ji do letadla

Obletět svět či Prahu

a bezchybně tím strojem přistát

k nim domů na podlahu

            … a tam ji políbit

— * —

Už dávno dům je opravený,

chlapci se nemění

Ve zralém věku stále nosí

své sny z pod lešení

            … a do smrti s ní žít