Zcizení

Co říkáváš ráno,

po noci strávené v cizím těle.

Řekni, kde je či není psáno,

že snad máš zůstávat déle.

Pobledlá tvář a zcuchané vlasy

vždy ráno zbývá z noční krásy.

Neznámá tvář je minulostí,

jen pálí oči a hrozně třeští hlava.

Vše, co přežívá k budoucnosti

jsou pachy z večera a možná ranní káva.

Ona kouše se do rtů, do krve

a slzy bolesti jí z očí kanou.

Ta dívka chtěla jen ze tvých rtů

přijmout lásku nepoznanou.

Však ráno bolest skrývá tvář,

v očích sražená křídla ptáků.

Vše krásné odnesla slunce zář,

co brzy se schová za zdí mraků.

Oni se vlastně nepotkali,

to srdcem nebylo jim dáno.

Jen oči její se večer ptaly

na to, co říkáváš ráno.