Nic se vlastně neděje

„Nic se vlastně neděje.“

„Nic!? Padají domy, lidé hynou, hoří lesy, ale nic se vlastně neděje.“

„Nic se neděje.“

„Kam to spěje? Kdo mi odpoví, když ne ty? Kdo světu pomůže?“

„Nic se neděje, neboj.“

„A když se něco udá?“

„Pak se to bude řešit:“

„Až pak?“

„Vždyť se nic neděje, tak co plašíš?“

„Nic!?“

„Nic.“

„Ale támhle hoří ty lesy…“

„Buď shoří nebo je lidé uhasí.“

„A co padající domy?“

„Lidé si postaví nové a lepší.“

„Hm. A co ti umírající?“

„Každý jednou zemře.“

„A při zemětřesení či při válce je to normální?“

„Můžou si za to sami. Válku rozpoutají vždy oni. A při zemětřesení si prostě vybrali špatné místo k bydlení.“

„Konstatuješ to tak suše, to nemáš v těle kouska citu?“

„Statistiky, pravděpodobnosti, náhody. Mám to rád, na lidech mi nezáleží.“

„Ale vždyť tys také byl člověkem.“

„Dávno. To už je dávno.“

„Takže podle tebe se vlastně díky statistice vlastně vůbec nic neděje.“

„Tak. Nic se neděje. Je to podle tabulek a pravděpodobností náhod. Prostě se nic neděje.“