Exhibice grafomanie II.

Nezanevírám

na génie francouzské

poezie – ani v noci

rozpraskané Rimbaudovy rty

nikdy neoněmí

ruka nezbledne

a nevychladne

na jméně přece

nezáleží

očima

padám na Anděla

unavený noční internetový

chat

úzké pohledy

pas symbolique!

c’est pas symbolique!

naserte si

dnes ještě

znova

ruka po papíře

neklouže

palisáda kláves

alma mater

poezie třetího věku

krása po třech

stech

kilobytech

kus

(cizí)

snadno_a_zdarma.jpg

rozmarně

(po rozmarýnu)

čtu si mezi

tlustými čarami

že je mi dobře

když ještě někdo

umí vydechovat

poezii

(děleno nudná a prázdná

zeď

krát všeobjímající pohled

kocoura Čtyřočka)

při tónech

nejvyšších kláves

chce se mi nahlas

(jen) říkat

smutnou poezii

ale tvůj dar

je jinde

to slunce mezi pomeranči

pár lehčích tónů

pro pastelově měkčí

svět

velká náruč

radost letících rajek

(ne racků)

koruny jabloní

čerstvě po revanši

nabízejí k ořezání

větve na zimu

ale ač zahradník

zůstávám člověkem

(v úctě)