Záhon růží

I.

Inspiraci je možno

načerpat kdekoli

Zde

u vás

dle libovůle jistě také jinde

Jsouc na tomto místě

nemusíš se bát

že se ztratíš a nenajdeš cestu

Stačí pouze jít

stále směrem dolů

Každá voda najde si své moře

Jak se však vyškrábat zpět nahoru

když rokle dosáhla svého dna?

Záleží jen na způsobu vnímání

Okouzlen tímto neskutečným pohledem

Dívám se a mluvím sám se sebou

netuše zda je to tak správné

II.

Tak to přece nemá být

Stromům se nedostává slunce

zasadila jsi je příliš blízko k sobě

Jejich spodní větve usychají

neboť se jim nedostává světla

Jako naše oči

kterým se nedostává slz

Tento ponechejte

třebaže mu upadaly ruce

nese v sobě více moudrosti než všechny ostatní

Anebo je jeho moudrost jen iluzí?

Anebo je veškerá moudrost jen v pojmu?

Jen iluzí?

Tvůj pohled mne trochu děsí

Ale potkávaje Tě

na tomto místě

nemohu věřit že Tvé myšlenky jsou černé

Cestou od vás

došel jsem k vám

Útěkem od Tebe

nalezl jsem Tebe

Záhon růží

Jistě

jsou to jen slova

Slova nesoucí význam

(termín nesoucí pojem)

Proč však záhon růží v lese?

Jen proto

aby si termín rozšířil svůj pojem?

Pojem o čemkoli?

Je kouzelné

kolik dobrodruhů zde rybaří

Pohrouženi do svých myšlenek

Vracejíce svůj nechtěný úlovek vodě

mluví také sami se sebou?

Je to tak správné?

III.

Tváří v tvář nejistotě

sázím stále častěji

na jistotu

Stárnu

Stárneš

Na všechno máme spoustu času

Štěstí se dočkáme

až

v hodině smrti naší Amen

Tedy ať nám to rychle uběhne

Jen jestli pak již ale

nebude na ledacos

tak trochu pozdě

Mám své myšlenky třídit

nebo je nechat

volně plynout?

Jen pro svůj pocit

- ten jediný koneckonců mám -

když už rým tak absolutní

Cokoli znamená cokoli

voda vůni žula chuť

Uděláš cokoli

abys mne

zradila

od cesty do Tvé hlavy

Udělám cokoli

abych Tě

nezradil

IV.

Ačkoli jsem stále na téže cestě

svět se zmenšil

Nevěda vím

kam mne oklikou kolem sebe

dovede

Je to zvláštní

Všechno je jiné

aniž by se cokoli změnilo

Pod dojmem barev

které vytvořil podzim

Přes jistou eleganci

se zdá

že černá a bílá nevznikly samy

že si je vytvořil člověk

ve své mysli

Patří tedy jen do světa lidí?

Dokáže je postrádat svět stromů?

Existují vůbec černá a bílá?

Smí něco být černé anebo bílé?

Mám své myšlenky zaznamenat

nebo ponechat minulosti?

Nejsem si jist vůbec ničím

jen tím

že právě čteš tyto verše

netušíc

zda Ti

nebo komukoli jinému

přinesou štěstí

jako je

přinesly

mně