Šumava 2002

Přátelé v peru,

chtěl bych se zde s Vámi podělit spíše o pocity než-li o zážitky spojené s mým psaním,zde na Šumavě.

Snad si mnohý z Vás myslí: Óóóóóóóó,jak idylické,psáti na Šumavě,na romantických zákoutích hlubokých hvozdů,kde jen staleté smrky a dravé bystřiny dělají společnost básníkově duši....

No,tak takhle to tedy vůbec,ale vůbec není.

Je zvláštní,že právě ty nejlepší rýmy a rytmy,ta nej,nej,nej slovní spojení a duchaplné obrazce plné nevídaných metafor,to plutí v oblacích,jež se zvolna sklání nad Jezerní horou,písně lesů,jež utápějí své mollové tóny na hladině Černého jezera Vás napadnou právě ve chvíli kdy nad rozpálenou plotnou s rukama mastnýma až po předloktí,brýlemi zcela neprůhlednými se z restaurace ozve objednávka:

"Dvakrát palačinka,jednou jahodovej pohár a třikrát řízek na žampionééééééééch!!!"

"Ty vole,kolikrát ti mam řikat,že PALAČINKY nejsou"

"Dyť si mi to neřek ani jednou"

"Tak sem ti to řikal včera"

"Včera,včera...a co mam teď tem lidem říct?!?!"

"Tak je pošli třeba doprdele,já nevim co dřív a ty votravuj s takovou kravinou"

"A uděláš je teda?"

"No co mam dělat...ale budou čekat"

A takhle to běží skoro celý den,a člověk pořád tu přidělává těsto na palačinky,tu krouhá,strouhá,vaří,smaží,obrací,převrací,utírá,umývá,solí,cukruje,pepří,dodělává,zadělává,peče,dusí,řeže,krájí,ohřívá,mrazí,rozmrazuje,zavařuje,otvírá,zavírá.......a tak pořád dokolečka až je večer a člověk má chvilku sednout si k počítači a psát.

A právě v ten okamžik zjistí,že všechny ty nádherné a velkolepé verše se mu v té páře a omastku úplně a zcela vykouřili z palice a prsty jen nevěřícně visí pár centimetrů nad klávesnicí a kdyby mohly,tak by jejich majiteli nejraději daly na holou....

A pak je den volna a člověk si tak říká,tedy dnes,dnes napíšu takovou věc,že si všichni budou sedat na zadek a já osobně si za Nobelovu cenu za literaturu koupím zámek v Jevanech a tam budu jenom psát a psát a psát....

Leč skutečnost je velice prozaičtější.

Člobrdík se raději do oběda pjekně vyspí a vyhajá a odpočine,něco malého pápne a táhne ho to někam ven,aby taky snad konečně poznal trocha té nepředstavitelné krásy šumavské a tak upaluje ven na sluníčko,do lesa,na louky a stejně to nakonec dopadne tak,že dole na nádraží sedne na vláček a maže si to do Rudy kde jsou počítače,internet a tak....

A během těch několika málo minut ve vlaku napíše těch pár věcí,které potom dává na Písmáka a které se mu třeba ani vůbec nelíbí,ale je rád,že je alespoň na chvilku s těmi,které má rád,které rád čte,s kterými si rád pokecá...

Takže,sbohem Nobelovo ceno,stejně je krásnější psát jenom tak pro radost a pár přátel,kamarádů a známých,pro kouzlo sebevyjádření se a pro život vůbec,protože ať se děje co se děje,stojí za to ho žít.....