SNAD TO JE JEN POCIT…

pohledy plné něhy,

tiché přísliby o splynutí duší

letmé jakoby jen náhodné doteky

náhle zbývá jen pár krůčků

a pak…

…rozčarování lemované slzami

rozpíjejícími všechny vzpomínky

v pestrobarevný koberec

šedivící mi před očima

palčivý pocit toho nevyhnutelného strachu

že už to znovu přece nemůžu přežít

aniž by mě to ranilo

až tak že už bolest přestanu téměř cítit.

A tak tě prosím, nenech mě to zažít znovu

nenech mě znecitlivět vůči celému světu

nenech mě znovu vkládat naděje v něco,

co se nakonec promění v nic.

A tak tě prosím, stůj při mně

a dovol mi stulit se do tvé náruče

slibuji ti, že nebudeš litovat

protože stejně jako do všeho

co dělám, vkládám celé své srdce

stejně tak ho vložím i do tvých nastavených dlaní

pokud si budu jistá, že ho neupustíš…

Stejně tak budu za čas milovat i tebe…