OPUŠTĚNÁ

nekonečno...nirvána...

Nechal jsi mne padnout

na kolena do prachu.

Nechal jsi mne žít,

když jsem chtěla skonat.

Ty nikdy nesmíš mne opustit,

proto mne polib dřív než zemřeš.

V mysli slyším hlasy,

ale ani jeden ti nepatří,

nebo jsou všechny tvoje?

Co znamenají tvoje slova?

Rozkoš z násilí?

Tu sladkou chuť mé krve?

Chceš abych se cítila provinile,

za něco co jsem nespáchala.

 

Já nehledám nekonečno,

jen svobodu

a omamný příslib nového rána

je ve skutečnosti soumrakem.

Ztratila jsem víru,

ale přesto se modlím za jediné slovo.

Tím slovem ja ANO.

Čekám na znamení;

pírko z křídel anděla smrti,

kterého jsem kdysi zachytla

a proklouzl mi mezi prsty.

Čas se zastavil v tom jediném okamžiku,

ale má rána je stále otevřená,

jako otvor do temnoty mé duše.

Je těžko nenávidět,

když musíš odpustiti.

 

Byla jsem ztracena

opuštěna

zapomenuta

-a nalezena.

Nalezla jsem sama sebe.

A v dlani svírám jediné pírko...

---