VZKAZ NA OKNĚ

To sobotní ráno byl pavel rád,že nemusí do práce,poněvadž letmý pohled na okno mu prozrazoval,že mráz je venku velký.

Ve slunečních paprscích se,jakoby kresby mrazu z venčí okna,ještě více zviditelnili.Chvíli na okno hleděl,ale pak usedl do houpacího křesla a sáhl po rozečtené knížce do které se začetl.

Neuplynula ani minuta a cosi jej přinutilo zadívat se na okno,kde několik čar se spojilo v jeden velký obrazec,který mu počal připominat postavu z kosou.Zamžikal očima,ale opravdu onen obrazec viděl a připadalo mu,že sluneční paprsky svití v tu chvíli jen na onen obrazec.

Než si stačil utřidit myšlenky vedle obrazce se objevil nápis JANA.

Pavlovi zatrnulo,nebot jana byla jeho sousedka a ráno jí zaslechl na chodbě,jak se ptala své matky co má,ještě koupit.

Písmena s obrazcem,jakom mávnutím kouzelného proutku zmizela a pavel vstal z křesla oblekl se co nejrychleji a za okamžik běžel po schodech dolů,načež vyběhl na ulici a hned opodále uviděl janu,jak kráčí z taškou z nákupu.

"Uf asi jsem měl vidiny."řekl si a šel jí na proti.

"Ahoj.Pomůžu ti."pravil jí.

"Ahojky.Diky to je od tebe hezky.Kam jdeš v tomhle mrazů?"zeptala se.

"No...."nestačil si nic rychle vymyslet nebot dva metry před nimi spadla z velkým rachotem část střechy,která se roztříštila na chodníku a pavel si uvědomil,že asi vidiny neměl.