Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stoupající lidé

Výběr: Wopi, Stanislav_Vašina, Monty_Python, Print
18. 10. 2002
27
0
4199
Autor
gd

Pátek 18. října

 

Hodiny v pravém dolním rohu monitoru ukazovaly 05:45, takže Roub ještě nemusel vypínat počítač. Ale chtěl stihnout autobus, který odjížděl z parkoviště před supermarketem dvě minuty před šestou, a tak zavřel okno programu, ve kterém se snažil zkombinovat podobenku svého přímého nadřízeného a fotografii obézního muže s nápadně malým přirozením. Systémový čas stejně vždycky šel o pár minut pozadu.

   Roub se natáhl pod stůl, cvakl oválným béžovým vypínačem a monotónní hučení větráku ochlazujícího útroby počítače zmlklo. Bylo to o patnáct vteřin rychlejší, než obecně doporučovaný postup, nehledě na fakt, že Roub mohl bez zbytečného zdržování vylovit zpod stolu svou koženou kabelu, přehodit si ji přes rameno a třemi vyměřenými kroky dojít ke dveřím.

   Venku Roub zabočil doprava do pistáciově zelené chodby, která procházela celou administrativní sekcí supermarketu. Na jejím konci stála Iva, vysoká světlovlasá dívka od firemní ochranky, jejímž úkolem bylo taktně prohledat odcházející zaměstnance; případy, kdy se přičinlivý skladník pokusil domů propašovat nějakou drobnou, ale o to nákladnější věcičku nebyly vůbec výjimečné.

   Iva neprohledávala všechny. Každý zaměstnanec při odchodu stiskl červené tlačítko umístěné na zdi, a obsah kapes musel ukázat pouze ten, koho zařízení náhodně vybralo krátkým výrazným zabzučením. Iva pak ještě letmo přejela rukama po ramenou, bocích a nohou vybraného zaměstnance. Skladníci proto namátkovou kontrolu přezdívali erotická loterie a vtipkovali, že tentokrát snad budou mít štěstí na bezplatnou erotickou masáž od sličné dozorkyně.

   „Je mi líto, ale tenhle los nevyhrává,“ odmítala Iva s úsměvem nabídky skladníků, kteří se dobrovolně nabízeli k důkladné kontrole všech zákoutí mužského těla. Plácla je přes jejich svůdnicky vystrčená panděra a odeslala je ke dveřím. „Snad příště.“

   Narozdíl od neukojených skladníků Roub vyhrál, ale radost z toho neměl. Když se ozvalo elektrické zabzučení, jen se otráveně zašklebil a nervózně poklepal prstem na ciferník náramkových hodinek.

   „Ujede mi to, Ivo.“

   „To máš blbý, Roubíku,“ vrátila mu Iva úšklebek, „protože já tě musím prošacovat, jestli nepašuješ televizi nebo něco podobnýho.“

   „Jo, a mám ji strčenou v prdeli.“

   „Tak si dej bacha, abych ti tam nestrčila prst.“

 

V řiti nebyl televizor, ale autobus. Když Roub konečně oběhl ocelový skelet supermarketu, zahlédl už jen oranžové mihotání směrovky karosy, která právě vyjížděla na silnici do centra. Pro Rouba to znamenalo dalších dvaceti minut čekání; takhle brzo ráno stejně jezdili jenom zaměstnanci supermarketu, a tak neexistovat důvod, proč by měla kyvadlová doprava na konečnou metra jezdit častěji.

   Až se supermarket otevře, budou jezdit autobusy jeden za druhým, ale to už Roub doufal, že bude dávno v posteli. Vytáhl z kapsy pomuchlanou krabičku lehkých cigaret a zapálil si, sirku hodil na zem, v navlhlém listí zasyčela a za okamžik zhasla. Roub pozoroval tenounký pramínek pomalu vychládajícího kouře a přemýšlel, jestli pro jistotu zadupnout odhozenou zápalku ještě hlouběji do tlejících listů.

   Nic neudělal, jediné co ho opravdu zajímalo, byla jeho příliš krátká postel očekávající ho v ubytovně. Chybělo jí asi dvacet čísel k tomu, aby se na ní Roub mohl pořádně natáhnout, ale on stejně vždycky spal skrčený na boku, takže mu to nevadilo. Rozhodně mnohem méně než jeho spolubydlícímu, Karlovi, docela sympatickému pětačtyřicátníkovi, který si na Roubovi vybíjel své přechozené otcovství.

   „Kup si už pořádnou postel,“ říkal pokaždé, když měl Roub ranní a jeli společně autobusem. „Kdo se na tebe má koukat, jak tam ležíš skrčenej.“

   Roub jenom krčil rameny.

   „To nemáš peníze nebo co? Kup si válendu, až bude v kšeftu nějaká akce, určitě na to ještě budeš mít slevu od firmy, to tě nevyjde ani na dva litry…“

   „Ani na dva litry – ty škrtíš každou korunu a já mám vyhodit dva litry za postel, kterou nepotřebuju. Fakt ji nepotřebuju, spí se mi dobře.“

   Roub by mávl rukou nad zbytečnou investicí, ale hystericky poskakující autobus není zrovna vhodné místo pro rozmáchlá gesta. Určitě by některého z podzimně bledých spolucestujících nechtíc pleskl po tváři a vytrhl ho z polospánku, ve kterém hledala úlevu mysl příliš časně probuzená k vědomí.

 

Ranní vstávání Roub upřímně nenáviděl. Mnohem raději chodil do práce večer, měl pocit, že v noci ubíhá čas rychleji a z obchodu ho tolik neotravovali s prací. Hodinu, dvě před koncem směny na něj sice pravidelně dolehla únava, ale s dvojitým (neslazeným!) kafem z automatu se dalo do šesti přežít. Vlastně do tři čtvrtě na šest, o předčasný útěk k autobusu se Roub nepokoušel jenom v pátek.

   Roub odklepl cigaretu a zvedl ji znovu k ústům. Řeřavějící koneček už ho pálil do prstů, a tak jen rychle potáhl a hodil cigaretu na zem. Tentokrát si přešlápl, aby se ujistil, že cigareta zhasla, ještě měl v živé paměti taneček, který na zastávce předvedl koncem září. Týden bylo krásné babí léto a vyschlé listí od cigarety chytlo. Roub si toho ani nevšiml, a tak nechápal, proč na něj celá zastávka civí.

    Teď byl Roub u prosklené budky s jízdními řády sám. Všichni dobře věděli, kdy autobus na svobodu odjíždí, a nemělo cenu se hnát na promrzlou zastávku příliš brzo. Vyhrnou se zpoza rohu až tak ve čtvrt, hlučná skupinka rozjařená koncem pracovní doby, takže Roub měl ještě pár minut jen pro sebe. Moc své kolegy nemusel, byli hrozně uřvaní a nepříjemně plní života.

   Osamělá zastávka v ještě nerozjasněném jitru byla jeho duševnímu rozpoložení mnohem bližší. Vypadala stejně bezútěšně jako většina Roubových dnů, studené světlo poprskávajících zářivek se zmateně chvělo na omrzlých skleněných tabulích a drátěné sedačky vypadaly, že nepříjemně studí do zadku.

   Roub nadával na toho blbce, kterého zřejmě nikdy nenapadlo posadit se na svůj výtvor koncem října, nadával na mráz, jenž mu zalezl při kouření za nehty. Strčil si ruce do kapes, přikrčil se, aby límec kabátu zakryl alespoň trochu jeho krk, a nerudně kopal do listí, které nohy stovek nakupujících slisovaly do tenkého slizkého tepichu. Roub promoklé listí špičkou tenisky odhraboval z chodníku a stále zvětšoval kroužek v ranním chladu odvážně obnaženého asfaltu.

   Docela se tím bavil, byl to aspoň nějaký pohyb, námaha, kterou se mohl zahřát. Nechal toho, až když zaslechl hlouček přicházející od zaměstnanecké vrátnice, zůstal strnule stát a přikrčený v kabátu pozoroval výsledek svého několikaminutového úsilí; skrz udupanou vrstvu listí se voda k asfaltu dostala jen nepatrně a suchý bílošedý flek dobře vynikal ve zčernalém listí.

   Roubovi skvrna připomínala ženské boky, trojúhelník listů, které zůstaly jediné ležet na jinak holém asfaltu, skutečně trochu vypadal jako klín. Ale když se Roub podíval na skupinku, která právě dorazila na zastávku (byly to samé ženské, uklízečky), uvědomil si při pohledu na ty příjemně rozehřáté samičky, že je prostě jenom zoufale a bezútěšně – nadržený.


kramny
22. 09. 2004
Dát tip
je to tak báječně odpočinkové.....

Tragicus
23. 05. 2004
Dát tip
dobre... dobra pointa, styl, asi vsechno ;]...

Abur
23. 02. 2004
Dát tip
Velmi čtivé.

Ighor
30. 12. 2003
Dát tip
opravdu velice pěkné... mimochodem: podívejte se na Spolek modrní povídky!!!

Velice pěkné-mimochodem podívejte se na spolek moderní povídky

čau mrtvolo! trochu života do toho umírání! co si myslíš o lyrykovi, gd, to by mě fakt zajímalo. a co si o sobě myslí on sám, myslíš, že si uvědomuje, jak se chová? těžko říct, co? tak nic, měj se, neviditelnej! dám ti tipíka, abys nebyl smutnej!

osudy Rouba budu pečlivě sledovat:o)*

gd
27. 08. 2003
Dát tip
to teda nebudeš protože si ho šlechtím doma na počítači. ale nějak mě teďka sere, takže to s ním jde z kopce... achich.

FLO
20. 08. 2003
Dát tip
To je takový smutný. Ale bez konce. Na konci se třeba mohl zvednout list z chodníku a udusit ho. A už by nikdy nedorazil do své malé postele. :o)

gd
10. 02. 2003
Dát tip
ad kontrola disku - ta se dá předčasně ukončit... stejně se většinou prd stane. pokračování bude, ale ještě to chvilku potrvá, dám rozhodně vědět. :)))

Katerina
09. 02. 2003
Dát tip
Četlo se to málem jako úryvek v čítance pro třetí ročník gymnázia....!! Jenom nevím, jestli to je dobře, nebo špatně ;-))

Katerina
09. 02. 2003
Dát tip
Možná, kdybych se mohla ztotožnit.... ale spíš ne..... nikdy bych nevypínala počítač tak barbarským způsobem! To pak vždycky čeká, než se počítač prokouše kontrolou disku?? Brrrr. Ale líbí se mi tvůj humor :-)) a na pokračování si prosím avízo...!

Drownedgod
07. 01. 2003
Dát tip
...hmmm, to je pohodovka, člověk se vždy cítí lépe když ví, že je na tom někdo obdobně a nebo hůř a může si o tom takhle hezky číst a čte vždy když si myslím že v půl páté ráno vstává sám a vůbec, že je sám ospalý a tk....v povídce krásně vynikají jemné detaily v podstatě nepodstatné ale svou důležitostí k hlavnímu hrdinovi (dá li se nazvat hrdinou) jistě opodstatnělé,..... ....příjemné, krásné a úplně ztotožňující pro mnoho lidiček, jsem zvědav na ten zbytek....:-)))))))*t*

horák
20. 11. 2002
Dát tip
Tak jsem koukal, jestli máš něco nového. A nic. Aspoň jsem se potěšil nějakou starší věcí. Snad jsem to ani neměl dělat. Hned se cítím nedokonalejší.

gd
20. 11. 2002
Dát tip
zato ty smolíš jak o život. hromaděj se mi avíza a nečtu... později. já si kvůli tomu snad budu muset vzít dovolenou. :)))

horák
20. 11. 2002
Dát tip
Moc nesmolím. Fejetony jsem odmítl dát do novin, dokud mi nezaplatí ty minulé. Nezaplatí a když už jsou napsané, do šuplíku si je syslit nebudu. Horáků mám hromadu všude po papírech, tak je průběžně rekonstruju. Ale ten poslední je úplně čerstvý, tak doufám, že zaujme.

nin
31. 10. 2002
Dát tip
***** to se ti zas něco fakt povedlo, gd, jenom nechápu, jak je možný, že se ve tvojí literární postavě poznávám a jsem 26-letá cholka!!! :-)

ikarka
21. 10. 2002
Dát tip
skvělé...:-) ***

Jeanne
20. 10. 2002
Dát tip
g*

green
20. 10. 2002
Dát tip
Skvele napsany... a myslenka... No, vsichni vime, jak to s vama chlapama je, ze :) Takze ***

Wiki
19. 10. 2002
Dát tip
přímo mistrovsky :-) *

Print
18. 10. 2002
Dát tip
Perfektní, gédéčko!!! Perfektní!!! *!

Yfča
18. 10. 2002
Dát tip
Pjekný! :)

Yfča
18. 10. 2002
Dát tip
A ťýpek!

KikinaV
18. 10. 2002
Dát tip
... vybíjel své přechozené otcovství ... :-))))

Algaranna
18. 10. 2002
Dát tip
skvele opravdu skvele napsano":-)

celý skvělý. no to se těším na pokračováníčko ***

jehostara
12. 10. 2002
Dát tip
:)))))))))))))))))))) tak tohle Roub nerozchodí...

jehostara
12. 10. 2002
Dát tip
Roub to ošahávání nemohl vyndat z hlavy už v osm a tak šel pro jistotu do hospody...(doufám, že někde neznásilňuje uklízečky)

jehostara
11. 10. 2002
Dát tip
samozřejmě chápu , že se jedná o literární fikci, ale přesto: jsi snad málo ošaháván, Roube???

gd
09. 10. 2002
Dát tip
Jedná se samozřejmě o literární fikci, a tak předem odmítám veškeré nabídky soucitných čtenářek. Snad vyjma finančních. :)))

Wopi
09. 10. 2002
Dát tip
perfektně napsáno

cvok
09. 10. 2002
Dát tip
napisanie lepsie ako myslienka tepich? *

hermit
09. 10. 2002
Dát tip
pochopytelně... T píšeš graciesně, gd....:-)

gd
09. 10. 2002
Dát tip
pro cvoka: tepich je germanismus - koberec. a obsahem se zase tolik nermuť, je to úvod k trochu delší věci, ve kterým se hlavní myšlenka mihla jen tak okrajově. možná to sem radši hodím celý najednou, až to bude hotový, než takhle po kousíčkách...

Deltex
09. 10. 2002
Dát tip
:o) hups! *!

hermit
09. 10. 2002
Dát tip
souhlas se S_V

gd
09. 10. 2002
Dát tip
SV: Tak nevím, jestli si ze mě neděláš srandu. :)))

gd
09. 10. 2002
Dát tip
Nelíčenej jako sovětskej klaun Boris vystupující v ukrutně zábavném dílu Televarieté? Můžete mi soudruhu vysvětlit, proč jste se nesmál? Vám nepřípadá Boris vtipný?

gd
09. 10. 2002
Dát tip
Sovětské klauny nikdo do prdelí kopat nebude, naprosto nepřijatelným způsobem by to narušovalo jejich stranické poslání - přinášet po namáhavé, ale poctivé práci zábavu svým soudruhům. Kopání do prdelí je zároveň v příkrém rozporu s institutem důstojnosti člověka, tak jak ho formulovala OSN v listině lidských práv a svobod.

gd
09. 10. 2002
Dát tip
Jseš nějakej chytrej, stařečku. :)))

Josefk
09. 10. 2002
Dát tip
jako vždy, skvělé :-) díky za připomenutí, napsal jsem si do kalendáře po vánocích "rouby - pikslena" :-)

Jsem chtěla najít obrázek, jak někdo kope do prdele sovětského klauna, a našla jsem jenom, jak někdo kope do prdele Mozarta...
...což NENÍ přesně totéž. Jinak gd, povídka excelentní jako vždy, co dodat... *

gd
09. 10. 2002
Dát tip
děkuji. na oplátku obrázek milých klaunů.

gd... dík! A vytírat u nás bude KDO?

gd
09. 10. 2002
Dát tip
Boris.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru